Rozprava u holiče
Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech…a najednou…hovořili o Bohu. Holič řekl: „Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.“ „Proč si to myslíte?“ zeptal se klient? „Je to velmi prosté, stačí vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti a utrpení…Prostě, nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí…“
Klient se zamyslel, chtěl něco říci, ale rezignoval. Nechtěl vyvolat nepotřebnou diskuzi. Když holič dostříhal, klient zaplatil a odešel. A v tom momentě uviděl na ulici člověka s dlouhými zanedbanými vousy a vlasy. Vypadalo to, že už delší dobu jeho vousy a vlasy neviděly holiče. Byl zanedbaný a špinavý.
Tehdy se klient vrátil a řekl: „Víte co? Holiči neexistují!“ „Velmi směšné! Jak to? Zeptal se holič. „Já jsem jeden z nich“
„Ne!“ odporoval klient. „Holiči neexistují! Kdyby existovali, nebylo by tolik lidí s dlouhými vlasy a vousy jako ten člověk na ulici!“
„Ale neee. Holiči existují, to jen lidé nás nehledají. Z vlastní vůle!“
„No právě,“ řekl klient. „Přesně tak. Bůh existuje, to jen lidé ho nehledají. A dělají to z vlastní vůle. Proto je tolik utrpení a bolesti na světě. Bůh nesliboval dny bez bolesti, radost bez utrpení, slunce bez deště. Sliboval sílu na každý den, útěchu uprostřed slz a světlo na cestě.
Bůh řekl: není důležité, jak se bude jmenovat tvůj anděl. Ty ho nazveš jednoduše Přítelem!“
Děkuji Marii za zaslání
