(19)

KAPITOLA 19

Andělé lásky

Někdy můžeme být velmi starostliví a duchovní lidé a přitom trpíme nemocí nebo vadou, pro kterou nemůžeme najít ve svém životě žád­nou příčinu. Larry byl takovým mladým mužem. Pracoval jen příleži­tostně, právě kvůli svým velmi špatným zádům a neustálé únavě.

Když jsem nasměrovala jeho nevědomou mysl, aby ho dovedla ke zdroji jeho problému, zjistil, že je novorozeným miminkem, kte­ré je plné nenávisti.

Musel ve své duši nést nevyřešenou nenávist, kterou si přinesl i do svého současného života. Přirozeně tato nenávist ovlivňovala jeho vztahy, jeho životní pouť a jeho zdraví.

Pomocí vizualizace jsem mu pomohla otevřít jeho srdeční cent­rum a podržet tuto energii, zatímco do pokoje vešli andělé a ve své nekonečné lásce a soucitu vytáhli z jeho srdce všechnu tu temnou nenávist. Poté naplnili jeho srdce světlem a mírem.

O pár dní později mi telefonoval, aby mi sdělil, že se cítí neuvě­řitelně dobře.

Tolik se obáváme své temnoty, že ji často popíráme. Jedna mla­dá dívka, Pauline, která už na sobě udělala spoustu práce, ke mně přišla s problémem žárlivosti. Samozřejmě, že problém se žárlivos­tí je vždy problémem, týkajícím se toho, že máme pocit, že nejsme dost dobří.

Zeptala jsem se jí, jestli po příčinách své žárlivosti pátrala ve svém minulém životě, a ona mi řekla, že už podnikla několik návra­tů do minulosti. Všechny jí pomohly zbavit se části jejího problému, ale žádný neprojasnil její temnotu.

Cítila jsem, že toto sezení by mohlo proběhnout jinak, protože s ní do místnosti vstoupil skutečně nádherný anděl, který se pro mě zviditelnil. Vznášel se nad ní s rukama sepjatýma k modlení a mně bylo jasné, že k uvolnění jejího bloku musíme požádat o milost.

Tento anděl mi ukázal v mysli této mladé dívky dvířka, která by­la upevněna rezavými západkami a další podobné dveře, jež byly v jejím srdci !  Bylo mi ukázáno, že temnota, která způsobovala, že se cítila tak zle, byla uzamčena v jejím srdci a v její mysli. Cítila se být tak bezcenná, že neustále očekávala, že si její partneři najdou někoho jiného, lepšího.

Když jsem ji vrátila do minulosti, objevila, že v jiném životě byla světlou duší. Narodila se matce, černé čarodějnici, která byla napl­něna nenávistí. Místo toho, aby vnesla do této temné rodiny světlo, což bylo také jejím záměrem, když si vybrala tento vyzývající život, dovolila této strašné temnotě, aby ji naplnila. Cítila se být stra­vována černou zlostí a nenávistí všech lidí a i samotného života.

Její nádherný anděl, který vyzařoval zlatou, temně modrou a rů­žovou, nyní vložil ruce na její hruď a kolem srdce. Mohly jsme obě s Paulinou vidět tu černotu, která jako chobotnice její srdce omotávala a svými ohromnými chapadly pronikala celým jejím tělem.

Čekala jsem, že anděl vezme tuto chobotnici a rozpustí ji ve svět­le. Místo toho ji velmi jemně a s láskou pozvedl z Paulinina srdce, dotkl se jí a vzal ji pryč k léčení. Pak se anděl vrátil a vyzvedl Paulinino srdce z jejího těla a přenesl je do nádherného vodopádu k vyjasnění a očištění.

Když bylo její srdce vráceno zpět do jejího těla, předpokládala jsem, že bude konec, ale nebyl. Anděl přinesl zpět chobotnici, kte­rá byla přetransformována pomocí božské lásky na něco růžového. Paulina uviděla růžový křemíkový krystal. Tento krystal byl vložen do jejího srdce, zatímco ona sama už také zářila.

Když na konci sezení otevřela oči, řekla, že cítila, že se odehrálo něco skutečně hlubokého. Věděla, že se kdesi uvnitř ní stala zá­kladní změna.

Andělé se svojí nekonečnou láskou a soucitem čekají,

aby nám pomohli.

(20)

KAPITOLA 20

Andělé Země

Existují zprávy o lidech, kteří přišli jakoby odnikud, pomohli druhým a poté zmizeli. Velké množství lidí je přesvědčeno o tom, že to byli andělé, kteří na sebe vzali lidskou podobu.

Jeden můj přítel mi poslal zápis rozhovoru, který vedl na nějakém večírku s báječnou a skutečně velmi čilou sedmdesátnicí. „Vyprávěla mi, jak byla na vlakovém nádraží Victoria station, hledala vlak do Gat­wicku a zjistila, že to nezvládne. Stála se svými zavazadly, modlila se, aby k ní přišla nějaká pomoc, a náhle se vedle ní zjevil malý černý člo­věk a řekl jí, že jí může pomoci. Řekl, že byl seslán Bohem a vzal je­jí zavazadla a odvedl ji k odbavovacímu místu na nádraží a pak ji po­sadil na vlak v dostatečném předstihu, aby stihla svůj spoj. Je přesvěd­čena o tom, že to byl anděl.“

Následující historku mi vyprávěla přítelkyně, která měla velmi zvláštní a kouzelný život. Věří tomu, že jí anděl Země pomohl dokon­ce ještě před tím, než se narodila. V té době s ní byla její matka v osmém měsíci těhotenství a rozhodně neočekávala její blízký pří­chod.

Tato rodina žila v malé vesničce na venkově, kde se všichni na­vzájem znali. Její matka právě drhla práh u vchodových dveří, když se u vstupní branky objevil cizinec a řekl jí, aby poslala pro svého muže a pro doktora a šla si okamžitě lehnout. Její dítě už chce na svět.

V jeho hlase zaznívala taková naléhavost, že její matka bez otá­zek udělala, co jí bylo řečeno. Manžel přišel rychle domů. Přijel doktor a dítě se během hodiny narodilo.

Na otázky, zda někdo viděl to ráno kolem vesnice nebo ve vesni­ci nějakého cizince, všichni odpověděli že ne.

Andělé Země se zjevují, a když je jejich úkol naplněn, zase mizí.

Nedávno mi došel dopis od Patricie O‘Flahertyové s tímto příbě­hem neobyčejné pomoci.

V roce 1980 v říjnu jsme se s rodinou přestěhovali do Norwaye v souvislosti s prací mého manžela (nyní exmanžela). Dětem bylo osm a šest let. Bylo to skutečné pozdvižení. Dozvěděli jsme se to jen tři týdny před tím, než jsme se měli stěhovat. Musela jsem se vzdát svého zaměstnání, sbalit celý dům, zorganizovat tisíce věcí, moc jsem toho nenaspala a prožívala jsem značné obavy. Dorazili jsme do Oslo po čtyřiadvacetihodinové cestě lodí a dlouhé cestě autem přes celé Švédsko a jižní Norsko, až jsme se konečně zapsali v Grand hotelu, kde jsme měli zůstat dva týdny a přitom si hledat bydlení.

První dva dni jsme zcela zkolabovali. Jen jsme spali a vydávali jsme se na krátké výlety autem. Ale v pondělí ráno odešel můj manžel do práce a děti byly velmi živé a plné energie. Já jsem se cítila děsně: Bylo mi špatně hlavu jsem měla otupělou, byla jsem slabá a otupělá, ale po obědě jsme se dohodli, že se trochu projdeme, abychom město prozkoumali.

Vyšli jsme. Nehodlala jsem jít daleko, ale nějak se zdálo, že se stále více a více vzdalujeme od obchodů. Začalo se stále více stmívat. Auta začala jezdit s rozsvícenými světli. Bylo nepříjemně chladno a najednou jsme se ztratili někde pod dálničním nadjezdem.

Zachvátila mě panika. Děti byly unavené. Nikdo nikde nabyl a já jsem se cítila tak divně, že jsem myslela, že asi omdlím. Pamatuji se, že jsem prosila o pomoc z nejhlubšího místa ve svém srdci. Neexistovala možnost, jak se z této situace dostat.

Náhle se jakoby odnikud objevil vysoký plavovlasý muž v pláštěnce. Nevšimla jsem si, odkud přišel. Rozuměl perfektně anglicky a začal nás s úsměvem a laskavě doprovázet. Zbytek naší cesty je jako sen, který se někomu zdá. Stačí, když řeknu, že jsem se „ocitla“ u kiosku na rohu hotelu Grand.

Nemám pro to, co se stalo, žádné vysvětlení, ale jsem přesvědčena, že to byl anděl, který nám pomohl najít cestu domů.

Když dítě bezdůvodně plačtivě kňourá a naříká, máme tendenci jej ignorovat. Ale když se dítě ocitne v opravdových potížích, nebo je skutečně zoufalé, zcela přirozeně mu spěcháme na pomoc. Jsme děti boží a já věřím tomu, že když jsme opravdu v nouzi, Bůh nám pošle na pomoc nějakou osobu nebo anděla.

Od té doby, co jsem poprvé zavolala o pomoc a mé volání bylo vyslyšeno světelnou bytostí, se mi to už stalo v menší či větší míře mnohokrát a v mnoha různých podobách. Myslím, že jsem byla tak hluboko ponořená do svých depresí, že jsem k tomu, abych se z to­ho dostala, potřebovala spoustu pomoci.

Přibližně asi o rok později po tom, co jsem měla svůj první záži­tek s anděly, jsem se stále cítila být velmi vystrašená a osamělá. Šla jsem na přednášku. Seděla jsem v předních řadách posluchárny a musím se přiznat, že jsem byla tak zahlcená svými vlastními úz­kostmi, že jsem se na řeč přednášejícího vůbec nemohla soustředit. Po přednášce ke mně ze zadních řad přišel nějaký cizí člověk. Omluvil se mi za to, že se během přednášky naladil na mé myšlen­ky, ale chce mi říci, že bude všechno v pořádku. Nemusím se stra­chovat, protože jsem ochraňována a vedena.

Podruhé ke mně přišel nějaký neznámý člověk na ulici a předal mi téměř identicky vzkaz. Nemyslím si, že to byli andělé, ale před­pokládám, že jim nějaké vyšší bytosti našeptaly, aby mi tato posel­ství naděje předali.

Při třetí příležitosti jsem se cítila dosti mizerně. Něco mě přinu­tilo, abych se podívala na oblohu. Uviděla jsem obrovské ruce obrácené vzhůru, které zaplňovaly celou oblohu, jako by říkaly: „Budeme tě držet.“ Stěží jsem dokázala uvěřit tomu, co jsem vidě­la, ale dodalo mi to značnou odvahu.

Andělé Země přicházejí, aby nám pomohli,

dodali nám odvahu a podporovali nás.

(21)

KAPITOLA 21

Praktičtí andělé

Existuje nesčetné množství andělů, kteří jsou připraveni a touží po tom, aby pomohli lidským duším. Musíme je jen požádat a oni nám přinesou to, co potřebujeme.

Mnoho lidí ví, že existují andělé parkovacích míst. Když požádá­me o takového anděla a řekneme mu, kde chceme, aby nám při­pravil volné místo, udělá vše, co je v jeho silách, aby pro nás tako­vé místo zajistil. To samé se odehrává s anděly dopravních světel. Požádejte svého anděla, aby padla co nejrychleji zelená a aby vám tak ulehčil cestování.

Přítel, který ke mně přijel na návštěvu z Kanady, mi vyprávěl, že vždycky požádá svého anděla automobilového provozu, aby ho, když cestuje autem, ochránil před radary a fotoaparáty. Řekl, že to funguje naprosto báječně. Nedělá nic vědomě, ale vždycky zjistí, že se rychlost jeho auta snížila, a pak se doslechne o tom, že někdo ji­ný dostal v tom samém místě v ten den pokutu.

Vždycky jsem k ochraně svého auta používala bílé světlo. To by­lo před tím, než se mi andělé ukázali. Nyní, když věřím tomu, že jde o andělskou energii, je pro mě mnohem důvěrnější, když mé auto nebo domov střeží anděl.

Jedna dáma, která byla přítomna na mém kurzu, mi vyprávěla, že vždy žádala nějakého anděla, aby jí dával pozor na auto. A i když ho nechávala na místech, která nebyla vůbec bezpečná, vždy zůstalo nedotčeno. Pak začala po nějakém čase cítit, že anděl už nechce tuto práci dělat. Nevěděla proč. Měla jen takový pocit, a tak jedno­ho dne svého anděla z této činnosti propustila. Další den se do něj někdo vloupal.

Nedovedu pochopit, proč měla mít tento pocit. Možná potřebo­vala prožít vloupání a to nebylo možné, dokud byl anděl na stráži ?

Jiná dáma z kurzu v nás vyvolala záchvat smíchu, když nám vy­právěla o tom, že si vždycky pozvala anděla, aby jí pomohl s do­mácími pracemi. Předtím, než začala luxovat dům, pozvala si an­děla luxování a celá práce byla hotova za polovinu času než normálně, jednoduše a s lehkostí. Když se jí porouchala pračka a nahromadila se jí obrovská hromada prádla, kterou musela prát v ruce, řekla: „Nebyl to žádný problém. Požádala jsem o pomoc anděla praní a všechno bylo vypráno ve dvou hodinách a já jsem se cítila báječně.“ Zdá se, že nám během toho, co pomáhají, dodáva­jí energii.

Andělé jsou plní radosti. Pomáhají nám s lehkostí s nakupová­ním, psaním na stroji, s účetnictvím, doslova se vším, s čím chceme. Není to báječné, když si myslíme, že zápasíme s tím, abychom dali dohromady své účetní knihy, že se vznáší nad počítačem anděl účetnictví a čeká jen na to, aby nám mohl celou práci usnadnit. Když jsme zoufalí z toho, který dárek máme koupit, je tu anděl nakupování, který dychtí po tom, aby nás navedl ke správnému a nejlepšímu dárku !

Všichni si problematizujeme život ... a přitom tu všude kolem jsou tito andělé, kteří prostě jen čekají na to, aby naši životní pouť ulehčili, pokud jsou naše úmysly čisté.

Stejně jako existují strážní andělé, existují také andělé milosr­denství, pravdy, lásky, soucitu, pokory, míru a všech možných hod­not. Když žijeme na vyšší úrovni uvědomění, modlíme se spíše za hodnoty než za hmotné věci.

Duchovní zákon říká, že když se na cokoli zaměříme, nabývá to na síle. Takže když se zaměříme na dobré vlastnosti, jako je láska ne­bo mír, andělé nám do života vnesou více takovýchto kladných vlastností.

Samozřejmě, to samé platí i o nízkých hodnotách. Když se za­měříme na strach, lakotu, chtíč nebo jinou zápornou vlastnost, tem­né síly do našich životů nasměrují více takových pocitů a událostí.

Nicméně andělé nosí naději. V době, kdy máme nějaké problé­my, snaží se nás povzbudit a uklidnit. Někdy jsme tak na dně, že je­jich přítomnost necítíme, i když se nás snaží duševně pozvednout. Pak, když to naše karma dovoluje, podnítí někoho jiného, aby nás povzbudil.

Můj syn Justin rád vypráví úsměvnou historku o příhodě, kterou viděl na vlastní oči v metru. Vlak metra byl dosti plný. V jednom vagónu byla žena, která na všechny vrhala zlostné pohledy. Vypadala tak nešťastně a odpudivě, že atmosféra začala houstnout. Když vlak zastavil, přistoupil jeden mladík. Vytáhl z kapsy dva velmi dlouhé a úzké balónky. Jeden byl červený a jeden zelený. Když je nafukoval, všichni ho sledovali. Pak začal balónky dohromady proplétat tak, až vytvořil rudou růži. Na příští stanici vstal a věnoval tuto růži nasu­pené ženě. Pak vyskočil z vlaku. Tato žena, jak držela tuto růži z balónků, se najednou začala usmívat od ucha k uchu. Justin zjistil, že při tom, jak to sledoval, se sám široce usmívá. Rozhlédl se kolem se­be a uviděl, že všichni se usmívají radostí.

Andělé vnášejí světlo do těžkých úkolů a nejtemnějších situací.

(22)

KAPITOLA 22

Andělé pomáhají manželství

Serena byla mladá a atraktivní vdaná žena s malými dětmi. Její vzhled byl ale v naprostém rozporu s jejím vnitřním zmatkem. Ke svému manželovi, který ji nedokázal podporovat ani finančně ani emocionálně, pociťovala takovou zlost, že se s ním po několik let odmítala milovat. Měla v úmyslu žít s ním v tomto celibátu až do doby, kdy budou děti starší, protože nemohla snést ani představu, že se jí dotýká.

Nějakou dobu jsem s ní hovořila a pomáhala jsem jí, aby si stále více uvědomovala své zvyky. Posléze souhlasila a pozvala anděly, aby jí pomohli.

Jakmile se andělé přiblížili, přesunuli se k jejímu srdci a ukázali mi, že je velmi emocionálně poraněno. Dotýkali se jejího zra­něného srdce a vyhlazovali jej, dokud nebylo v pořádku.

Pak se přesunuli k jejímu solárnímu plexu. Vypadal jako zaprá­šený sklep plný starých vzpomínek. Pracovali z plných sil, aby vy­klidili všechno to harampádí a vynesli je na světlo, ve kterém se rozpustilo. Když její solární plexus vyklidili, vyčistili a požehnali, požádala jsem jí, aby si před sebou představila svého manžela.

„Ach, jsem obklopena černotou a on je celý černý a červený,“ řek­la. Černá a červená dohromady jsou barvy bezprostředně hrozícího výbuchu. Bylo jasné, že je na pokraji zhroucení.

Andělé věnovali spoustu času jemnému odstraňování temné energie zlosti, která je oba obklopovala a rozpustili provazy, které je omotávaly.

Když s tím byli hotovi, řekla mi Serena: „Držíme se za ruce a jsme jeden pro druhého oporou.“ Značně mě to překvapilo. Nic­méně jsem jenom požádala anděly, jestli by mohli pokračovat v je­jich vzájemném sbližování.

Za dva týdny přišla na další sezení. Byla jsem potěšena tou září­cí ženou, plnou života, která vešla dovnitř. Řekla mi, že poté, co jí andělé pomohli, šla doma a cítila se zcela jinak. Strávili pak s manželem noc plnou vášně.

Další den pociťovala mírnou zlost a trochu se bála, ale přešlo to, a nyní jsou si opět blízcí a milují se. Řekla: „Jasně nyní vím, co mo­hu udělat já, aby všechno klapalo, a ne co musí dělat on. Mám jas­no jakým směrem se ubírám ve své práci, a uvědomila jsem si, že se z nás obou nyní mohou stát živitelé rodiny. Poprvé se v tomto ohle­du cítím naprosto v pohodě.“

K tomu dodala, že přítelkyně, která u nich bydlí, a která u nich už bydlela před čtyřmi měsíci, je naprosto ohromena zrněnou, kte­rá se v jejich vztahu odehrála — jen stěží tomu může uvěřit.

Když jim to dovolíme, andělé udělají, co je v jejich silách,

aby svedli dva partnery v manželství zase dohromady.

(23)

KAPITOLA 23

Andělé a království přírody

Andělé jsou strážci světa přírody. S láskou pomáhají lidským bytos­tem a království přírody, aby se vyvíjely. Dohlížejí na duchy, kteří se o přírodu starají. Mezi jiným jsou to víly, skřítkové, trpaslíci, ducho­vé vzduchu, salamandři a elfové.

Tam, kde tito duchové žijí v těsné blízkosti s lidskými bytostmi, jsou ovlivňováni jejich emocemi a napojují se na jakoukoli dostup­nou energii. Připojí se stejně snadno jak na temné myšlenky, tak i na naši pozitivní energii, a obě pak dále rozvíjejí. Ten, kdo pracu­je s krystaly, ví, že duch uvnitř krystalu bude zvětšovat negativní energii stejně jako pozitivní léčebnou energii. Takže duchové mo­hou být ničiví i tvořiví.

Funguje to takhle. Salamandři, duchové ohně, pomáhají hořet ohni. Když jsme shromážděni kolem veselých plamenů, salamandři pohotově pracují. Když jsou lidé zlostní a nejsou v rovnováze, salamandři na to reagují tím, že přemění mírný oheň na naprostou ka­tastrofu. Když nějaký dům nebo obec zcela shoří, tito salamandři budou zářit — často potlačenými — chaotickými emocemi lidí, kteří tam žijí.

Oheň je také očistný. Když jsou lidé zpopelňováni, salamandři pomáhají s uvolňováním starých rodinných vzorců chování, nega­tivních návyků a myšlenkových názorů, které by se jinak mohly napojit na citlivého člena rodiny, který je ještě naživu.

Tento úsměvný příběh mi vyprávěla Pamela Russellová z Eveshamu, která kdysi vlastnila obchod s bytovým textilem, jenž se nacházel v ma­lé vesničce ve staré historicky cenné budově. Než ji zakoupila, bydlela v ni po mnoho let postarší dáma. Tato dáma pak odešla do domova dů­chodců a nakonec zemřela. Tato stará dáma byla na svůj dům velmi pyšná a velmi často bylo možno pociťovat její přítomnost. Byla také dosti zlomyslná. Pamela nechávala svůj oblíbený náprstek u rozdělané práce a on se občas z ničeho nic ztrácel. Všichni ho bezvýsledně hle­dali. Pak řekli duchovi staré ženy, aby jej vrátil a následující ráno byl náprstek uprostřed stolu !  Odehrávalo se to zjevně vždy, když se v do­mě objevil nový zaměstnanec. Vypadalo to, jako by duch této staré pa­ní chtěl vědět, kdo do jejího domu přišel, a aby ho vzal na vědomí. Takže dala všem pocítit svoji přítomnost, dokud jí díky jejím trikům ne­byla přiznána dostatečná pozornost a uznání. Jakmile nově příchozího akceptovala a byla jím akceptována, přestala náprstek schovávat.

Vždycky, když náprstek zmizel, nebo nějakým způsobem pociťo­vali její přítomnost, rozestřela se v místnosti nádherná vůně květin. Voněly tam fialy, zvonce konvalinek a hrachory. Snacha staré paní řekla Pamele, že když byla stará paní ještě naživu, vázala kytice a věnce ze starodávně vonících zahradních květin.

Pak se jednou stalo, že v krámě hořelo. Když se všechno uklidilo a obchod byl znovu vymalován, stará paní už se nikdy nevrátila. Domnívám se, že duchové ohně zbavili toto místo starých vzpomínek, a tak už nebyla stará dáma se svým domem nikterak spouta­ná a rozhodla se odebrat se tam, kde bylo její místo.

Duchové vzduchu jsou sylfové. Usmívají se v jemném letním ván­ku nebo se mohou semknout do šílených tornád nebo hurikánů. Duchové vzduchu se napojí na naši potlačenou zlost a vyjádří ji navenek.

Když někdo řekne, že se chystá postavit na odpor přírodním živ­lům, doslova tím myslí, že bude čelit živelní energii vzduchu, vody, ohně nebo země, která byla uvolněna.

Víly pečují o květiny. Tam, kde máme svoji zahrádku, a ony se tam cítí bezpečně a milovány, pomáhají víly růst našim květinám i zeleni­ně. Znám spoustu lidí, kteří už takové víly viděli, nebo jim přebývají v jejich zahradách, nebo dokonce i okenních truhlících. Nicméně já jsem takovou vílu viděla pouze jedinkrát a to bylo v nadaci Findrohn, což je obrovské duchovní společenství ve Skotsku. Jsou proslulí svý­mi výsledky. Závoj mezi těmito světy je zde velmi tenký.

Když jsem spatřila tuto vílu, byl to zážitek, na který nikdy neza­pomenu. Poslouchala jsem přednášku. Uprostřed místnosti byla miska s květinami šanty kočičí, ve které byla zapíchnuta svíčka. (Lístky šanty kočičí jsou stříbrné, zato květy jsou nádherně fialkově modré.) K mému úžasu jsem uviděla vznášet se nad vázou třpytivé světlo, které mělo úplně stejnou barvu jako květiny. Byla to víla, která vypadala úplně stejně jako Tinkerbell z knih Petera Pana, jež jsem jako dítě milovala. Jen se mihotala, zářila a světélkovala tak, jak bych to nikdy nečekala. Sledovala jsem, jak se pohybuje nad květinami a kolem nich. I když jsem se podívala stranou a zase zpět, byla tam stále. Bylo to mnohem víc fascinující než přednáška, ale nakonec jsem se musela zase soustředit na práci a ta nádherná víla mi zmizela z dohledu. Existují také rusalky, což jsou vodní víly a mořské panny, které dohlížejí na rostliny na dně moře. Duchové Země jsou trpaslíci, kteří pracují s kameny, minerály a drahokamy.

Tito duchové jsou tvořeni jen jedním elementem, ne jako lidské bytosti, ve kterých jsou obsaženy všechny čtyři: Vzduch, Voda, Oheň a Země. Jakýkoli z těchto duchů může být velmi zlomyslný. Vyplatí se nám, abychom s nimi zacházeli s patřičnou úctou.

Existují dva paralelní proudy evoluce. Jeden je andělský. Ti vývo­jově mladší, kteří patří do tohoto proudu, jsou duchové, ze kterých se nakonec přes různé stupně vývoje stanou andělé. Dohlíží na ně Vládci Karmy, ale nejvyšší dozor nad nimi má božská Prapodstata.

Druhá vývojová nit je ta, ve které se vyvíjejí zvířata a lidské by­tosti. V hierarchii nad námi jsou duchovní vůdcové, kteří jsou pod vládou Vyšších Mistrů a ti se opět zodpovídají božské Prapodstatě.

Když ctíme svět přírody, pomáháme andělům,

a podle duchovního zákona zase na oplátku pomoc získáváme.

(24)

KAPITOLA 24

Brány mezi dimenzemi

Všechny hory, řeky, skály a stromy mají svého vlastního anděla, který je střeží a samozřejmě dohlíží na duchy, kteří v nich žijí.

Když pociťujeme vnitřní sílu nějaké hory nebo vodopádu, nala­dili jsme se na anděly, kteří takové místo střeží.

Na planetě Zemi existují silová místa, ke kterým jsou lidé přita­hováni právě z toho důvodu, že se tam cítí být klidní a uvolnění. Obyčejně jsou to místa přírodních krás, která navozují pocit úžasu a posvátné úcty.

V Avebury jsem prožila jeden nečekaný zážitek. Avebury je srdeční čakra planety a jedna ze silových míst v Anglii. Když jsem meditovala u jednoho ze stojících kamenů, vyslala jsem tichou modlitbu, abych uviděla anděla Avebury, který toto místo střeží. Okamžitě se ve mně objevil pocit nezměrné síly, velikosti asi třech mrakodrapů — zcela nekonečný. Obklopilo mě to a nebyl to ten tep­lý jemný pocit andělů, se kterými jsem se až dosud setkala. Byla to velmi intenzivní, ochranitelská a mocná síla - pozitivní síla pro ty, kdo mají dobré úmysly, ale bylo jasné, že není dobré se s ní jakkoli zaplétat. Měla jsem pocit, jakoby mě to tlačilo dovnitř kamene. Poznala jsem potom něco z moci andělů.

Některé z takových silových bodů představují „interdimenzionál­ní“ brány, kterými lidské bytosti a bytosti jiných dimenzí spolu mo­hou snadněji komunikovat. Bytost u jedné z těchto bran nás otevírá pro dojmy, vize, záblesky intuice a jiné formy duchovních poselství.

Valnou většinou těchto „interdimenzionálních“ bran je možné projít jen jedním směrem; jinými slovy, vyšší bytosti mohou projít vírem, aby s námi komunikovali. Několika branami je možné projít oběma směry. Můžeme jimi přijímat vesmírná poselství a stejně tak je do vesmíru předávat. Stonehenge v Anglii představuje jedno ta­kové obousměrné komunikační centrum, které bylo v dnešní dny opět otevřeno. Nejmocnější „interdimerizionální“ branou na plane­tě Zemi je Maccu Picchu v Peru.

Jediným vchodem, který mají mimozemšťané k naší Zemi, jsou právě tyto brány. Dokonce i pro anděly je jednodušší využít k pří­stupu na naši planetu těchto otevřených vstupů. Nicméně, pokud tyto brány, cenná vstupní místa, nebudeme ochraňovat, mohou jimi projít temní andělé a negativní mimozemšťané. My jsme s dodá­váním světla a ochraňováním těchto mocných „interdimenzionálních“ míst už bohužel přestali.

Původně byly tyto vstupní brány místy, která byla ceněna jako nejposvátnější a nedotknutelná, a bylo o ně pečováno různými cere­moniemi a láskou speciálně vyškolených zasvěcenců. Nyní je zane­dbáváme. (Těch dimenzionálních bran je na Zemi tisíce – mj. nad mnohými kopci – pozn. zpracovatele.)

Nedávno jsem se s přáteli vydala na Maccu Piechu. Měli jsme hrozné sny, což byly, jak nám bylo řečeno při návratu, Temné síly, které na nás útočily. Nicméně jsme byli informováni o tom, že se ta­to oblast rozpustila ve světle, které jsme sebou vzali, jako vyprahlá zem reaguje na jemný deštík. Zlatým hřebem celého výletu bylo pro mě meditování a vyslovování mantry Óm na Macchu Piechu. Cítila jsem, jak ve mně vzrůstá energie.

Pokud lidé, kteří s těmi nejlepšími úmysly a duchovním zaměře­ním navštíví, nebo jen myslí na místa, jako je Stonehenge, Macchu Piechu a jiné vstupní brány, jejich světlo automaticky pomáhá tyto důležité vchody chránit. Těmito branami můžeme také nalít lásku a světelnou energii do vesmíru.

Všechny kruhy v obilí tvoří a umísťují tyrkysoví andělé komu­nikace. Kruhy v obilí představují symboly. Kdykoli vidíme jejich fotografie v novinách, nebo je zahlédneme na televizní obrazov­ce, jsou tyto symboly klíčem, který slouží k odemčení vesmírných informací v našich myslích. Není zapotřebí, abychom vědomě roz­šifrovali každý symbol, protože tato poselství fungují podvědomě. (Ne všechny piktogramy jsou od výše uvedených andělů. Některé jsou od planety Země, některé od Vesmírných lidí, další od Sil temna a jiné od pozemských lidí - padělatelů – pozn. zpracovatele, Ivo A. Bendy.)

V roce 1996 byl vytvořen naproti Stonehenge obrovský kruh v obilí. Bylo mi řečeno, že to zde bylo vytvořeno proto, aby došlo ke zvýšení energie této „interdimenzionální“ brány. Zakódované poselství tohoto symbolu se týkalo „intergalaktického“ cestování. Vy­zývalo lidi, aby prošli touto branou do spánkového stavu a cestova­li mezi galaxiemi, a tak se mohli dozvědět něco o nekonečnosti vesmíru. Rozšířilo by to lidem jejich vědomí.

Kdykoli si lidé sednou doprostřed takového kruhu vytvořeného v obilí, spojí se s anděly.

Během posledních několika tisíců let bylo velkému množství temných sil, nebo zlých sil, jak je někteří lidé nazývají, umožněno přijít blíž, díky tomu, že jsme zanedbávali posvátné ochranné rituá­ly a díky ohromnému množství negativity a obav, které lidstvo na planetě Zemi vyzařovalo. Naše temnota je potravou pro vědomí temných andělů a udržuje je kolem nás naživu a v aktivním stavu. Nicméně, pokud kolem sebe nevysíláme své vlastní obavy a negati­vitu, nemohou na nás mít jakýkoli vliv.

Mnoho světelných bytostí a andělů, kteří si tolik přejí k nám při­stoupit a pracovat s námi, potřebuje k tomu, aby se k nám mohli přiblížit vyzařování vibrace lásky. Energie lásky, kterou kolem sebe vysíláme, představuje pro anděly kromě jiného také potravu a pod­poru. Potřebují lásku a podporu stejně jako my. Když skrze takové brány vysíláme do vesmíru lásku, vděčnost a jiné vyšší vibrace, po­síláme tím výzvu vyššímu vědomí, aby k nám přišlo.

V současné době pozvedání úrovně vědomí na planetě Zemi je ne­zbytné, abychom vysílali světlo po nitkách, které nás spojují s ostat­ními planetami a galaxiemi. Země tak bude moci být přeorientová­na a bude moci zaujmout ve vesmíru správné místo. Mnohem efektivněji to můžeme provozovat přes „interdimenzionální“ brány.

Samozřejmě je možné, abychom vyslali jen tolik lásky, světla a vyšší energie, kolik jsme v daném okamžiku schopni. Když ale po­mocí těchto bran voláme po větší lásce a pomoci, jde naše volání hlouběji do vesmíru, kde na ně odpovídají vysoce vyvinuté světelné bytosti.

Když žádáme anděly o pomoc, nasměrují naše paprsky lásky a světla na ta nejlepší možná místa.

Světlo znamená duchovní znalost a informovanost.

Temnota je absence Světla.

Žití v Temnotě doslova znamená postrádaní duchovních znalostí.

Silové body jsou těmi správnými místy,

pokud si přejeme otevřít se mnohem rychleji Světlu.

(25)

KAPITOLA 25

Hierarchie andělů

Předpokládá se, že andělé byli božskou Prapodstatou stvořeni dří­ve, než byly do vesmírného schématu věcí přidány lidské bytosti. Když byli lidé stvořeni, byli vysláni někteří z andělů nižšího stupně, aby o nás pečovali.

Ohledně andělské hierarchie existují odlišné názory. Obecně se předpokládá, že jsou tři hierarchie a v každé z nich existují tři úrovně.

První a nejvyšší sféru představují serafíni, cherubíni a trůnové.

Druhou sféru představují andělské kůry, náboženské síly a moc­nosti.

Třetí a nejnižší sféru představují knížectva, archandělé a andělé.

Nejvyšší úroveň tvoří v andělské hierarchii serafíni, jejichž podsta­tou je ryzí láska. Jsou to božské zástupy, které neustále pějí chválu na Pána tvorstva, a tak udržují vibraci tvoření. Směrují božskou energii, která tryská přímo z božské Prapodstaty. Takovou úroveň Boží síly mohou přijímat pouze tyto energicky nejvyšší bytosti.

Cherubíni, andělé moudrosti, kolem sebe rozprostírají nepřed­stavitelné světlo. Jsou to strážci hvězd a blankytně modré oblohy. Bylo nám řečeno, že když Adam a Eva upadli v nemilost, ustanovil Bůh jednoho cherubína, aby stál před zahradou Edenu a střežil ces­tu vedoucí ke stromu života.

Trůnové se starají o planety a jsou jejich strážci. Andělé, kteří ma­jí na starosti naši planetu Zemi, jsou tedy trůnové. Ezechiel, židovský prorok, je popsal jako planoucí pochodně nebo hořící uhlíky ohně. Jsou často vykresleni tak, že mají mnoho očí nebo dokonce kol.

Tato trojice — serafíni, cherubíni a trůnové přijímá osvětlení pří­mo z božské Prapodstaty a přeměňuje toto světlo tak, aby mohlo být přeneseno na úroveň, která je přijatelná pro nižší vesmírné řády.

Andělské kůry jsou božskými vysokými úředníky, kteří dohlížejí na ty v království andělů, kteří jsou na nižším stupni než oni. Před­stavují kanály milosrdenství, a i když se jen zřídka dostávají do spo­jení s lidmi, pomáhají usnadňovat přechody mezi duchovním a ma­teriálním světem.

Náboženské síly vysílají ohromné paprsky světla ve formě, která je přijatelná pro lidské bytosti. Jsou to andělé, díky nimž se dějí zázra­ky. Když skupiny pozvednou svoje uvědomění a naladí se na anděl­skou energii, získají přístup k jezeru informací, které vyzařují tyto sí­ly. Takové uvědomění napomůže vzestupu vědomí pro New Age.

Možná jsme ještě nikdy neslyšeli o mocnostech, ale většina z nás už slyšela o andělích narození a smrti. Anděl zrození, který nás s láskou obejme v momentě našeho narození, je mocnost stejně jako anděl, který nám radostně pomáhá s přeměnou našeho lidského těla na světelné tělo v okamžiku naší smrti. Tito andělé pomohou lidským bytostem, pokud se poté, co opustí svá lidská těla, ztratí v astrálních planetách. Vládci karmy, kteří se starají o všechny kar­mické záznamy, jsou mocnosti. Střeží svědomí lidského rodu. Existují také Vládci skupinové karmy, národní karmy, světové kar­my a vesmírné karmy.

Knížectva se starají o města, národy, multinárodní korporace a jakékoli obrovské uspořádání lidí a chrání je. Stejně jako všechny andělské zástupy i oni pracují v celém vesmíru a Země je velmi ma­lá část jejich sféry působnosti.

Dále jsou to archandělé. Jsou to vůdci andělských houfů. Do­hlížejí na ohromné projekty týkající se světla. Ve vesmíru jsou mili­ony archandělů a ti, kteří jsou nejvíce spojeni se Zemí jsou Michael, Gabriel, Rafael a Uriel. Bible se zmiňuje jen o třech z nich. Je to Gabriel, jehož jméno znamená „Hrdina boží“ nebo „Bůh je moje sí­la“, Rafael znamená „Bůh uzdravitel“ a Michael znamená „Ten, co je jako sám Bůh“. Archanděl Michael je často brán jako válečnický anděl a je také strážcem osamocených cestovatelů.

Jméno Uriel znamená „Oheň boží“ a je to právě archanděl Uriel, kdo předal lidstvu kabalu, hebrejskou mystickou tradici.

Archandělé mají své domovy v mezihvězdném prostoru kolem planety Země. Před tím, než se večer uložíme ke spánku, můžeme požádat o to, abychom byli do jednoho z těchto domovů vzati k očištění a pro pomoc, které je potřeba. (Ve skutečnocti se jedná o názvy celé společnosti anrchandělů – viz kniha Nebe a peklo, www.vesmirni-lide.cz – pozn. zpracovatele)

Íránsky archanděl Voku Monak zjevil Zarathuštrovi poselství od Boha před 2500 lety. Zarathuštrovci řekli, že šest archandělů střeží přítomnost Ahura Mazdy, který je známý jako Pán světla nebo Moudrý lord. Tito archandělé zosobňovali Dobrý vítr, Vznešenou pravdu, Vytoužené království, Zbožnost, Bezpečnost a Nesmrtel­nost. Říkalo se, že Ahura Mazda létá na světelném talíři, a tak je ta­ké vyobrazen na starobylých dřevorytech.

V islámu stojí v čele andělské hierarchie archanděl Gabriel, kte­rý předříkával Mohamedovi korán. Súfisté islámských tajných škol jsou na anděly velmi silně napojeni.

Další archanděl, Moroni, napomáhal odhalení zlatých destiček s vyrytým božským písmem, které se staly Knihou Mormonů, a by­ly základem pro mormonské náboženství.

Strážní andělé, kteří pracují s lidmi, jsou vybíráni z nejnižší vrst­vy andělů. Zatímco nás od narození střeží, jsou též po ruce, aby nás vedli a mnoha způsoby nám pomáhali, stačí je jen o to požádat. Mohou nám usnadnit naši životní cestu, skrze nás léčit, inspirovat nás, naplňovat nás vyšší energií a pracovat s námi tak, aby vytvořili harmonický život a šířili kolem světlo.

Andělé jsou našimi strážci na Zemi. Každý máme svého osobní­ho strážného anděla. Je to náš anděl — zapisovatel. Jinými slovy, náš Strážný anděl zaznamenává naše myšlenky a skutky a naše karmické záznamy neustále doplňuje. Na to vše dohlížejí vládci karmy.

Andělé slouží na různých úrovních v celém vesmíru.

(26)

KAPITOLA 26

Andělé z Bible

Celou Biblí prostupuji různí andělé, kteří mají různé funkce.

Andělští poslové

Nejznámější z nich jsou poslové, kteří se zjevili v době narození Ježíše Krista. Před tím, než se Marie provdala za Josefa, zjevil se jí anděl a řekl jí, že porodí syna, který bude Synem božím.

Josef nebyl k andělům vnímavý při plném vědomí, tak k němu je­den přišel ve snu a sdělil mu, že Mariino dítě bude Mesiáš. Pak se zjevil anděl pastýřům, aby jim pověděl, že se jim narodil Spasitel, a oni byli obklopeni celým houfem andělů, kteří zpívali: „Sláva bu­diž Bohu na nebesích a mír buď na Zemi.“

Mudrci se vydali za zářící hvězdou až do chléva, ve kterém se Ježíš narodil. Byli požádáni Herodesem, aby mu pověděli, kde dítě je, ale andělé je varovali, aby se už k Herodesovi nevraceli, a oni te­dy odešli ze země jiným směrem. Když Herodes ve zlosti nařídil za­bít každého chlapce, kterému je méně než dva roky, Josefa opět va­roval ve snu anděl. A tak uprchli se synem do Egypta.

Při jiné příležitosti se zjevili učedníkům dva zářící bílí andělé, aby jim předali poselství, že Ježíš byl vzat ze Země na nebesa - a že se tímtéž způsobem vrátí zpět.

Lidé byli k andělům na počátku křesťanství velmi vnímaví, stejně jako teď začínají opět být. Cornelius byl římský setník za dob Cé­sara. Byl dobrým mužem, který se oženil s židovskou dívkou. Jednou uslyšel, jak ho nějaký andělský hlas volá jménem a říká mu, aby šel do Šimonova domu, kde se ubytoval Petr.

Mezitím se Petr modlil na střeše a měl vidění. Uviděl abnormál­ně obrovské prostěradlo zavázané za rohy a naplněné všemi mo­žnými druhy zvířat včetně prasat, koz, ovcí, vlků a slepic. Nějaký hlas mu řekl, aby si vybral a jedl.

Petr byl žid a nesměl jíst podle židovského zákona maso. Řekl to nahlas. Andělský hlas mu odpověděl: „Co řekne Bůh, že je správné, nechť žádný smrtelník nenazve nesprávné.“ Znovu měl ještě dvakrát to stejné vidění a slyšel tatáž slova. Když sešel se střechy, tloukli na dveře římští vojáci. Anděl mu sdělil, aby s nimi šel a ničeho se ne­obával, protože byli posláni Ježíšem.

Vojáci ho zavedli ke Corneliovi, který ho úpěnlivě prosil, aby učil a pokřtil všechny lidi, které shromáždil. Většina starších lidí byla zděšena. Mysleli si, že ti, kdož nejsou židé, by se neměli stát křesťa­ny. Nicméně Petr si pamatoval, co mu řekl anděl: „Co Bůh nazve, že je správné, nechť žádný smrtelník nezpochybní.“

Připomněl starším, že Bůh nikoho nerozlišuje. Bylo slyšet prud­ký závan větru, což byl pravděpodobně zvuk andělských křídel, a vi­dět ohnivé jazyky, které se mihotaly nad zástupem lidí.

Andělé zachránci

Andělé skutečně zachraňují lidské bytosti před nebezpečím. Daniel byl umístěn do doupěte rozzuřených lvů, kde by byl zahynul vyhladověním, i kdyby ho tito lvi nezabili. Avšak k farmáři jménem Habbakuk, který právě zabalil košík s jídlem, byl seslán anděl. Tento anděl jej zanesl i s košíkem do lvího doupěte, kde tento zdě­šený farmář předal Danielovi jídlo.

Je pravděpodobné, že tento anděl nemusel zachraňovat Daniela ze spárů lvů, neboť by to byl jinak určitě udělal. Ve starých dobách byli zasvěcenci školení v chrámech, aby dokázali své myšlenky naprosto zklidnit a zbavit se jakéhokoli strachu, a mohli tak ovládat lvy, hady nebo jiná stvoření. V určitém období svého života musel i Daniel takovým školením projít.

Když byl králem v Babyloně Nebúkadnesar, tři židé, kteří se jmenovali Šadrak, Méšak a Abed-neg, odmítli uctívat obrovskou sochu, kterou dal postavit. Bylo jim řečeno, že jestli nebudou tento idol ctít, budou svázáni řetězy a vhozeni do ohnivé pece.

Když i nadále odmítali, byli do této rozžhavené pece skutečně vho­zeni. Místo obvyklého křiku, který vydávají lidé, kteří jsou upalováni, slyšeli přihlížející hodnostáři jen zpěv. Zbledlý Nebúkadnesar ukázal do plamenů a řekl, že viděl ty tři muže a nějakého anděla, jak chodí v plamenech a zpívají.

Král jim přikázal, aby vyšli ven, a oni vystoupili z plamenů. Oheň roztavil řetězy, které pak odpadly. Jejich těla, vlasy i oděv byly ne­dotčeny a místo spáleného masa bylo cítit pouze vůni květin.

Andělé ničení

Existují také andělé ničení. To, co je staré a špatné, je ničeno pro­to, aby to udělalo cestu novému a dobrému. To je též úkol Šivy, hindského boha (nebo anděla).

Bylo jedno město, které se nazývalo Sodoma. V tomto městě kvetly všechny druhy chlípnosti a prostopášnosti. Abraham naléhal na Boha, aby neničil ani ty čestné dobré lidi a ani ty zkažené. Bůh slíbil, že když bude nalezeno deset čestných lidí, všichni lidé z to­hoto města budou ušetřeni. Avšak v Sodomě byl nalezen pouze je­den čestný člověk, který se jmenoval Lot, a tak boží andělé zničili celé město.

Nyní se mohou lidé domnívat, že danou oblast zničilo přírodní zemětřesení, ale tito andělé dohlížejí na celou přírodu včetně všech zemětřesení. (Jedná se o očistné procesy – pozn. zpracovatele.)

           

Andělé pomoci

Dokonce i v biblických dobách sešel archanděl dolů na zem pře­strojený za lidskou bytost, aby pomohl dobrým lidem, a vyslyšel tak jejich modlitby. Tobit pomáhal chudým a postiženým a byl právě jedním z těchto dobrých lidí. Jednou v noci oslepl, a tak už nemohl pracovat, a on i jeho rodina začali být velmi chudí. Modlil se, aby mu byla seslána pomoc.

V té samé době žil v jiném městě jiný dobrý člověk. Byla to žena, jmenovala se Sára, a momentálně se ocitala ve značných potížích. Už se sedmnáctkrát vdala, a pokaždé byl její nový ženich ráno nale­zen mrtev !  Nikdo nevěděl, proč tomu tak je, snad jedině, že je za­bíjí sám ďábel. A tak chudák Sára stále musela žít u rodičů, a nikdo si ji nechtěl vzít. Modlila se, aby jí byla seslána pomoc.

Modlitby Tobita i Sáry došly až k Bohu a archanděl Rafael byl vy­slán na Zemi v lidském přestrojení, aby jim oběma pomohl. Bůh připomenul Tobitovi, že jeho bratranec, což byl otec Sáry, je mu dlužen stříbrňáky. Tyto peníze by značně napomohly jeho finanční situaci. Bůh Tobita také přesvědčil o tom, že jeho syn Tobiáš může jet do tohoto vzdáleného města a donést je.

Archanděl Rafael převzal roli poháněče velbloudů, kterého si Tobiáš najal, aby ho převedl přes poušť, a on tak mohl peníze do­nést. Po cestě se šel Tobiáš omýt k široké řece. Z vody vyskočila třpytivá ryba a Rafael mu řekl, aby vzal do malého uzavřeného hrn­ku její játra, srdce a žlučník.

Když konečně došli k rodině Sáry, její otec mu nejen předal všechno stříbro, ale požádal Tobiáše, aby si vzal jeho dceru za ženu. Tobiáš se nechtěl stát osmým mrtvým manželem, a tak požádal své­ho sluhu o radu. Rafael mu poradil, aby si dívku vzal, a řekl mu, aby použil speciální spiritistickou ochranu - spálil srdce a játra z té ryby. Tobiáš přiložil na oheň a srdce i játra spálil, tak jak mu Rafael řekl. Když ďábel vstoupil, byl zapuzen smradem pálících se vnitřností, a nemohl tak Tobiášovi ublížit. Pak jej Rafael dostihl a zdolal ho.

           

Mladá dvojice se vydala zpět přes poušť do Tobiášova domova. Před tím, než se Tobiáš znovu setkal se svým otcem, řekl mu Rafael, jak může svého otce zbavit slepoty pomocí žlučníku z ryby. Když se otci vrátil jeho zrak, poznal v Rafaelovi anděla. Poté Rafael zmizel.

Andělé neustále naplňují Boží rozkazy.

(27)

KAPITOLA 27

Andělé v kostelech

Většina z nás už někdy vešla do kostela nebo katedrály a pocíti­la naprostý klid a mír. Je to díky tomu, že andělé v posvátných mís­tech tuto energii po staletí hromadí.

Anděl nějakého kostela může být také velmi ochranitelský. Jedna moje přítelkyně se rozhodla, že prožije velmi tiché Vánoce v medi­taci. Vešla do kostela, aby zde o samotě poseděla. Hned jak vešla, pocítila přítomnost zlatého anděla, který vyplňoval celý kostel. Vyprávěla mi, že přímo cítila, jak je silný a mocný. Tento zážitek ji ale nenaplňoval strachem. Spíše ji uklidňovala představa, že tento anděl je tak ohromný a tak ochranitelský. Cítila se být touto ener­gií objata a v bezpečí. Takový zážitek prožila jen jednou v životě.

Lidé prožívají často spirituální nebo andělské zážitky venku v pří­rodě. Děje se tak proto, že tito andělé nás ani nesoudí, ani nekriti­zují. Tím, že jsme obklopeni pouze anděly stromů, skal, hor a vod­ních proudů, kteří nás akceptují takové, jací jsme, jsme v bezpečí. Když toto bezpečí a jistotu pociťujeme, můžeme se zcela uvolnit. Stane se tak, když se otevřeme vyšším dimenzím.

Podobný pocit bezpečí můžeme prožít v kostele, nebo abychom byli přesnější — v budově užívané k duchovním účelům. Když jsou taková shromáždění natolik duchovní, že nesoudí a vše akceptují, je takové místo prodchnuto mírem, který nám umožňuje zklidnit naši mysl a otevřít svá srdce.

Ve světě je spíše více hluku, disharmonie, vzrušení a násilí. Pokud jsme neustále něčím zaměstnaní a rozptýleni, nikdy nemůžeme na­jít cestu, vedoucí k božské Prapodstatě. Kostely a chrámy jsou oby­čejně tichá míruplná místa, kde můžeme sestoupit do svého středu.

Abychom se mohli napojit na svoji intuici, musíme se vnitřně zcela utišit. Abychom nalezli svoji moudrost, musíme naslouchat v tichu. Když si každý den sedneme a vnitřně se ztišíme a zklidní­me a budeme prožívat vnitřní mír, ukáže se nám naše cesta vpřed a současně bude i snadnější. Právě tehdy, když se napojíme na bož­skou Prapodstatu, nalezneme skutečné povzbuzení pro svoji duši. Naše prázdnota může být naplněna láskou v okamžiku, kdy ztišíme své srdce i mysl.

Když se zklidníme, utišíme a sestoupíme do svého středu, začne­me okolo sebe vyzařovat tak nádherné vlny míru, že se lidé budou chtít koupat v našem moři harmonie.

Andělé přírody, kostelů a skutečně duchovních míst pomáhají zklidňovat a utišovat sužovanou mysl a srdce. Poskytují tiché bez­pečné místo, kde k tomuto napojení může dojít.

Jeanne Sladeová, jejíž příběh jsem vyprávěla v kapitole 7, odjela v současné době do katedrály Domo ve Florencii. Stála ve skupině lidí v zadní části Domo a relaxovala v energii, která zde byla pří­tomna. Na levé straně katedrály necítila nic. Náhle uvnitř sebe za­čala prožívat velmi silný pocit a její oči byly přitaženy k nějakému místu na pravé straně. Z pravé strany vyzařovala tak abnormálně silná milující energie, že cítila, že je tím úplně přikovaná. Tato ener­gie dosahovala až ke stropu a vyplňovala celý prostor. Navzdory pocitu zklamání, že tohoto obrovského anděla nedokázala spatřit, cítila jeho milující přítomnost tak silně, že měla ve svém srdci pocit, jako by bylo otevřeno a rozšířeno.

Když se uvolníte v andělské lásce, vaše srdce budou otevřená.

Zdroj: www.vesmirni-lide.cz