Jdi na obsah Jdi na menu
 


Valentýnská přáníčka

27. 3. 2008

Valentýnská přáníčka

 Kája byl tichý a stydlivý chlapec. Když jednoho dne přišel ze školy, řekl mamince, že všem svým spolužákům nakreslí přání ke svatému Valentýnu.
Matka se instinktivn
ě ohradila:"Ty? A proč bys to měl dělat?" Každý den totiž viděla, jak se děti vracejí ze školy. Kája šel vždy poslední. Ostatní děti se spolu bavily a smály se, ale Káju nechávaly stranou. Nakonec se rozhodla, že chlapci pomůže a koupila fixy a kladívkové čtvrtky. Tři týdny spolu připravovali přáníčka.
Kdy
ž konečně nadešel den svatého Valentýna, Kája byl radostí bez sebe. Ráno pečlivě přerovnával přáníčka, opatrně je uložil do aktovky a nedočkavě se rozběhl do školy. Maminka se rozhodla, že mu upeče jeho oblíbený dort a připraví kakao, aby se měl čím potěšit, až přijde domů. Věděla, že bude zklamaný, protože sice připravil přáníčka pro všechny spolužáky, ale jemu určitě nikdo žádné nedá.
P
řipravila tedy krásný dort a kakao. Když zvenku zaslechla dětské hlasy, vyhlédla z okna. A Kája šel jako poslední a sám jako pokaždé.
Vb
ěhl do domu a hodil aktovku na židli. Žádné přání v ruce neměl a maminka čekala, že se rozpláče. Se sevřeným hrdlem mu řekla:"Upekla jsem ti dort." Ale chlapec jakoby ji neslyšel. Dortu si ani nevšiml a s rozzářeným obličejem se vrhl mamince do náručí:"Ani jedno, ani jedno!"
Maminka se na n
ěj nechápavě podívala.
"Ani jedno p
řání jsem nezapomněl!"

 

Pamatujte, že mnohem důležitější než lásku brát, je lásku dávat. Nečekejte, až vás bude někdo milovat, milujte vy samy.

 

 

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář
 

 

 

Z DALŠÍCH WEBŮ

REKLAMA