Zadní strana obálky:

“Věřím na anděly” je název dobře známé písně – ale je tomu skutečně tak ?

V této knize se stkáváme s lidmi, kteří se ve svém životě setkali s anděli. Ano, andělé skutečně existují: Jsou to vysoce vyvinuté bytosti, které mají lehčí a rychlejší vibrace než bytosti lidské, a jsou pro nás normálně neviditelní. Nicméně mnoho andělů si zvolilo, že budou sloužit lidskému rodu, a jsou tu k dispozici, aby nám pomáhali, poskytovali nám podporu, léčili a vedli nás – jediné, co musíme udělat, je požádat je o to !  Existují malí andílci, kteří se starají o drobné denní úkoly, a abnormálně velké bytosti, které dohlížejí nad velkými vesmírnými projekty. Jsou andělé, kteří mohou pomáhat v léčení, a jiní, kteří navštěvují oslavy a rituály.

Kniha Světla andělů nám dává rady, jak je můžeme zavolat, aby nám v našem životě pomohli a dělali nám společnost. Jsme obklopeni anděly, jediné, co musíme udělat, je pozvednout své vědomí, abychom si jich mohli být vědomi, a komunikovat s nimi, uvítat je ve svých životech a vpustit do našeho srdce radost, světlo a mír vycházející z jejich přítomnosti.

Diana Cooper je terapeutka, léčitelka a spisovatelka. Díky svým kurzům a terapii už pomohla bezpočtu lidí nalézt životní poslání, naplnit jejich potenciál a posilnit jejich život. Během krizového období svého života prožila hluboký zážitek ze setkání s andělskou bytostí, která ji uvedla na neuvěřitelnou vnitřní pouť Vesmírem. Na základě toho zasvětila svůj život léčení, vyučování a službě lidem s tím, že umožňuje andělům, aby jí podporovali a vedli. Diana Cooper se nyní tímto vnitřním vedením neustále řídí a žije podle toho, v co věří.

Obsah

Mé setkání s anděly

1.         Co jsou to andělé ?

2.         Andělé čekají na to, aby mohli pomoci

3.         Duchovní zážitek

4.         Strážní andělé

5.         Andělé jsou vždy nablízku

6.         Léčebná síla odpuštění

7.         Andělé a děti

8.         Andělé míru

9.         Duchovní olej

10.      Andělé obřadů a rituálů

11.      Andělé vnášejí světlo do temnoty

12.      Andělé léčí naše srdce

13.      Andělé jsou všude

14.      Andělé nám pomáhají oprostit se od všeho, co nás svazuje

15.      Léčení pomocí andělů

16.      Hlas trubky

17.      Andělé barev

18.      Andělé vyslyší naše modlitby

19.      Andělé lásky

20.      Andělé Země

21.      Praktičtí andělé

22.      Andělé pomáhají manželství

23.      Andělé a království přírody

24.      Brány mezi dimenzemi

25.      Hierarchie andělů

26.      Andělé z Bible

27.      Andělé v kostelech

28.      Temní andělé

29.      Andělé záchranáři

30.      Andělská moudrost

31.      Inspirace

32.      Andělská cvičení

Mé setkání s anděly

Myslím, že jsem o andělech nikdy moc nepřemýšlela. A protože jsem se narodila v rodině, kde náboženství bylo tématem, o kterém se nemluvilo, a zbožní lidé byli považováni za mírně podezřelé, ani se není čemu divit.

Můj otec byl vědec, ze kterého se stal obchodník, a matka byla zdravotní sestra. Byli to velmi přízemní, logicky myslící lidé, kteří odmítali jako naprostý nesmysl cokoli, co mělo nádech okultismu, spiritualismu nebo mělo něco společného s náboženstvím.

Jako dítěti mi bylo neustále vtloukáno do hlavy, že ve společnos­ti je zcela nepřístojné hovořit o třech zakázaných tématech — o pe­nězích, o politice a o náboženství !  Andělé tak pro mě zcela jasně spadali do té poslední kategorie.

Dovedete si jistě představit, jak bylo pro mě a pro mého bratra Nigela šokující, když nám jednoho dne matka oznámila, že nás hod­lá vzít do kostela !  To mi bylo třináct let. Kam až sahá moje paměť, nikdy předtím jsem v žádném kostele nebyla. Maminka prohlásila, že naše náboženské vzdělání bylo totálně zanedbáno, a že se chystá to napravit. Byli jsme s Nigelem oba naprosto zděšeni. Matka se oblékla do svých nejlepších šatů a doslova nás tam dotáhla. Cestou tam jsme se tvářili značně trucovitě, zpátky jsme se vrátili s tím samým výrazem na tváři a celý experiment se už nikdy neopakoval. Na tento zážitek si moc nevzpomínám, vybavuje se mi jenom pocit zmatenosti a zlosti. Zdálo se, že se náhle změnila všechna životní pravidla.

Svůj první a po mnoho let jediný parapsychologický zážitek jsem prožila ve svých sedmnácti letech. Byl to zážitek, o kterém jsem samozřejmě nemohla vůbec s nikým mluvit. Můj přítel, který byl v roč­níku nade mnou, odešel na třídní mejdan. Šla tam i jeho bývalá pří­telkyně. Já jsem zůstala doma a maminka mi myla v kuchyni hlavu, jak se to tenkrát dělávalo, a přitom jsme si spolu povídaly. Najednou jsem se v tom samém okamžiku ocitla v místnosti, kde probíhal mejdan, a mohla jsem pozorovat vše, co se tam dělo. Viděla jsem svého příte­le, jak se líbá se svojí bývalou přítelkyní, která mu seděla na klíně. Byla jsem naprosto zdrcená. Nikdy jsem ani na vteřinu o svém zážitku nezapochybovala. Co se mne týče, byla jsem prostě tam. Viděla jsem všechny, kdo v té místnosti byli, a všechno, co se tam dělo.

Další den, když pro mě můj přítel přišel, přivítala jsem ho slovy: „Jak jsi jenom mohl !“  A co je ještě podivnější, nikdy se mě neze­ptal, jak, nebo co vlastně vím. Oba jsme prostě věděli, že to vím.

Život šel nezadržitelně dál se všemi svými úspěchy i prohrami. Vdala jsem se a narodily se mi tři děti. Navzdory všem problémům bylo toto období pro mě velmi šťastné. Po mnoho let jsme bydleli v cizině ve velmi materialistickém prostředí.

Pak přišlo velmi pochmurné období. Mé manželství se ocitlo v troskách. Naše děti byly v té době v internátní škole, a já měla po­cit, že se naprosto vypařila moje úloha, kterou jsem ve svém životě zastávala. Když jsme se s manželem vrátili zpět do Londýna, niko­ho jsem tam už neznala. Potloukala jsem se sama sem a tam po na­šem obrovském domě a v hlavě mi stále dokola kroužily chmurné myšlenky. Věděla jsem, že musím pryč, rozvést se a nalézt způsob, jak si vytvořit pro sebe a pro své děti nový domov. Nějak jsem si musela vydělat na živobytí, ale nic jsem neuměla a úroveň mého se­bevědomí byla na bodu nula. Byla jsem úplně na dně.

Právě v okamžiku nejhlubšího zoufalství jsem zažila svoji první duchovní zkušenost. Jak už jsem popsala v jiné knize, „nějaká by­tost“ mě pozvedla ze stavu, ve kterém jsem uvažovala o sebevraždě, dala mi na srozuměnou, že jsem „učitelka“, a postavila mě do místa, kde začala moje pouť Vesmírem.

Nazvala jsem ji „světelnou bytostí“. Nyní vím, že to byl anděl — nád­herný zlatý anděl. Moje mysl byla ale pro svět andělů zcela uzavřena. Bylo to proto, že náleželi k náboženství, a tak jsem ho nemohla na­zývat andělem, přestože vypadal jako tradiční anděl z obrázků — i když si nevzpomínám, že by měl jakákoli křídla. Zdálo se, že létá tak, že klouže vzduchem nebo občas prudce vzletí do výše, spíš jako super­man.

Po tomto spirituálním zážitku jsem se začala zajímat o duchovní vůdce, učila jsem se rozmlouvat sama se sebou a občas, tím, jak jsem se stávala stále jasnozřivější, jsem je i spatřila. Duchovní vůdcové jsou vyvinutější stvoření duchovního světa, kteří se někdy, ale ne vždy, převtělují do hmotného těla na Zemi. Z pocitu obrovské lásky a soucitu, který k nám cítí, se rozhodli nás dobrovolně vést a pomá­hat nám v našem duchovním růstu.

Andělé nám pomáhají se stále vyvíjet.

Z celého srdce jsem si přála stát se léčitelem a duchovním učite­lem. Během dalších dvanácti let se můj život od základů změnil. Vydala jsem se po duchovní cestě, ačkoli to nebyla cesta nábožen­ská. Nyní jsem došla k poznání, že všechna náboženství představu­jí stezku vedoucí k duchovní hoře. Všechna náboženství uznávám, ale k žádnému z nich nepatřím.

Ačkoli jsem čas od času pociťovala, že okolo mě existují andělé, rozmlouvala jsem nejprve a především se svým duchovním vůdcem. Zažívala jsem v těchto letech mnoho duchovních zkušeností.

Jednou jsem se večer v létě koupala ve vaně, vstřebávala jsem do sebe měkké teplo bublinkové vody a rozjímala jsem o své příští seminární hodině „léčení a duchovního růstu“. Prosila jsem o du­chovní radu a ptala jsem se: „Čeho se má ta hodina týkat ?“ Náhle se ozval hlas, nebo spíš přesněji — silná a jasná myšlenka v mé hla­vě řekla: „Tvým úkolem je seznámit je s léčebnou silou andělů.“

Naprosto překvapená jsem zvolala: „Ale já nevím vůbec nic o lé­čebné síle andělů.“

Hlas mi odpověděl: „Ale ano, víš. Jen si toho zatím nejsi vědoma.“

„Ach jo“‘ řekla jsem, „ale to přece nemůžu udělat v první hodi­ně nového semestru. Někteří jsou tam poprvé.“

Odpověď přišla okamžitě: „Kdo vede tvoji hodinu — tvé ego ne­bo tvé vyšší vedení ?“

Chytila jsem se toho a zeptala jsem se: „Aha, takže to je ten roz­díl mezi léčením s pomocí vůdců, duchovním léčením a léčením s pomocí andělů ?“

Hlas odpověděl: „Andělé vás oba vynesou k Bohu.“ Před­pokládala jsem, že slůvko „oba“ znamená léčitele a osobu, která je léčena. Aniž udělal hlas nějakou pauzu, pokračoval: „Potřebuješ skutečně jasnou představu zlatého prostoru, do kterého pak takové anděly pozveš. Udělej to.“

Rozmluva skončila. Zcela ohromená jsem vyskočila z vany a jen tak, zabalená do ručníku, jsem napsala vše, co se odehrálo. Tušila jsem, že jakékoli další informace, které budu potřebovat, mi budou sděleny, ještě než moje hodina začne — a měla jsem pravdu.

(1)

KAPITOLA 1

Co jsou to andělé ?

„Co jsou to přesně andělé ?“ zeptala jsem se.

Můj instruktor ohledně světa andělů mi řekl, že andělé jsou vyšší duchovní bytosti. Řekl, že božská Prasíla (nebo Bůh) ustanovila an­děle jako vůdce, ochránce a pomocníky Jeho tvorstva a užívá je jako Své posly.

Lidským bytostem, jejichž duše nejsou tak vysoce vyvinuté, bylo dáno hmotné tělo, aby mohli na Zemi dále duševně růst a rozvíjet se.

Všichni a všechno je tvořeno vibracemi. Čím je taková vibrace těžší, tím je objekt hutnější, a z toho důvodu mohou být židle, stoly a lidské bytosti viděny a pociťovány.

Andělé mají lehčí a rychlejší vibrace, takže většinou nejsou pro lidské bytosti viditelní.

Jsou to oboupohlavní bytosti, které nemají potřebu sexu, neboť jejich ženské a mužské aspekty jsou v naprosté rovnováze. Když do­sáhnou lidské bytosti kteréhokoli pohlaví ve svém těle stavu per­fektní rovnováhy ženských a mužských energií, přestanou pociťovat sexuální touhu. Této úrovně dosahují pouze velmi vyvinuté lidské bytosti, což vysvětluje skutečnost, proč je pro většinu lidí celibát tak těžký. Ti, kteří o celibát usilují, nejsou ještě připraveni.

V jaké duchovní hierarchii se andělé nacházejí ?  Obecně lze říci, že jsou na mnohem vyšší úrovni, než jsme my, ačkoli se stejně jako lidské bytosti liší ve svém duchovním růstu podle dosažené úrovně osvícení.

Lidské bytosti jdou po jiné vývojové cestě než andělé, takže se li­dé jen zřídkakdy stávají anděly a naopak.

Můj instruktor ohledně andělů mi řekl, že někteří andělé jsou tady proto, aby lidskému rodu pomáhali a sloužili mu. Psi, kočky a koně lidem často také slouží a stejně i delfíni, nicméně se nacháze­jí na jiné vlastní a oddělené vývojové cestě.

Lidské bytosti by nikterak neposloužilo, kdyby se na Zemi vrátila jako nějaký pes, a ani by neposloužilo delfínovi v jeho duchovním rů­stu, aby se z něj stal člověk. Z toho důvodu se andělé, delfíni, lidské bytosti, psi a jiná stvoření pohybují po své vlastní vývojové cestě, a když se střetávají s jinými druhy, dochází také částečně k jejich du­chovnímu vývoji.

Předtím, než jsem se s anděly setkala a mluvila s nimi, nevěděla jsem, že existuje velké množství jejich druhů, stejně jako je velké množství lidských ras, přičemž každý se učí a roste na své vlastní du­chovní cestě. Existují andělé, kteří se zasvětili léčení, jiní míru a ji­ní lásce.

Ke každému páru přichází v okamžiku svatebního obřadu anděl. Úkol takového anděla je pomáhat těmto dvěma lidem, aby se od se­be neodloučili. A dokonce i když se manželská dvojice rozejde, je­jich anděl se je stále pokouší spojit dohromady.

A všichni máme také svého anděla Strážného v okamžiku svého narození, který je nám stále nablízku. Samozřejmě, stejně jako na­ši duchovní vůdcové, mohou být tito andělé pociťováni jen potud, do jaké míry jim to dovolíme. Velmi často k nám nemohou pronik­nout přes bouřlivou vibraci našich emocí, aby nás mohli obejmout tak, jak by si to přáli.

Existují i malí andílci, kteří mají na starosti drobné úkoly, a také obrovští andělé s nekonečně velkým množstvím energie, kteří se stara­jí o velké vesmírné projekty.

Anděly najdete samozřejmě v blízkosti kostelů a katedrál. Jsou také přítomni všude tam, kde se lidé shromáždí z důvodů nábožen­ských nebo duchovních. Andělé se hromadí v místech planety, která jsou nabita velkou silou. Jsou to obyčejně místa plná krásy.

Existují také obrovití andělé, kteří mají v opatrování velké hor­naté kraje, lesy, hvězdy a slunce. Existují také abnormálně velcí an­dělé, kteří se nacházejí mimo naši planetu ve vesmíru.

Během let, a dokonce i v primitivních dobách, se umělci vědomě či nevědomě naladili na tyto duchovní sféry a všechny možné dru­hy andělů zachytili na obrazech, nebo ve formě soch.

Andělé také zpívají. Ne náhodou se říká „chóry andělské“. Mystici a duchovní mistři je v minulých dobách zcela jistě slyšeli a viděli a tu­to zkušenost pak sdělili těm, kteří ji byli připraveni vyslechnout. Andělská hudba je nebesky krásná, jsou to zvuky, které nemůže lid­ské ucho zachytit. Nicméně na nás mají tyto božské zvuky vliv, po­zvedají nás, inspirují a léčí. Tyto zvuky se dotýkají každé buňky naše­ho bytí a mění nás, ať už si toho jsme nebo nejsme vědomi.

Samotná přítomnost andělů mezi námi otevírá bránu našeho vě­domí k vyšším .a větším možnostem. A je jich mezi námi v dnešní době více než v kterékoli jiné době v minulosti. Důvodem je to, že planeta Země dosáhla určitého kritického bodu. Vyplenili jsme na­ši planetu a obklopili ji téměř neproniknutelnou negativitou. Pán tvorstva rozhodl, že to tak dál nemůže pokračovat. Nebylo nám dá­no svolení ničit krásnou Zemi. Způsobilo by to nerovnováhu v ce­lém vesmíru.

Takže nyní musí lidské bytosti pozvednout své vědomí na úroveň, kde budou ctít Zemi, přírodu, všechny druhy zvířat a jeden druhé­ho — nebo musí odejít.

Andělé se sem nyní shlukují,

aby nám všem pomohli zvýšit úroveň našeho vědomí.

(2)

KAPITOLA 2

Andělé čekají na to, aby mohli pomoci

Andělé v sobě mají tak obrovskou studnu lásky, že odpovědí hned, jak vyšleme volání vycházející z hloubi naší duše. Mají také obrovský soucit s planetou Zemí, a to je důvod, proč se objevují v takové hoj­nosti, aby nabídli svoji pomoc v tomto období neklidu, tísně a změny.

Následující dopis jsem obdržela od Patricie O‘Flahertyové, která píše o příhodě, jež se jí stala v období hlubokého a naprostého zou­falství.

Byla noc a já seděla sama. Plakala sem a cítila se strašně osaměle a zoufale, když tu sem „uslyšela“: „Nejsi sama. Jsme tady“, a začala sem si být vedoma toho, že je se mnou v místnosti spousta andělských přátelských sil. Laskavých a milujících, pohybujících se tiše sem a tam, a že jsou všichni kolem mě. Utěšilo mě to a povzbudilo, a od té doby mi bylo jasné, že nikdy nejsme tak sami, jak sami sobě namlouváme.

Pokud je naše potřeba dostatečně velká, andělé přijdou, aby nám poskytli útěchu, vedli nás a někdy nám i hmotně pomohli.

V knize The Power of Inner Peace vyprávím historku o svém příte­li, kterého tam nazývám Barry. Pracoval neuvěřitelně dlouhé a dlou­hé hodiny na tom, aby udržel svůj obchod. Noc co noc jezdil domů autem ve stavu naprostého vyčerpání, kdy byl stěží schopen udržet otevřené oči. Jednou v noci se nevyhnutelné stalo skutkem a on usnul za volantem a to těsně před tím, než dojel k velmi rušné hlavní kři­žovatce. Když leknutím otevřel oči, byl už v pořádku za křižovatkou a sjížděl dolů silnicí.

Na sedadle vedle něj seděl anděl, který držel volant a navigoval auto. Jakmile se můj přítel probudil, anděl zmizel a zanechal ho ve stavu naprostého zmatku a posvátné úcty.

Jsem přesvědčena o tom, že my všichni jsme neustále ochraňová­ni svými vlastními anděly strážnými a jinými duchovními pomocní­ky. Jak jinak bychom se mohli jen za pomoci svých omezených lid­ských smyslů hnát po dálnicích neskutečnou rychlostí a nesrazit se ?

Většinou jsou pro nás andělé neviditelní, protože jejich vibrace jsou pro lidské oko nepostřehnutelně. Někdy ovšem můžeme po­zvednout své vědomí natolik, že je vidíme. Jindy, když jsme ve stavu spánku nebo naprosté relaxace, závoj mezi světy se ztenčí a my jsme schopni je spatřit.

Nejčastěji jejich přítomnost a impuls energie přicházející odnikud, který nám pomáhá, prostě jen pociťujeme. Když jsem psala tuto ka­pitolu, jeden kamarád mi vyprávěl o své matce, která je velmi opatr­ná a přízemní osoba. Jednou se snažila ze všech sil zvednout nemož­ně těžkou skříň. Náhle uslyšela něžný a rychlý šelest vzduchu a cítila, jak je skříň nadzvedávána neviditelnýma rukama. „Věděla“, že to byl anděl.

V Bibli se hovoří o andělech, kteří k lidem přicházejí ve snu, aby jim předali nějaké poselství. Děje se to stále, ale velké množství li­dí vidí v těchto „návštěvách“ prostě jen sny — výplod naší fantazie. Jak se nám lidským bytostem asi musí vyšší duchovní světy divit !

Jedna moje přítelkyně měla strašný strach z létání. Když se poku­sila svému strachu čelit, dostala v letadle záchvat šílené a ochromují­cí paniky. Po mnoho let jí to zabraňovalo cestovat tak, jak by si byla přála.

Požádali jsme pro ni o duchovní pomoc s tím, že jsme věděli, že pomoc přijde vždy, když se o ní požádá, ať už jí vědomě rozeznáme a přijmeme nebo ne.

Tu noc se jí zdál sen o tom, že je v letadle, které bylo zaplněné ob­rovským zlatým andělem. Když se probudila, věděla, že jí bylo sdě­leno, že je pro ni cestování letadlem naprosto bezpečné. Nyní je z ní se­bevědomá osoba, která často letadlem cestuje.

Někdy k nám andělé přicházejí během doby, kdy spíme a dokon­ce nás i léčí. Jedna mladá žena, která se jmenuje Sharon, mi napsa­la a pověděla o svém uzdravujícím zážitku.

Začalo jí značně bolet pravé koleno, ale nevěděla proč. Šla ke svému lékaři, který ji vyšetřil a dal jí nějaké léky. Večer si lehla, aniž si léky vzala, s tím, že je začne brát až od rána.

Tu noc se jí zdálo, že leží na břiše a že má nohy lehké jako pírko. Prostě se jen tak vznášely. Byly stále spojeny s jejím tělem a byly jen malý kousek nad zemí. Byl to báječný pocit. Pak začaly její nohy masírovat zlaté ruce. To bylo také naprosto úžasné.

Další ráno bylo její koleno o mnoho lepší a během následujících několika dní bolest úplně zmizela. Nikdy nemusela brát své léky.

Až k sobě všichni povoláme anděly,

aby nám pomohly se vyléčit,

bude to zcela jiný svět.

(3)

KAPITOLA 3

Duchovní zážitek

Lesley přišla na můj kurz „Smysl života“ a podělila se o svůj příběh, o svůj duchovní zážitek, který ji přivedl na cestu hledání pravdy.

Před třemi roky prožila velmi emocionální a traumatický rok pl­ný mnoha osobních ztrát. Protože zažívala jeden šok za druhým, sedla si a pokoušela se přijít na to, jaký má život smysl. Nyní následuje to, co mi napsala, že se jí stalo.

O týden později, v časných ranních hodinách, když jsem ještě spala, probudilo mě velmi jasné „bílé světlo“. Bylo to něco, co jsem ještě nikdy v živote neviděla – bylo to tak jasné, že ozářilo celou moji ložnici. Nebylo to normální světlo. Nikdy sem se s něčím podobným nesetkala !

Nemusela jsem přivírat oči, jako když vás ozáří slunce nebo reflektory auta, Bylo to zářící jasné „čiré bílé“ světlo (ne oslepující, ale „planoucí“) a vyzařovalo nádherný teplý pocit lásky, jako by mi říkalo, abych se nebála. Dívala jsem se upřeně na tuto „světelnou bytost“, která mě naplňovala pocitem, že jsem milována. Zdálo se, že říká: „Ty víš, proč jsem tady – věř ve mně.“

Vzpomínám si, že jsem čekala na nějaké poselství a co se bude dít dál. Pak si vzpomínám, že jsem viděla sebe samu, jak shlížím se stropu na své tělo, ležící v posteli. Bylo to neuvěřitelné. A pak, dřív, než jsem se nadála, jsem byla zpět ve svém těle a přetahovala jsem si peřinu přes hlavu.

Bylo to ohromující. Stále na to myslím, a tak jsem začala číst knihy a zjistila jsem, že jsem viděla „světelnou bytost“ a prožila mimotělní zkušenost.

Kdykoli jsou lidské bytosti navštíveny anděly, říkají, že prožily ohromující pocit lásky a míru. Andělé k nám opravdu přicházejí, aby nám dali nový pocit jistoty a podnět pokračovat v naší cestě.

Často zjišťuji, že když se s lidmi dělím o své duchovní zážitky, rea­gují na to tím, že se dělí o své. Při jedné příležitosti jsem si jen tak povídala s jedním mladým mužem, který mi řekl, že když se rozešel se svojí přítelkyní, ocitl se ve stavu naprostého zoufalství. Bylo to, jako by bylo celé jeho srdce a jeho duše roztrhány na kusy a on ne­byl schopen vidět žádnou budoucnost. Vše, co viděl, byla jen černá tma. Z této temné propasti se nemohl velmi dlouho vymanit.

Pak se díval jednou v noci smutně z okna na strom. Tento strom začal být pomalu světlejší a světlejší, až uviděl jen žhnoucí záři, uprostřed které byla tvář. Měl pocit míru a poprvé měl pocit, že je možné, aby zase žil. Od toho okamžiku začal zase tkát nitky svého života. Byl si jistý, že ta tvář byla tváří jeho strážného anděla.

Andělé vždy šíří mír a lásku.