Duch a duše – zmatení pojmů
Duch a duše – zmatení pojmů
Veškeré naše západní filozofie, jakkoli důmyslné, jsou zřejmě tak silně přesvědčené o existenci protikladu ducha a hmoty, že se nemohou otevřít trojdimenzionálnímu světu. Ačkoli je tento protiklad natolik absurdní, že by měl každého přimět k vybudování mostu mezi duchem a hmotou, v moderní době se o to nikdo ani nepokusil. Vězíme tedy v tomto rozporu, navzdory obecné obeznámenosti s trojicí ducha, duše a těla. Ač v ní duše představuje spojovací dimenzi, pod tlakem dualismu bývá neustále přiřazována k duchu. Duch a duše jsou proto v naší kultuře ztotožňovány, respektive zaměňovány. Duše je pro nás natolik jemná, že ji považujeme za ducha, a duchu připisujeme vlastnosti duše. Duše není duch, nýbrž cosi jako vzduch a vítr, nesmírně lehká látka- energie, plazma, prvotní hmota. Tato domněnka se s pomocí moderního pojmu energie dá snáze akceptovat. Energie je hmota, hmota je energie. Řečtí filozofové vycházeli z toho, že pralátka je zároveň duší a hmotou. Může se prý zhustit do hmoty nebo duše, existuje ve dvou stupních hustoty. Duše je méně hustá než hmota, a tudíž může hmotu ovlivňovat.
Podle stoika Zenona z Kitia
spolu všechny věci účelně a kauzálně souvisejí. V běžném životě je to ovšem sotva patrné, lze rozpoznat pouze několik málo společných rysů různých věcí, vidíme jen několik vláken ve tkanině života. Čistý duchovní stav, jenž:
- Řekové nazývali Logos
- Egypťané Atum nebo Path
- Germáni Ódin
lze charakterizovat slovy „všechno je ve všem“. Nejenom že zde všechno mechanicky či analogicky souvisí se vším, ale je také naprosto identické. Mnohost je odhalena jako pouhé zdání. Podle logiky( Logos !) může existovat pouze Jedno – ať už je to cokoli – které obsahuje všechno.
zdroj: www.panna.cz
