Jdi na obsah Jdi na menu
 


Gariho básně

27. 3. 2008

Proč křičím nespokojený ?

 

Obrazek 

Snad jednou…Obrazek

 

Snad jednou budu tím,

Kdo tisíci slunci září,

Bezbožné pochyby na hranici

Upálí, a s úsměvem ve tváři

 

Vydá se vstříc novým světům,

A celým vesmírem proletí

Až na hranici, kde dál nic není

A svrhne pryč své prokletí.

 

Pak až nebude proč se trápit,

Pak uprostřed vesmíru říci bych chtěl,

Tváří v tvář, z očí do očí,

"Ahoj, zdravím tě, Samael!" 

 

 

 

ObrazekProbuzení

 

 

 

Vanoucí dech světlých chvil

Jenž proudí nyní tělem mým

Obnažuje kořeny, vidím nahý strach

Větve se lámou a víří prach.

 

Vanoucí dech zlatých rtů

Věčnou slunce záři probouzí

Slzy ze zavřených očí kanou

A duše zlatá už nezůstane stranou.

 

V očích těch, silou zavřených

Je moře slz a hříchu oceán

A má duše volá:

                                                        "Povstaň a neplač, povstaň a buď milován".

 

 

 

 

 

První nebo poslední

Na zemi se sklopenou hlavou sedím

Jakmile vše odezní

Do dlaní prázdným pohledem hledím.

 

Myšlenky nejsou to jediné

Co v prostoru se vznáší

Co všechno ještě nevíme

Oč život by byl snažší.

 

Sevřít dlaň a s ní i své pochyby

Rozdrtit je na myriády střepů

Proč křičím, nic mi přece nechybí

Proč křičím a už se zase třepu.

 

Proč sůl do očí sám si sypu

A očima ode zdi ke zdi těkám

Chtěl bych se smát i hloupému vtipu

Místo toho na studenou zem si klekám

 

Raději už dál jenom šeptám

A slova zmaru polykám

Na důvody už dále se neptám

A polknutým zmarem se zalykám.

 

To co bylo, je dávno pryč,

A to co není, tu dávno už bylo

Stále hledám ke své duši klíč

Jen trochu soli mi v dlaních zbylo.

 

 

 

Jen tak…

 

Krok míjí krok

Ranní rosa zlehka mizí

Nebe modré nekonečno

Vánek si hraje s korunou břízy

 

Stébla trávy

Hladí toho, kdo je ničí

Zelenými prsty

Ulehají a tiše křičí

 

Doteky slunce

Světlých dálek zlaté děti

Pozdravit svět

Pozdravit život na Zemi letí

 

Vlahá noc 

Obrazek

 

Otevři okno

A vykloň se do vlahé noci

Slyšíš to plaché ticho?

Snadno tě získá do své moci.

 

Šumí les, slyšíš…volá tě!

Vyjdi ven do vlahé noci

Otevři své srdce, otevři svou mysl

Zbav se stínů strachu.

 

Zakloň hlavu a svět se s tebou zatočí

Cítíš tu vůni nekonečna?

Jak myriády růží s tebou ve tvé posteli

S hlavou v zeleném náručí.

 

Otevři své srdce dokořán

A uvidíš věci nevídané

Smích nemusí být vždycky sladký

A slzy zase slané.

 

Nemysli na nic

A vnímej sílu okamžiku

Vejdi do hlubin své mysli

A nech své světlo plout.

 

Oni se dostaví,

Přijdou za tebou,

Každou tvoji touhu

Vyplní...

 

Obrazek

Vyplní

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA