Příběhy andělů

Opičí král

Autor: iF

Bylo to již dávno, co rostl v úrodných údolích na úpatí velkých Himalájských hor velmi zvláštní strom, zvaný peepul. Byl skvostný svými rozměry a krásou. Když na jaře kvetl, vypadalo to, jako by byl spuštěn z nebe na zem velký bílý mrak, a když dozrávalo jeho ovoce, bylo la­hodné a voňavé nad všechno pomyšlení.

Tento pozoruhodný strom byl domovem velké opičí tlupy, vedené moudrým a soucitným králem - velmi velkým silným opičákem, jehož milovala celá tlupa. Byl vždy ochoten pomoci i tomu nejposlednějšímu členu tlupy.

Opice se živily plody toho stromu a král věděl, jak zvláštní jeho ovoce je. Jed­na z větví rostla přímo nad řekou Ganga. Král si byl vědom toho, že pokud by ja­kékoli ovoce spadlo do řeky, odplulo dolů po proudu a bylo objeveno lidmi, jejich hrabivost by jim nedala pokoj, dokud by nenašli zdroj toho ovoce, a to by zna­menalo konec šťastného opičího domova. A tak král každého jara poučil opice, že mají otrhat všechny květy na větvích, které sahají nad řeku, a ony to každého jara poslušně udělaly - dokud jednoho jara nepřehlédly jediný květ, který byl schován pod listy. Listy plod skrývaly dokonce i v době jeho růstu, a když dozrál, spadl do řeky a byl odnesen po proudu. Osud tomu chtěl, že ovoce připlulo přímo do vel­kého města Váranásí a tam se zastavilo o plot v řece, který odděloval koupací ob­last vyhrazenou pro krále a jeho manželky.

Vůně nádherného ovoce byla tak sladká a pronikavá, že jedna z králových man­želek je rychle objevila a přinesla nevídané ovoce ke králi. Ten je nechal prozkou­mat svými nejmoudřejšími rádci a nakonec je rozřezali na kousky a snědli je. Byli uchváceni tou nejbohatší, nesladší chutí, jakou kdy jedli, a král okamžitě rozhodl, že musí zjistit, odkud ovoce pochází.

Příštího dne se vydal na cestu podél řeky s velkým oddílem vojáků. Den po dni usilovně hledali, dokud nakonec nespatřili v dálce vrcholek něčeho, co jim připa­dalo jako velmi zvláštní strom. Měl výraznou, bohatou barvu a mohutný vzrůst. Jak přijížděli blíž, již začínali cítit vůni ovoce a poznali, že jejich hledání je u konce.

Když se přiblížili ke stromu, král viděl, že jeho větve jsou plné opic, pojídají­cích žádoucí ovoce. To ho rozzuřilo a nařídil svým lučištníkům, aby opice pozabí­jeli. Obklíčili strom a připravovali se postřílet opice. S takto obklíčeným stromem nemohly opice seběhnout na zem a žádný z okolních stromů nerostl dost blízko, aby na něj přeskočily. Zdálo se, že jsou odsouzeny k záhubě. Jak začali lučištníci střílet, opice zpanikařily.

Opičí král usilovně přemýšlel, co by mohl udělat, aby svým druhům pomohl. Na druhé straně řeky rostl strom, na který by ty nejsilnější opice snad mohly tak řka dosáhnout, ale ty menší a slabší by tu vzdálenost rozhodně nepřeskočily. Opi čí  král   pevně   uchopil   jedním   chodidlem   ohebnou  větev   stromu   peepul