Jdi na obsah Jdi na menu
 


E. Del Buono - Andělé v hvězdných lodích- část 5.

14. 3. 2010

POBYT V KOSMU

 

Nyní vylíčím mimořádné zážitky, které jsem měl společně s Paulem a Týnou během daleké cesty vesmírem v doprovodu našich hvězdných návštěvníků poté, co jsme na základě nového ujednání vstoupili do létajícího disku, který na nás čekal na témž místě, jako posledně.

Krátce poté, co jsme vstoupili na jeho palubu, se vznesl a zastavil se až v nekonečném prostoru vesmíru. Všude kolem nás se vynořily nesčetné milióny souhvězdí, která se zdála být daleko větší, než jak se nám jeví při pohledu ze Země; zářila a jiskřila jako malé plaménky. Moje vzrušení bylo tak velké, že se mě chvílemi až zmocňoval strach; cítil jsem se zanedbatelně nepatrný tváří v tvář této obrovské scenérii. Musel jsem při tom myslet na nekonečnou velikost našeho Otce, Stvořitele všech těchto velkolepostí, a prosil jsem jej, aby on sám mě učil jej milovat ve všech mých bratřích a sestrách a ve všech věcech, které stvořil.

Jsa si jist, že mě slyší, řekl jsem mu, že je mým toužebným přáním poznat jeho nekonečnou lásku a její zákony, abych mohl projít všechny tyto obrovské prostory kosmu, překročit nebeskou hranici a vstoupit tam, kde budu moci obdivovat jeho nepředstavitelnou krásu. Vzápětí jsem se však zarazil, neboť jsem se ulekl, zda moje modlitba nebyla příliš domýšlivá; vždyť se jednalo o prosbu k tak nesmírně vysoko stojící bytosti.

Rafael se na mne dobrotivě usmál.

„Ne,“ řekl, „upřímné přání chtít dosáhnout Božího otcovského domu není žádná neomalenost. Naopak, je nejtoužebnějším přáním našeho Otce, aby jeho děti, které jsou na cestě Stvořením, se vrátily nazpět k němu.“

Kosmický prostor, jehož obraz se nabízel mému zraku, nebyl pouhou scénou prostoupenou pulzujícími světly, nýbrž byl též naplněn zářícími tělesy, která, obklopena poli světélkující energie, sledovala své dráhy a jakoby řízena neviditelnou silou vynořovala se na pozadí nekonečného prostoru.

Rafael nám ukázal na velikou kosmickou loď, která se vznášela v těžko odhadnutelné vzdálenosti od našeho létajícího disku v kosmickém prostoru. Byla zcela obklopena bílou světelnou září, v které byly přimíšeny další dva odstíny, modrý a sytě oranžový.

Z bočních kulatých oken vystupovalo světlo, které ještě posilovalo tuto světelnou záři. Tato kosmická loď byla více válcovitého tvaru než ta, která přistála u Sporonta a která měla ve středu větší průměr než na okrajích. Bylo to okouzlující divadlo.

Rafael nám oznámil, že náš létající disk přistane v této mateřské lodi. Krátce nato jsme vystoupili ze svého kosmického vozidla a ocitli jsme se ve velké přistávací hale. Uviděl jsem před námi koleje, které však byly poněkud odlišné od těch, které známe ze Země. Dveřmi, kterými se vycházelo z této haly, jsme vstoupili do přijímacího salónu. Stály tam lenošky a stůl, které, jak se zdálo, byly zhotoveny ze stejného lesknoucího se materiálu, propouštějícího světlo. Když jsem se posadil, zjistil jsem, že jsou velmi pohodlné. Světlo, které se šířilo ze stěn této kosmické lodi, ve mně vzbuzovalo pocity a vyvolávalo účinky, které nejsem schopen popsat.

Cítili jsme se lépe než kdykoliv předtím a celé naše nitro bylo prostoupeno nekonečným mírem. Nacházeli jsme se ve stavu blaženosti, který proměňoval celou naši bytost a probouzel k životu síly dřímající v nás. Naše pozornost se soustředila na nejvyšší stupeň a všechny naše smysly byly připraveny vnímat to, co zde uvidíme a uslyšíme.

Naše srdce planulo láskou, která je na Zemi neznámá. Ilmut vstoupila po boku muže, jehož výraz vzbudil náš obdiv; byl hezký a působil sympatickým dojmem. Sesedli jsme se do půlkruhu na sofa a do lenošek stojících naproti.

Laskavý pohled tohoto muže na nás spočinul. Potom začal hovořit: „Naše misie, která od nás shora byla vyžádána, se nyní blíží ke konci. Ale při této příležitosti můžete ještě nabýt zkušenosti a znalosti, které budou doplněním vaší přípravy. Rádi bychom vám zprostředkovali ještě více znalostí, než bylo možno vám předat během krátké doby, kterou jsme měli k dispozici, vzhledem k dalším problémům, jež musíme vyřešit k vašemu prospěchu. Nad tím, že tato misie končí, se ale nermuťte, neboť stále budeme stát při vás a budeme vám zprostředkovávat pomoc a nepostradatelné světlo.“

Nyní vstoupil Orton a s ním Zůl. Mlčky se posadili, zatímco tento muž dál pokračoval ve svém poselství.

Na Zemi,“ řekl s vážným výrazem, „existuje mnoho naléhavých problémů. Nízký vývojový stupeň mnohých národů způsobuje hlad a smrt, které jsou důsledkem podvýživy a nemocí, následků nedostatku a bídy. Je to těžká vina, která spočívá na národech s kvetoucím hospodářstvím. Na Zemi existuje tolik možností a tolik zdrojů, z kterých by mohla být čerpána pomoc, že by se všem mohlo dařit dobře. Ale sobectví a chtivost obohacení a moci jsou příčinou toho, že tito chudí musí strašlivě trpět.

Týna jej přerušila otázkou: „Proč nezasáhnete a nezachráníte tyto národy před hladem ? Proč nepůsobíte v tom směru, aby všichni, kdo mají možnost a vůli tento stav změnit, se mohli zasadit, aby všechna tato bída byla podstatně zmírněna ?“

Mužovo vysoké čelo se svraštilo a on si povzdechl.

To nemůžeme udělat,“ ujistil ji. „A právě to nám dělá velké starosti. Kdybychom se bezprostředně vložili do záležitostí vaší planety, vytvořili bychom tím ještě vážnější komplikace. Již jednou jsme se před vámi zmínili, že znáte jenom část tohoto problému; v tomto případě bychom skutečně museli zasáhnout násilím, abychom vynutili spravedlivé rozdělování hodnot, a při tom bychom byli nuceni vložit se i do vašich válečných operací. Všechno by se změnilo. Byli bychom zataženi do řetězce nenávisti a násilí, které panují na Zemi, a i my bychom se stali násilníky. Naproti tomu universální zákony jsou vytvořeny tak, že jsou sto všechno zlo, které je v člověku, cestou trpělivosti jednou provždy vyhladit. Všichni, kteří trpí nespravedlivě, budou nesčíslněkrát více odměněni, než si dovedou představit.

Proto ten, který přišel na Zemi a zemřel pro své bratry a sestry, řekl : ‚Blaze vám, chudí, neboť vaše je království Boží.‘ A dále: ‚Blaze vám, kdo nyní pláčete, neboť se budete smát.‘ A řekl také: ‚Veselte se v ten den a jásejte radostí; hle máte hojnou odměnu v nebi.“‚ (Lukáš 6; 20-23)

„Je mnoho důvodů, proč působíme na duchovní příčiny vašich záležitostí; působíme v hloubi srdcí všech, kteří trpí. Otec nám dal tento úkol na Zemi, na planetě, nad kterou bdíme, kterou milujeme a kterou, proti vašemu zdání, vedeme na cestě k dobru, aby všichni našli svou cestu k tomu, který je chce přivést do jejich zasloužených nebeských obydlí. Neřekl vám před tím, než byl zabit: ‚Vy jste zdola, já jsem shůry. Vy jste z tohoto světa, já nejsem z tohoto světa.‘ ? (Jan 8; 23) Před tím, než od vás odešel, řekl ještě: ‚A odejdu-li, abych vám připravil místo, opět přijdu a vezmu vás k sobě, abyste i vy byli, kde jsem já.‘ (Jan 14; 3)

On, jehož moudrost daleko přesahuje naši a jehož láska obsahuje všechno to, čeho i my bychom měli být schopni, všechno předzvěděl a ví všechno. Učil nás, že trpělivost je jednou z velikých cest věčného života. Tvrdost zla, která přešla na mnoho bouřících se bratrů, narazí na odpor; trpělivost a utrpení spravedlivých jí budou postaveny do cesty. To porazí hřích, cestu nepravosti. Postavit nátlak proti nátlaku, násilí proti násilí, zlo proti zlu, by zlo nevyhladilo, nýbrž vytvořilo příznivé podmínky pro další nadvládu zla, tak, jak se to odedávna děje na Zemi. Naše poznání nám umožňuje vyhnout se takovýmto bludným cestám. Proto říká Písmo: ‚V tom je trpělivost svatých.‘ “

Odmlčel se a zdálo se, že si je vědom toho, kolik utrpení panuje na Zemi. Jeho obličej se potom rozzářil úsměvem a pokračoval:

Řekli jsme vám, že to, co přijde, bude skutečně konec zla na Zemi. Již je připravena sedmá polnice, která ohlašuje záchranu. Sedmá pečeť již byla otevřena tím, v jehož ústech nebyla nalezena lež. Kalich božího hněvu je naplněn pro ty, kteří se těší z utrpení druhých.

Tato poslední slova vyslovil přísným hlasem, což mě překvapilo. Paul, který jinak málo hovořil, se na něj podíval a zeptal se: „Jak je možné uvést Boží lásku do souladu s Božím hněvem, o kterém jsi právě hovořil ?“

Muž povzdechl: „Když má Otec dobré a proti nim vzpurné děti,“ řekl tiše, „pak nabádá ty neposlušné k tomu, aby se vzpamatovaly. Jestliže se neposlušné zatvrdí, neposlouchají podle Otcových slov a tvrdošíjně neustále přivádějí sebe a své bratry do nebezpečí, pak se Otcova varování stanou přísnějšími. Ale přísnost našeho Otce není nikdy zlovolná. Je to dobrý Otec a jeho jedinou snahou je svého syna nebo dceru přivést k rozumu, a to v jejich vlastním zájmu. Jestliže pak oni podnikají šílené věci a při tom se vydávají v nebezpečí zničit sama sebe, pak je Otec nucen učinit všechno, co je v jeho moci, aby toto neštěstí odvrátil. A když se zlovolnost těchto vzpurníků obrátí v opovržení vůči němu a za každou cenu si přejí utrpení svých bratří, jen aby tvrdohlavě prosadili svou vůli, z pouhého sobectví a násilnictví, pak zahoří srdce zrazeného a zraněného Otce hněvem. Přísný trest bude pak jediným a posledním prostředkem k tomu, aby bylo zabráněno úplnému zničení jeho odpůrců, kteří by jinak všechny, kteří násilí používat nechtějí, podřídili své vládě. Pozemšťané by měli uvážit, že Boží hněv, který Písma tak často zmiňují, není žádný nesmysl nebo nic neříkající poetická metafora, nýbrž největší znamení lásky Boha Otce ve vztahu k jeho neposlušným dětem, které nedbají jeho zákonů.

Uctíváme našeho Otce v jeho dobrotě, jeho milosrdenství a jeho spravedlnosti, které jsou nekonečné. Uctíváme jej ale i v jeho nejsvětějším hněvu vůči jeho pozemským dětem, které připravují sebezničení svého vědomí a zničení všeho materiálního na své planetě.“

Přejel si dlaní přes čelo, vzal ze stolu jeden z pohárů a napil se.

Na tomto místě převzal slovo Rafael a řekl svým slavnostním, ale přesto přirozeným způsobem: „Ano, lidé na Zemi se vyzbrojují pro zničení této planety. Nahromadili obrovské množství smrtonosných zbraní a snaží se ospravedlnit své činění tvrzením, že kdyby to neučinili oni, učinili by to ti druzí. To je to samé, jako bychom se my ozbrojili až po zuby, abychom zničili pozemšťany, a Bohu Otci přitom řekli, že kdybychom to neučinili my, postarali byste se o to vy. To je pošetilá filozofie, která se odedávna pokouší ospravedlňovat zlo ve všech jeho formách. To ale neosvobodí lidi od zodpovědnosti za zločin zničení jedné z nejkrásnějších planet ve stvořeném prostoru vesmíru, v domě našeho Otce !“

Rafael hovořil vážně a v jeho obličeji se zračila bolest, která dobře vyjadřovala lásku jeho bytosti k naší Zemi a jejím obyvatelům. Po krátké přestávce pokračoval: „Opakujeme, že je psáno, že Bůh vyzbrojí svoje Stvoření ! Všichni pak budou muset uznat, jak dalece mělo Písmo pravdu; neboť slova, která nám Otec zjevil a která vám odedávna předáváme, oznamují všechny ty události, které vám velcí mistři, ale především Kristus, pán nás všech, jejich prostřednictvím zjevil a které se vyplní tak, jak tomu vždy bylo.“

Zvedl ukazováček a při tom jsem si všiml, jak všichni přítomní bratři a sestry naslouchají jeho slovům.

„Také vám předpověděl, že budete slýchat zvěsti o válkách a o událostech s těžkými důsledky. Současně vám řekl, že to ještě nebude konec, nýbrž události, které tomuto konci budou krátce předcházet. Nemáte dojem, že Země je blízko bodu, ve kterém na celém světě vzplane požár, podobně jako na poli, kde hoří plno ohýnků jako předehra k mohutnému požáru ? Nejste schopni, tváří v tvář faktu, že tato planeta může být zničena, pochopit, že vyplnění Písem stojí těsně před vámi ? Ježíš vám řekl, že znamení, která ohlašují vývoj počasí, jste schopni rozeznat, ale znamení času vám nic neříkají a že jste proto pokrytci. Nemyslíte si, že je nemožné tyto zjevné pravdy popírat ?“

Nyní se vložil do hovoru Firkon a prosil nás, abychom se zamyslili nad tím, co nám říká Jan ke slovu Ježíše Krista.

„V Janově evangeliu,“ začal svou řeč, „můžete číst slova Mistra: ‚Ještě mnoho jiného bych vám měl povědět, ale nyní byste to nesnesli. Jakmile však přijde on, Duch pravdy, uvede vás do veškeré pravdy, neboť nebude mluvit sám ze sebe, ale bude mluvit, co uslyší. A oznámí vám, co má přijít‘ (Jan 16; 12-13).

Lidem na Zemi je dnes dána možnost poznat a pochopit mnoho věcí, samozřejmě za předpokladu, že je chtějí slyšet. To je uschopní jít bez obav v ústrety všem velkým zkouškám, které hrozí této planetě, nebát se při tom moci zla, jež brzo rozpoutá všechnu svou ničivou sílu. O co víc se moc zla vrhne na Otcovy děti, o to větší pomoc jim Otec poskytne. Světlo a jeho moc jim budou stát po boku, aby podle zákonů lásky z tohoto boje vyšli vítězně.“

Kalna nás požádala, abychom vstali. Vážná a prorocká slova, která jsme zde slyšeli, nám nezabránila v tom, abychom necítili radost ze slavnostní atmosféry, která panovala v sále kosmické lodi. Věděli jsme, že loď nestála v prostoru, nýbrž s rychlostí nám, pozemským dětem, nepředstavitelnou se řítila vesmírem. Vědomí tohoto faktu ještě zintenzívnilo naši radost. Jak dobře nám bylo mezi bratřími a sestrami ! V srdci jsme měli mír a rozum se otevřel přijímání nových pravd.

Po posledních slovech o zaslíbené pomoci pro obyvatele Země v čase velkých událostí, které postihnou tuto planetu, jsme byli odvedeni do jiného sálu, kde již byli shromážděni někteří bratři a sestry. Byli jsme odvedeni k malému, poněkud vyvýšenému místu, jehož podlaha byla ze dřeva. Tam jsme si sedli na polštáře a s námi zaujali místo i Kalna a Firkon. Rafael a ostatní se s pozdravem vzdálili a při tom podotkli, že se později ještě setkáme. Zvědavě jsem pozoroval barvy polštářů a společně s Týnou a Paulem jsme hovořili o kvalitě látky, kterou byly potaženy a na které nebyly viditelné ani stehy ani osnova tkaniny.

Kalna řekla: „Brzy zažijí pozemšťané velice smutné hodiny svého života. Bude to ovoce jejich tisíciletí trvajícího špatného životního stylu. Bůh ale připravil z lásky, která ho stále spojuje s jeho dětmi, záchranný plán. Písma vás učí všemu, co musíte vědět, aby vás tyto dny nezasáhly nepřipravené a vaše srdce neztratilo oporu, nýbrž zůstávalo v naději a v útěše. Co Ježíš svým současníkům nemohl objasnit, protože pro to ještě nebyli připraveni a nebyli schopni tomu rozumět, neboť doba na to ještě nebyla zralá, s tím vším budete v příštích letech seznámeni, naučíte se tomu, pojmete to do sebe a budete schopni tomu rozumět. Toto poznání bude pro vás nepostradatelné, abyste mohli kráčet vstříc událostem, které postihnou tuto planetu.“

V tom okamžiku vstoupili Rafael, Orton a s nimi čtyři další muži a ženy. Pozdravili nás a posadili se vedle nás. Rafael nás požádal o pozornost, aby nám mohli ukázat několik důležitých věcí. Kalna pokračovala: „Nyní uvidíte několik scén, které se vztahují k události, kterou nazýváte smrt a kterou my nazýváme přechod.

Ze známé barevné substance se začaly formovat postavy, jak jsme to již mnohokrát měli příležitost vidět. Před námi se vynořil obraz na smrt nemocného muže, který ležel ve svém pokoji v posteli. Dýchal těžce a několik osob, zřejmě rodinní příslušníci, stáli ve hlavě postele.

„To, co vám zde ukazujeme,“ řekla Kalna, „je scéna ze Země. Je to skutečná scéna, která právě probíhá v tomto okamžiku někde na vaší planetě. Můžeme před vámi zobrazit scény z minulosti, ze současnosti a někdy dokonce i z budoucnosti. Dávejte pozor na to, co se nyní stane !“

Se zvědavostí jsem se soustředil na scénu, která se přede mnou odehrávala, a pojednou se mi zdálo, jako by se tento muž zdvojil. Tatáž postava jako byl on se zvedla ve vodorovné poloze z postele, a když se v prostoru pokoje otočila do svislé polohy, postavila se lehce nohama na zem. Tělo, které v téže době leželo v posteli, přestalo jevit veškeré známky života a rodinní příslušníci, kteří stáli okolo lože, mu zatlačili oči a začali hlasitě plakat a naříkat.

Nehybné mužovo tělo, z kterého vyprchal život, mělo nyní zavřené oči, zatímco jeho dvojník s výrazem překvapení v obličeji pohlížel na plačící rodinné příslušníky. Pokoušel se je utěšovat a snažil se, aby pochopili, že vůbec není s konečnou platností „mrtvý“; oni si ale nebyli vědomi jeho přítomnosti, nýbrž pokračovali v nářku nad jeho ložem. Kalna nám k tomu dala následující vysvětlení:

„Tento muž skončil svůj pozemský život. Nyní žije ve svém novém těle, ve frekvenčně vyšším životním rytmu. Žasne nad tím, že vidí své hrubohmotné tělo ležet v posteli, a potřeboval několik minut k tomu, aby si uvědomil pravý stav věcí. Rád by vstoupil v kontakt se svými příbuznými, kteří oplakávají jeho fyzickou smrt, ale při tom ještě nepochopil, že od nynějška již žije v dimenzi, která je jiná, než dimenze materiální. Tento bratr nyní zažívá dvě skutečnosti. Za prvé ono úžasné překvapení, když zjistil, že i po smrti žije dále, bez fyzického utrpení, které ho až do doby tohoto přechodu soužilo, a za druhé, že není stavu se dorozumět s ostatními, kteří jsou ještě v materiálním těle. Nyní pochopil, že on je sice může slyšet i vidět, ale že jim není dáno vnímat jeho přítomnost.“

Kalna přerušila svůj výklad a nechala nás pozorovat scénu, kde jsme právě byli svědky jeho zbytečné námahy, kterou vynaložil, aby tyto osoby upozornil na skutečnost, že žije a že se smrtí těla život nekončí.

„Nyní uvidíte další úsek jeho zážitků těsně po opuštění jeho hrubohmotného těla,“ ohlásila nám Kalna, „totiž první setkání s bratřími a sestrami z jiné dimenze, kteří na toto místo byli dopraveni, aby přijali svého bratra, který přešel z hrubohmotné dimenze do světa jejich životních forem. Již jsme vám řekli, že nikdo v celém Stvoření není přenechán sám sobě.“

Muž znova pohleděl na své tělo v posteli, které nevykazovalo žádné známky života, a pokusil se znovu dorozumět s příbuznými, kteří toto nehybné tělo objímali; ale ti, kteří jej právě přišli přivítat v jeho novém světě, mu vysvětlili, že to není možné a že mu ukážou, jak se člověk prostřednictvím láskyplných myšlenek může dorozumět s těmi, kteří zůstali na Zemi.

Byl jsem překvapen a současně jsem zaslechl Týnin hlas, která stále opakovala: „To je úžasné, to je neuvěřitelné.“ Paul řekl několik slov, z kterých vyplynulo, jak veliký dojem na něj tyto skutečnosti udělaly. „Když si člověk uvědomí, „ řekl, „ že lidé se s hrůzou obávají smrti a milované pozůstalé léta oplakávají !“

Během této scény jsem se ptal Kalny, proč nejsou pozemšťané nějak s těmito skutečnostmi obeznámeni.

„Existují důvody,“ řekla, „kvůli kterým lidé na Zemi nemohou být s pravým stavem věcí seznámeni. Utrpením a nevědomostí jako následky svého zatemnělého a zúženého stavu vědomí získávají totiž vnitřní hodnoty a dosahují potřebného zvýšení úrovně vědomí, aby se energeticky mohli přizpůsobit životu v těchto vyšších sférách a zařadit se do kvality jejich životních procesů a životních forem.“ .

Mezitím bratři a sestry, kteří přišli, aby přivítali příchozího, se s ním odebrali na místo, které již neodpovídalo vzhledu domu a okolí, v kterém opustil své hrubohmotné tělo.

„Zde již vidíte astrální svět,“ vysvětlovala nám dále Kalna. „To znamená, že nyní vidíte živou energetickou skutečnost, která odpovídá tomuto místu a jejíž kmitočty jsou vyššího druhu než kmitočty jeho původního materiálního okolí.

Jednotlivé osoby ve skupině, kterou jsme měli před očima, již nešly po zemi; zdálo se, že se vznášejí kousíček nad povrchem a pohybují se při tom směrem kupředu. Muž udělal na začátku několik kroků, ale poté, co chvíli pozoroval ostatní, podařilo se mu pohybovat se dopředu, aniž by dělal kroky, jenom se lehce vznášel nad povrchem.

Celá skupina přišla k malému létajícímu disku, jehož dveře byly otevřeny.

„Teď nastoupíme,“ řekl jeden z bratří příchozímu. „Tímto vozidlem budeme dopraveni tam, kde bydlíme.“ Vstoupili dovnitř, dvířka se za nimi zavřela, létající kotouč se odlepil od Země, která zmizela v dáli.

Scéna byla u konce a světlo opět zalilo prostor sálu, který byl vyložen dřevem jemných odstínů mezi ořechem a bukem. Firkon se opět ujal slova:

„Dopravíme k vám příbuzné, přátele a známé, kteří vás očekávají ve vyšších světech. Pokud již obývají planety nad nebeskou hranicí, jsou schopni pohybovat se prostorem použitím vlastní vůle. Jestliže ale ještě žijí na planetách, které nejsou tak vyvinuté, potřebují k cestě tímto mnohodimenzionálním prostorem naši pomoc a naše interdimenzionální a meziplanetární vozidla. Po fyzické smrti je člověk přepraven do jiných světů. Odloučení od Země bez hrubohmotného těla probíhá buď pomocí prostředků, jako jsou létající kotouče, hvězdné lodě, nebo prostřednictvím působení mystické, neboli též kosmické síly, podle toho, jak dalece pokročil vývoj myšlení ‚zemřelého‘. V druhém případě může být dopraven na určité místo v prostoru působením zákona přitažlivosti stejného druhu, která jej dopraví na místo odpovídající jeho vývojovému stavu. Aby bylo dosaženo tohoto způsobu pohybu prostorem, je kolem nového astrálního nebo duchovního těla tohoto bratra nebo sestry vytvořena ochranná vrstva životní síly, která jej chrání během pohybu prostorem a současně tento pohyb i zprostředkuje. Tento prostředek pro dopravu ve vícedimenzionálním prostoru můžeme použít, kdykoliv je toho třeba. Mnohá zjevení se uskutečňují tímto způsobem, vydají-li se návštěvníci z jiných světů na Zemi, aby navázali kontakt s některým z jejích obyvatelů. Mají-li být přepraveny vesmírným prostorem více než dvě osoby, je takovéto vozidlo nepostradatelné. Poskytuje větší bezpečnost a více možností rychlého přizpůsobení zákonům životní energie.“

„Ve zvláštních případech,“ vysvětlil nám Rafael, „můžeme pozemšťany vtáhnout do nitra létajícího disku, aniž by disk přistál a pozemšťan byl nucen vstoupit dvířky. Z vnitřku létajícího disku je v tomto případě vyslán svazek energie, který jej vtáhne do nitra vozidla a současně způsobí zvýšení kmitočtu jeho životních rytmů. Takováto energie, kterou na něj vyšleme, jej obalí, pronikne jej a osvobodí jej od fyzikálních zákonů jeho planety, včetně přitažlivosti.“

Rafael přerušil svůj výklad. Krásná a melodická hudba naplnila místnost. Týna se bavila s Kalnou a Paul s Ortonem. Firkon mi oznámil, že nyní uděláme malou přestávku. Současně mě upozornil na to, že hvězdná loď již není příliš vzdálena od místa, ke kterému směřovala. Během rozhovoru, který následoval, jsem mu položil různé otázky, které se týkaly mého soukromého života jakožto pozemšťana. Zodpověděl je všechny a to s takovou láskyplností, že jsem se jej, zcela pohnut, zeptal: „Proč nás vlastně máte tak rádi ?“ Firkon zvedl ruce k nebi a odpověděl: „Bůh miluje nás a my milujeme vás.“ Pak jsme si povídali dále, až Rafael opět obrátil naši pozornost na sebe tím, že řekl:

„V Písmu můžeme číst: ‚Tehdy se ukáže znamení Syna člověka na nebi; a tu budou lomit rukama všechny čeledi země a uzří Syna člověka přicházet na oblacích nebeských s velikou mocí a slávou. On vyšle své anděly s mohutným zvukem polnice a ti shromáždí jeho vyvolené od čtyř úhlů světa, od jedněch konců nebe ke druhým.‘ (Matouš 24; 30-31) A dále: ‚Až přijde Syn člověka, bude to jako za dnů Noe: Jako tehdy před potopou hodovali a pili, ženili se a vdávaly až do dne, kdy Noe vešel do korábu, a nic nepoznali, až přišla potopa a zachvátila všecky - takový bude i příchod Syna člověka.‘ (Matouš 24; 37-39) Již jsme vám citovali slova evangelia,“ pokračoval Rafael, „‘Tehdy budou dva na poli, jeden bude přijat a druhý zanechán. Dvě budou mlít obilí, jedna bude přijata a druhá zanechána.‘ (Matouš 24; 40-41) Nyní víte, co to znamená být vzat ze Země. Vysvětlili jsme vám a mohli jste na vlastní oči vidět, jak se toto stane.“

Vzpomínal jsem si na scénu, kterou jsem před nedlouhou dobou viděl, a na to, co nám k tomu Kalna vysvětlovala a co nám Rafael svými slovy nyní ještě více přiblížil.

Představte si,“ znovu se ujal slova Rafael, „že na vaší planetě vypukne atomová válka, tak jak jsme vám to před nějakou dobou ukazovali. V tom případě budeme okamžitě všechny bratry a sestry ze Země evakuovat, ale pro nepřátele lásky to nemůžeme učinit ani v případě, že bychom to učinit chtěli. Znečištěné a neuspořádané energie, které jsou průvodním jevem zúženého a současně špatného stavu jejich vědomí, znečištěný a disharmonický stav jejich jemnohmotných těl nám nedovolí je vyzdvihnout ze zemského povrchu, protože by to pro ně bylo ještě větším zlem, než když zůstanou na Zemi. Proto hovořil Ježíš o ohni Geheny nebo o pekle, do kterého budou uvrženi, nebo které zažijí všichni osnovatelé a původci zla, smrti a všech špatných myšlenek a činů, jestliže nebudou očištěni upřímnou a hluboce pociťovanou lítostí, jejímž úkolem je očistit a znovu nastolit rovnováhu; tím bude znovu dán předpoklad pro přetvoření a přestavbu souhrnu jejich životních energií. Tito bratři by se na nás dívali jako na nestvůry, neboť jejich vědomí je znečištěno, a energie, vycházející z našich létajících disků a hvězdných lodí, by jim uškodila a jejich životní procesy přivedla do chaotického stavu, protože stav jejich jemnohmotných těl se nedá uvést do souladu s nezměnitelným pořádkem a harmonií, které panují v našich sférách. Utrpení takovéhoto člověka, jehož stav není v souladu s universálními zákony našeho Otce, je posledním prostředkem a pohnutkou k záchraně, bez ohledu na všechnu tvrdost a vzpurnost jejich nositelů. Ve svých důsledcích má vést k poznání, že pravá svoboda spočívá pouze v dobru a v lásce k Stvořiteli a bratřím a sestrám.

I když se však podaří zabránit nejtragičtějším okamžikům v historii Země díky dobrotě Stvořitele a našemu zásahu, bez kterého by události předpovězené v Písmu vší tíhou dopadly na její obyvatele, v každém případě Pán přijde a my s ním, abychom učinili konec zlu na Zemi a evakuovali ze Země všechny ty, kteří musí být zachráněni, než přijde konec.

Rafael se odmlčel a všiml jsem si, že tím ukončil svůj výklad. Odvážil jsem se proto mu položit otázku:

„Zmínili jste se, že vyplnění třetího tajemství z Fatimy odpovídá době, která těsně předchází ustavení Tisícileté říše na Zemi. Nedá se skutečně zabránit náhlému vypuknutí třetí světové války, která ukončí existenci všeho zla na Zemi a která současně bude začátkem epochy, která nikdy neskončí ?“

Orton povzdechl. Složil ruce do klína a zdálo se, že hledá své nejvnitřnější myšlenky.

„Ježíšova tělesná matka,“ řekl, „je po našem Pánovi nejmoudřejší a nejobdivuhodnější nebeskou bytostí. Její láska k Otci, k Ježíši a k nám všem je nezměrná. Má veliké poznání, větší, než kterékoliv jiné Otcovo dítě. Považujeme ji za naši velkou sestru, ale více ještě za naši matku: Mohu říci ‚Matku Universa‘.“

Tato úžasná a velká žena našeho universa zůstane nevymazatelně vepsána v mojí duši a moje srdce pro ni plane čistou a nekonečnou láskou. Týna o ní často hovořila a při tom se vyjádřila, že ji nevýslovně miluje. Cítili jsme její všudypřítomnost.

Rafael navázal vlákno hovoru na místě, kde jej Orton přerušil:

„Zjevila se lidem na Zemi častěji, než se mnozí domnívají. Několikrát se zjevila za okolností, které vzbudily mimořádný rozruch, jako ve Fatimě, a sluneční zázrak, který vám předvedla, vám dal na srozuměnou, že stojíte v době předpovězené Janem v jeho Apokalypse. Ony dvě části tohoto zjevení, které byly uveřejněny, se již vyplnily. I ona velká záře na nočním nebi, která předcházela vypuknutí druhé světové války, této apokalyptické události mohutných rozměrů, přišla tak, jak ji předpověděla. Nyní nastal čas pro vyplnění třetí předpovědi, která byla rozšířena pouze neoficiálně. Snažíme se o to, abychom lidi na Zemi ušetřili obrovské tragédie.

Na Zemi se zažehuje stále více ohnisek nenávisti a bratrovražedných válek. Z těchto malých ohnisek jednou vznikne velký požár a pošetilost původců nenávisti a smrti se zjeví v obrovské oběti Holokaustu. Prosíme ze vší síly Otce, aby vás tak hrozného neštěstí ušetřil.

Prosíme našeho Mistra a naši Matku, aby tak hroznému utrpení bylo zabráněno. Víme, že k němu dojde; ale přesto prosíme a dáváme si neustále námahu přimět lidi na Zemi k tomu, aby u nich zvítězila láska a mohl nastat nový den, který je předpovězen. Nebezpečí roste i pro znečištění vody, ovzduší a všech ostatních živlů na vaší planetě. Pozemšťané šli nepravými cestami, vše zaměřili na materiální zisk, ke škodě svého zdraví a životních energií. Nedbání kosmických zákonů a duchovní disharmonie jsou příčinami znečištění materiálního druhu. Nebylo zakázáno jít cestou pokroku, dokonce to odpovídalo vůli Otcově, který svým dětem věnoval tak bohaté dary, ale pozemšťané zpronevěřili dědictví, které jim bylo svěřeno k opatrování. Nyní je Otec za to trestá. Ale především se sami trestají ti, kdo žijí ve vzpouře a neuctívají svého Boha Otce. Brzo se stanou skutečností slova Apokalypsy: ‚Tu jsem viděl, jak s nebe sestupuje anděl, který má v ruce klíč od propasti a veliký řetěz. Zmocnil se draka, toho dávného hada, toho ďábla a Satana, na tisíc let jej spoutal, uvrhl do propasti, uzamkl ji a zapečetil, aby již nemohl klamat národy, dokud se nedovrší těch tisíc let.‘ „ (Zjevení 20; 1-3)

„Stojí též psáno,“ řekla Kalna, „že toto je ono první vzkříšení. A skutečně všichni, kteří budou vzati ze Země, to zažijí ve svém materiálním těle, které bude podrobeno dematerializaci a bude jako naše těla, schopná podle potřeby se znovu rematerializovat. Písmo pokračuje slovy: ‚Blahoslavený a svatý, kdo má podíl na prvním vzkříšení ! Nad těmi druhá smrt nemá moci, nýbrž Bůh a Kristus je učiní svými kněžími a budou s ním kralovat po tisíc let.‘ (Zjevení 20; 6) To znamená,“ vysvětlovala dále Kalna, „kdo bude evakuován, neboli vytržen ze Země, stane se jedním z nás. Tak jako Eliáš, který opustil Zemi v jedné z našich hvězdných lodí a po pěti letech se vrátil nazpět na Zemi, aby předal jejím obyvatelům poselství. Ti, kteří budou panovat tisíc let s Kristem, budou moci žít na Zemi a on bude v jejich středu: Spolu s ním budeme dlít na Zemi i my. A budou společně s ním a s námi podnikat cesty do prostoru stvoření. Země se znovu zařadí do společenství Bratrstva universální lásky a znovu se stane, tak, jak jsme vám to již vysvětlovali, zahradou Eden. Už vám nebudeme musit bránit v přístupu do dalších částí této zahrady, k onomu nepotřísněnému prostoru, který obývají bytosti, které zůstaly věrné Otci a jeho zákonům. My, Cherubíni s tasenými plamennými meči, budeme mezi vámi a vy budete s námi. A vy budete vládnout a spravovat Boží stvoření společně s tím, jenž má moc na nebi i na Zemi podle vůle Otcovy, a tato správa všech pozemských statků bude úkolem všech. Vpravdě, tito první ‚vzkříšení‘ budou kněžími Božími a Kristovými. Jejich kněžství bude pravým kněžstvím, které bezprostředně vychází z Božství, v souhlase se zaslíbením, které bylo vyjádřeno ústy jednoho z největších kněžských králů, naším vyslancem Melchisedechem. Už neprožijete žádnou další smrt. Slovo, které bylo dáno v pravdě se s jistotou vyplní.“

Byli jsme vyzváni, abychom zaujali svá místa na lůžkách v malém pokoji, který byl matně osvětlen. Týna, Paul i já, každý jsme vstoupili do svého pokojíčku. Nebyli jsme unaveni, ale rozuměli jsme dobře, že tento odpočinek nám dá novou sílu a otevře našeho ducha pro další události a zážitky, které nás očekávají. Kalna a Rafael nás doprovázeli. Ostatní se s námi přátelsky rozloučili a přáli nám klidný odpočinek. Moje srdce bylo plné vděčnosti vůči těmto bratrům a sestrám a celého mě naplnila hluboká radost. Cítil jsem se být ochraňován a přemýšlel jsem ještě jednou nad slovy, která jsem právě slyšel. Brzo přišel blahodárný spánek a i Týna a Paul usnuli.

 

 

MODLITBA A POSELSTVÍ

 

Pozvolné narůstání světelné intenzity v našich ložnicích a příjemná hudba nás probudily. Přišli pro nás Rafael a Kalna, aby nás odvedli do sálu, v kterém tancovalo několik chlapců a děvčat. Někteří zpívali za doprovodu hudebních nástrojů. Bratři a sestry, kteří hráli, byli v ovládání nástrojů velmi zběhlí a vykazovali mimořádný cit pro hudbu. Některé z těchto hudebních nástrojů mi byly naprosto neznámé a neměly ani nejmenší podobnost s našimi. Pro některé z nich bych mohl, poněkud vzdáleně, použít označení harfa, housle, trumpeta či hoboj a jeden z nich bych snad mohl vzdáleně označit jako klavicembalo, varhany nebo klavír. Vydávaly měkké a hebké tóny, slévající se v souzvuk, vyvolávající povznášející pocity. Některé skladby, i když byly vzdálené naší pozemské hudbě, mi připomínaly skladby od Bacha.

Bratři a sestry přicházeli a odcházeli s naprostou nenuceností. Byli to muži a ženy těžko určitelného stáří, které jsem, soudě podle jejich vnějšího vzhledu, odhadoval na patnáct až dvacet let. Všem byl společný mírný výraz tváří, bez ohledu na jejich vzhled a výraz osobnosti. Co do temperamentu se někteří zdáli být spíše uzavřeni do sebe, zatímco druzí byli živí a aktivní. Měli rozdílné typy obličejů a různé charakteristické vlastnosti, kterými se i na Zemi od sebe odlišují různé rasy, různé kmeny a národy, které žijí na územích navzájem od sebe značně vzdálených. Všichni nás srdečně zdravili. Mnohý z nich se zastavil, aby se od nás dozvěděl něco nového a aby tím zároveň vyjádřil svůj přátelský vztah k nám. Všichni věděli odkud přicházíme a byli spraveni o misii, kterou Rafael a ostatní vykonávali.

Pak nám byl předveden tak krásný pěvecký kus, že nás to doslova přivedlo do vytržení. Pohyby tanečníků a tanečnic byly lehké a učinily na nás velký dojem. Pojednou vše utichlo. Jeden z přítomných bratří, který byl zřejmě velice oblíbený a uctívaný pro vzdělání a vysoký stupeň poznání, řekl nahlas: „Prosíme tě, nebeský Otče, požehnej naše sourozence na Zemi, i bratry a sestry na všech planetách Stvoření. Ať se tvoje láska dotkne srdcí těch, kteří tě na Zemi neuznávají. Tvoje nekonečné světlo ať osvítí rozum všech, kteří tě nevidí. Prosíme tě, abys ochránil a odměnil každého, kdo se zasazuje o tvou spravedlivou věc. Otče, přiveď k sobě zpět všechny své ztracené syny a dcery.“

Po těchto slovech odříkali všichni přítomní tlumeně úchvatnou modlitbu:

Nejmilejší a vždy uctíváníhodný Otče, který panuješ nad všemi prostory ! Jak je to krásné, moci vyslovovat tvé jméno. Tvoje láska proniká všemi propastmi stvoření a uchvacuje naše srdce. Prosíme tě za všechny bratry a sestry na Zemi. Dej jim své světlo a svůj oheň ! Odpusť jim všem jejich urážky, kterých se vůči tobě dopustili. Pomoz jim, aby dokázali odpustit svým bratřím, kteří nedokáží milovat. Vymyť veškerý hřích z celého kosmu i ze Země. Prosíme tě o to, aby všechny tvoje děti tě mohly poznat. Otče náš, dej, aby tě mohly věčně milovat. Prosíme tě, vyslyš nás a daruj nám všem radost a mír v poznání.

Požehnaný mír nás zaplavil při posledních slovech těchto bratří a sester. Týniny oči byly plné slz. Paul byl pohroužen v myšlenkách a mlčel. Pohlédl jsem na Rafaela. Ten začal pronášet modlitbu: „Bože, Otče náš, ty který jsi dobrý ve své pokoře, velikosti a všemohoucnosti, prosíme tě, dej nám pocítit svou Božskou všudypřítomnost a svůj láskyplný úsměv.“ Poté následovala chvíle ztišení, během které každý v srdci hovořil s Otcem. Cítil jsem jeho přítomnost zřetelněji, než kdyby na sebe vzal podobu a stal se pro nás viditelnou bytostí. Miloval jsem jej za sebe i za všechny jeho pozemské děti. Miloval jsem jej, neboť jsem cítil, že je hoden vší této lásky.

Jedna z bočních stěn sálu začala zajíždět do štěrbiny ve stěně a odkryla našim zrakům prostor další velké místnosti, která hraničila se sálem, v kterém jsme se nalézali. Tím se vytvořil jediný veliký sál, do kterého začali přicházet další muži a ženy. Všichni se posadili. Rafael se zvedl a začal hovořit:

„Celé bratrstvo, které žije ve jménu Otcovy lásky, stojí odedávna po boku svých bratří a sester na Zemi, na jejich dlouhé a obtížné cestě. Ale v této době se tato planeta blíží velkým a Bohem Otcem odedávna předzvěděným událostem, o kterých již dlouhou dobu víme a jež jsme nechali sepsat proroky, kteří sestoupili na Zemi, aby splnili svojí vůdčí misii.

Ve všech dobách jsme se ukazovali svým pozemským bratřím a navazovali s nimi kontakty, abychom je spravili o naší přítomnosti. Od doby, kdy na všech kontinentech tohoto světa vypukla druhá světová válka, vymýšleli jsme stále účinnější zásahy. Od konce této války, která s sebou přinesla tolik utrpení, pracujeme na navázání viditelných kontaktů se stále větším množstvím bratří a sester na Zemi. Bude se to ještě stupňovat, přes překážky a předsudky, které našemu konání stojí v cestě. Naše hvězdné lodě jsou dobře viditelné a naše létající disky vyzařují barevná světla a provádějí na nebi manévry, které pozemská vozidla, ať vzdušná, vodní či pozemní, nemohou napodobit. Ti, kteří vidí naši loď setrvávat na jednom místě v prostoru, nemají pochyby, že jsme to my. Jiní, kteří nás vidí pohybovat se na nebi v trhavém letu, nebo lidé, kteří pozorují věci nevysvětlitelné zákony pozemské fyziky, nemohou jinak, než uvěřit v naši přítomnost a existenci.“

Rafael spočinul pohledem na mně, Týně a Paulovi jako na někom, o němž ví, že v něm má pozorného posluchače. Pak pokračoval:

„Navazujeme ale kontakt s pozemskými bratřími a sestrami i jinými způsoby; hovoříme k jejich duchu, k jejich srdci a k jejich rozumu i k jejich fantazii, aniž bychom používali násilí k tomu, abychom jim sdělili své myšlenky a pocity a zprostředkovali jim světlo a poznání. Děláme to jemným způsobem, tak, aby zůstala nedotčena jejich svoboda, ale aby se při tom jejich rozum otevřel těmto pravdám. Mohou je však také, jestliže chtějí, odmítnout a pokračovat ve své vyjeté životní dráze. Dnes též nastala doba, v které se splní slova proroka Joela, která dal svým pozemským bratřím do budoucnosti, která se nyní stala vaší přítomností: ‚I stane se potom: Vyleji svého ducha na každé tělo. Vaši synové i vaše dcery budou prorokovat, vaši starci budou mít sny, vaši jinoši budou mít prorocká vidění.‘ (Joel 3; 1 [2; 28]) Pro pozemské děti nastal čas, v kterém se naplní slova proroka: ‚Způsobím, že budou na nebi i na zemi divné úkazy: Krev a oheň a sloupy dýmu.“‚ (Joel 3; 3 [2; 30])

Rafael vyzval celé Bratrstvo universální lásky, aby se v Božím jméně zasadili pro záchranu lidí na Zemi. Všichni jsme viseli na jeho rtech.

„Jsme velice smutní,“ řekl vážně, „kvůli tomu, co se brzo bude dít na Zemi.“ Pak se znovu ztišil, jakoby k modlitbě a připojil: „Vždy se však spoléháme na nekonečné Boží milosrdenství a jeho dobrotu i na dobrotu Ježíše Krista, který zemřel na této planetě z lásky ke svým bratřím, i na lásku oné velké ženy, jeho tělesné matky, která tolik zmůže u svého syna a u nebeského Otce.“

Sotva dokončil tato slova, začalo se v místnosti stmívat. Všiml jsem si, že se Rafael opět posadil. Byla nám předvedena hrůzná scéna, kterou zde raději nebudu líčit. Mužský hlas měl při ní průvodní komentář: „Slunce se zastře tmou a Měsíc krví, dříve než přijde den Hospodinův, veliký a hrozný.“ (Joel 3; 4 [2; 31])

Pak vyslovil ženský hlas následující slova naděje: „‘Avšak každý, kdo vzývá Hospodinovo jméno, se zachrání‘ (Joel 3; 5 [2; 32]); neboť na Sionu a v duchovním Jeruzalému budou zachráněni ti, kteří budou od Boha povoláni.“ Viděli jsme nesčetné množství mužů, žen a dětí, kteří byli vyzvednuti ze Země a přijati na paluby hvězdných lodí, které byly v obrovských množstvích shromážděny ve vzdušném prostoru Země, nacházející se ve stavu chaosu. Všichni, kteří byli zachráněni, měli stejné poznávací znamení - jejich těla vyzařovala stejné světlo, které vycházelo i z hvězdných lodí.

Místnost opět zalilo světlo a Rafael se znovu postavil. „Písmo,“ řekl, „nazývá Boha Bohem zástupů. Když se v Betlémě ve stáji, tomto symbolu jeho nekonečné pokory, narodil syn živého Boha Ježíš, tu opěvovaly Boží zástupy začátek nové epochy. Nyní jsme na počátku konečného boje proti zlu a proti utrpení, které již velmi dlouho spočívá na pozemských dětech. Již brzo ohlásí polnice vítězství lásky, spravedlnosti a dobra. Pro Zemi vzejde Slunce, jaké nikdy předtím nespatřila, a to ani v dobách prvního Edenu. To, co přežije, bude se, jak prorokováno, nacházet v naprosté shodě s tím, který podle nejvyššího práva panuje, protože je dobrý, spravedlivý a pravdomluvný, jak stojí psáno.“

Rafael po krátké přestávce znovu pokračoval: „Nejprve budeme ze Země evakuovat ty bratry a sestry, kteří jsou hledači dobra a spravedlnosti, potom ty, jejichž srdce se naplní lítostí nad jejich předešlými skutky a naposledy ty, kteří padnou na kolena před Otcem v posledním okamžiku. Pro všechny je připravena záchrana, s výjimkou těch, kteří setrvají v tvrdosti srdce až do úplného zničení. Kdo má uši, ten slyš !

Po chvíli přerušení pokračoval tlumeným hlasem: „Vyzýváme všechny obyvatele Země, aby otevřeli svá srdce dobru a v modlitbě se obrátili k svému Stvořiteli, jehož jsme prostředníky. Vaše touha dojde vždy odpovědi, jak tomu bylo ve všech dobách. Jsme stavu slyšet vaše myšlenky a veškeré potřeby vašeho srdce. A v nekonečně větší intenzitě je toho schopen náš Božský Otec. Proste snažně, vy prostí a dobří vaší Země, aby u vás konečně byla zlomena vražedná hrdost a pýcha. Žádná slabika vaší modlitby nebude ztracena. Ba ani jediný vzdech vaší duše pro spravedlivou věc. Proste snažně a buďte každý den pokorní a dobří ! Vaše srdce ať neztratí odvahu tváří v tvář lidské omezenosti. V každém okamžiku pro vás existuje odpuštění a milosrdenství. Jakmile se stanete pokornými, stane se každá chyba, kterou uděláte, pro vás podnětem k tomu, abyste ji již nikdy neopakovali, a tím dosáhnete rychlého pokroku na své cestě ke světlu. Otec nás postavil po váš bok a poslal vám i toho, který je tak dobrý a tak vás miluje, že si to jen stěží dovedete představit. Byl vám darován Mistr, jehož moudrost a milosrdenství jsou bez hranic. U něho je i jeho tělesná matka, Královna universa. Je to ona, která ve Fatimě, malé odlehlé vesničce, předala prostým dětem zvěst o nastávající době Apokalypsy, která postihne Zemi jako následek lidského šílenství. Prosila a prosí za vás a každý okamžik své existence věnuje činnosti pro pozemské děti. Je to však pro ni stále těžší a její břemeno je stále neúnosnější. Existují universální zákony spravedlnosti, které Bůh dal svým dětem k utvrzení vzájemné lásky mezi Ním a jimi. S velikým smutkem jsme nuceni svým bratřím a sestrám na této planetě sdělit, že dovolená hranice již byla překročena. Kéž by nyní na Zemi nastal závod v modlitbách a ve snaze o dosažení dobra a pokory. Je třeba, aby se znovu navrátila prostota a jednoduchost, které naprosto nejsou v rozporu s pokrokem, jestliže se pokrok realizuje správným způsobem. Brzy přijde náš Mistr a my přijdeme s ním. Na Zemi bude znovu ustavena ŘÍŠE LÁSKY, a to bude současně velký den pro všechny, kteří po něm touží a jej očekávají a těžký a hrozný den pro všechny jeho nepřátele, nepřátele lásky našeho Pána a Boha.

Byla nám předána dvě poselství, jedno z toho zapečetěné. Když mi druhé z nich bylo předáváno, řekl mi Rafael: „Brzy bude založena jeho říše na Zemi, říše ducha, která nemůže být svěřena žádné lidské moci. I to bylo předurčeno a je napsáno.

Krátce nato nám bylo ohlášeno, že hvězdná loď stojí v prostoru. Brzy opět vstoupíme na palubu létajícího disku, který s námi sestoupí do neznámého světa.

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář