Jdi na obsah Jdi na menu
 


Ferrero: Ježíšova tvář

7. 8. 2008

Mnich Epifanio, který žil na Sicílii, v sobě jednoho dne odhalil nadání od Boha:  zjistil, že umí malovat nádherné ikony. Chtěl namalovat také nějaké mistrovské dílo a rozhodl se, že to bude Kristova tvář.
Kde však hledat vhodný model, který by vyjad
řoval utrpení i radost, smrt i zmrtvýchvstání, božství i lidství?
Pomyšlení na obraz Kristovy tvá
ře nedále nedalo Epifaniovi spát. Vydal se na cestu a procestoval celou Evropu, zkoumal jednu tvář za druhou. Žádná však nebyla ta pravá.
Jednou si p
řed usnutím opakoval slova žalmu:"Hospodine, tvář tvou hledám. Svou tvář přede mnou neukrývej."
A zdál se mu sen.And
ěl ho vedl od jedné osoby, s níž se setkal, ke druhé a ukazoval mu na ní rysy, kterými se podobala Jažíšovi: radost mladé nevěsty, nevinnost dítěte, sílu rolníka, utrpení nemocného, strach odsouzence, laskavost matky, vylekanost sirotka, přísnost soudce, veselí kejklíře, milosrdenství zpovědníka, obvázanou tvář malomocného. Epifanio se vydalo zpět do kláštera a dal se do práce.
Do roka byla Kristova ikona hotová. Ukázal ji opatovi a spolubrat
řím, kteří před ní v němém úžase padli na kolena. Kristova tvář byla tak krásná, zářil z ní hluboký cit a měla pohled, který člověku pronikal do nejtajnějších zákoutí srdce.
Marn
ě se Epifania vyptávali, podle koho ji namaloval.

Nehledej Krista ve tváři jediného člověka, ale v každém člověku hledej odlesk Kristovy tváře.

Bruno Ferrero:Paprsek slunce pro duši

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA