Jdi na obsah Jdi na menu
 


Tomáš Matějček

1. 4. 2008

Sedmero království

      Sedmero království znám
        sedm barev, sedm cest
        sedmá je nejvyšší chrám
        a tou se dej vždycky vést

Můžeš jít k jihu i za polárním dnem
tam, kde Slunko vstává i tam kam chodí spát
vznášet se vzhůru i vrtat se pod zem
ale na sedmou cestu se pořád zkoušej ptát

Kde hledat barvu, ze všech nejvyšší
když ve vějíři duhy je jich jenom šest
sedmá je Světlo, v něm všechny barvy zní
vidí do všech stran a je i sedmou z cest

                           Tichý strážce

Tichý strážce hlídá moje kroky
kamení z cesty odklízí
když je třeba, chrání před útoky
pomocnou ruku nabízí

Nedovolí zklamání a pády
nadějí živí plamínek
ve snu dává varování, rady
to všechno za pár vzpomínek

        Jak je to dávno, kdy po Zemi naposledy šel
        jak je to dávno, co jsem jeho tvář už neviděl

Každý jednou bude tichý strážce
někoho světem bude vést
pod koleje života dá pražce
nástrahy odklidí mu z cest

Proč jsi přišel

Vzpomínej, proč jsi přišel
právě sem a proč právě teď
do vzpomínek se zaposlouchej
najdeš tam správnou odpověď

Vzpomínej na svůj úkol
abys ho stačil splnit včas
hlavně před ním neutíkej
kdo ví, kdy vrátíš se sem zas

Vzpomínej, ať najdeš cestu
ať špatným směrem nedáš se vést
tolik věcí tě tu svádí
a ty se nesmíš nechat splést

Vzpomínej, proč jsi přišel...

Před svítáním

Tma je černá jako peří, černá jako peří havraní
málokdo už tady věří, že to není půlnoc, ale nadrání

        Známe se sotva po hlase, nevidíme, jak kdo vypadá
        a v týhle nejistotě schová se nejedna velká záhada

Ve tmě se těžko hledá zloděj, podvodník i lhář
jistota je celá bledá, když nezná ani vlastní tvář

        Všude jen faleš a klamy, když tma obklíčila celou zem
        jenže za tu tmu si můžem sami a proti svítání nic nesvedem

To svítání už přijde brzy, uzly se pak rychle rozvážou
všechen strach a všechny slzy zmizí s touhle dlouhou tmou

        Poznáme se líp než po hlase, uvidíme jak kdo vypadá
        před světlem stěží schová se i ta sebemenší záhada

Až se proměníš

<><>Až se proměníš v motýla, neboj se křídla roztáhnout
kdo poznal krásu letu, nad kuklou nepláče víc
až se proměníš v motýla, prohledej každičkej kout
s voláním neznámých světů volnost ti poletí vstříc

        Tam v dálce je bělostná zář
        každá pouť zamíří k ní
        kdo poznal tu náruč a tvář
        v něm nápěv moudrosti zní

Až se proměníš v motýla, svět se ti jinak bude zdát
pochopíš pravou cenu všeho, co čas s sebou vzal
až se proměníš v motýla, toho se nemusíš bát
pokud ses na tuhle změnu aspoň trochu připravoval



 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář