Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ač já jsem osud...

3. 10. 2008

Ač já jsem osud, neboj se, povedu Tě dál.
Snad spatříš mě, až uzříš ten ráj.
Slunce, v jeho paprscích, jak pára, Já zjevím se.
Co karty ti ukáží, s tím se smiř.
Ne všichni mají právo, být v mé zahradě.
Ty našla jsi klíč,
ten který odmyká zámky v srdcích studených, zatrpklých i kamených.
Také zlatá srdce odemkni, mě ostatní nevidí,
já přijdu k nim pak blíž,
když ty mi pomůžeš.
Snad se i ty smíříš sama se sebou a se mou.
Beude se Ti líp tady na Zemi žít.
Uvěř, si silná, ale hlavu neztrácej.
Ty vidíš mě, viď! Ale přiznat si to nechceš,
prosím uvěř, i kdyý vím, že těžké to pro tebe je.
Jsem uvnitř Tebe, probuď se, čas běží, bojuj a zvýtězíš.

No nic, už mi z toho fakt hrabe, ale poslat jsem ti to musela:-)

Klára

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA