Příběhy andělů

Nejstaršími a nejvýznamnějšími svatými písmy Indie jsou Védy. Jejích první texty vznikají již okolo r.1000 př.n.l. Indové v nich spatřují původ svého náboženství. Jsou čtyři: Rgvéd, Sámavéd, Jadžurvéd, Atharvavéd. První část se převážně skládá z chvalozpěvů a pokynů k vykonávání různých obřadů o svátcích. Druhá část se zabývá poznáním Boha, nejvyšší pravdy a nazývá se „upanišada“.Doslovný význam znamená „tajné učení“, neboť bylo svěřováno pouze těm, kdo byli duchovně zralí ho přijmout a z něho čerpat. Ze všech zachovaných upanišad bylo pouze 16 uznáno za pravé.

Zde si můžete přečíst několik úryvků z nich:

Mundaka

„ To vyšší vědění je znalost toho, čím člověk poznává neměnnou skutečnost.Jejím prostřednictvím se moudrým odkrývá vše to, co převyšuje smysly, co nemá příčinu, co je nevyjadřitelné, co nemá ani oči ani uši, ani ruce ani nohy,co je všepronikající,jemnější než to nejjemnější- je to věčně trvající zdroj všeho.

Tak jak se souká pavučina z pavouka a zase se do něj vtahuje, tak jako vyrůstají rostliny ze země a chlupy z těla člověka, tak i vesmír vznikl z věčného Brahman.

Brahman si přálo,aby tomu tak bylo.Zrodilo ze sebe hmotnou příčinu vesmíru, z té vzešla prvotní energie,z prvotní energie vzešla mysl, z mysli vzešly jemné částice, z jemných částic vzešlo mnoho světů, a z činů, které vykonávají bytosti v mnoha světech, vznikl řetěz příčin a následků, odměn a trestů za vykonané činy.

Brahman všechno vidí, všechno ví, neboť je vědění samo.Z něj se zrodily vesmírná inteligence, jména, tvary i hmotné příčiny všech stvořených bytostí a věcí.

Dočasné a pomíjivé je ovoce všech rituálů.Nevědomí, kteří je pokládají za největší dobro, zůstávají v područí zrodu a smrti.Přebývají v propasti nevědomosti. Zato však obratní ve své vlastní chytrosti chodí pomýlení stále dokola, tak jako když slepý vede slepého.Ošálení lidé si libují v propasti nevědomosti. Připoutáni k činnosti pozemské neznají Boha.“

Kéna

„Pro ucho je Já uchem, pro mysl je Já myslí, pro řeč je Já řečí.Je také dechem pro dech a pro oko okem. Poté, co se moudří vzdali falešného ztotožňování svého Já se smysly a s myslí a když poznali, že Já je Brahmán, stávají se po opuštění tohoto života nesmrtelnými. je oko neuvidí, ani jazyk nevyjádří, ani mysl nepochopí.Liší se od známého a liší se od neznámého, tak jsme slyšeli od moudrých.

To, co nelze slovy vyjádřit,ale čím jazyk hovoří – věz, že to je Brahman. Nikoli to, co uctívají lidé zde, na Zemi.

To, co není vidět okem,ale čím oko vidí – věz, že to je Brahman. Brahman není bytost, která je uctívána lidmi.

To, co není chápáno myslí,ale čím mysl chápe – věz, že to je Brahman. Brahman není bytost, která je uctívána lidmi.

To, co není nadechováno dechem,ale čím je dech nadechován – věz, že to je Brahman.Brahman není bytost, která je uctívána lidmi.

Jestliže si myslíš, že znáš dobře pravdu o Brahman, věz, že znáš málo.Co považuješ za Brahman ve svém Já, nebo co považuješ za Brahman v bozích či svatých – to není Brahman. Proto se neustále učíš, co je vskutku pravda o Brahman.

Já nemohu říci, že znám Brahman, ani nemohu říci, že je neznám.Ten z nás je nejlépe zná, kdo pochopí význam slov: „Ani nevím, že je znám.“

Pravdivě zná Brahman ten, kdo ví, že ono je nad poznáním.Ten, kdo si myslí, že zná, nezná.

Ten, kdo zažívá Brahman ve vší činnosti své bytosti ať už cítí, pozoruje nebo myslí -  jenom ten dosahuje nesmrtelnosti. Poznáním Brahman přichází pravá síla. Poznáním Brahman přichází vítězství nad smrtí.

Požehnaný je ten člověk, který ještě za svého života uskutečňuje Brahman. Člověk, který Je neuskutečňuje trpí tou největší ztrátou.“

Prašna

„Bude-li člověk meditovat na OM a jenom málo chápat jeho význam, dostane se mu osvícení částečného a proto se po své smrti rychle narodí zpět na Zemi. A v příštím životě se oddá víře a asketismu.

Bude-li meditovat na OM s větším porozuměním jeho významu, vstoupí do své smrti do blízkého nebe a avšak zase se po čase vrátí znovu na Zemi.

Bude-li však meditovat na OM s plným vědomím toho, že ono OM je totožné s Bohem, bude po své smrti sjednocen se světlem. Bude zbaven zla, tak jako si had svléká starou kůži a vystoupí do Božího obydlí.Tam uskuteční Brahman, které navěky sídlí v srdcích všech bytostí – Brahman nejsvrhovanější!

Co se týče slabiky OM, není-li správně pochopena, nevede za hranice nesmrtelnosti. Je-li však plně pochopena, je také beze zvuku meditována a člověk se zbavuje strachu ať už v bdělém, snovém či bezesném stavu a dosahuje Brahman, jež je nehynoucí a nesmrtelné.“

Čímž chtěl daný mudrc zřejmě naznačit, že nezáleží na tom, jak meditujete a co přitom říkáte. Záleží pouze na tom, uvědomit si, že každá vaše slabika a každá vaše myšlenka je totožná s Bohem a prožívat to naplno. Protože i vy samy jste totožní s ním.

Taittiríja

„ Mluv pravdu, konej svou povinnost. Nezanedbávej studium písem a věd. Nezkracuj nit potomstva. Neodchyluj se od pravdy. Neodchyluj se od cesty dobra. Važ si velikosti své i těch ostatních.

Tvé matka je ti Bohem, tvůj otec je ti Bohem, tvůj učitel je ti Bohem, ať je ti Bohem též tvůj host. Konej jenom ty činy, které jsou  bezúhonné. Velkým vždy prokazuj úctu.

Cokoli dáváš jiným, dávej s láskou a úctou. Dary se mají dávat s radostí, pokorou a laskavostí.

Jestliže vznikne někdy pochybnost, týkající se správného chování, následuj cestu velkých duší, které jsou bez viny, jsou dobrého úsudku a oddány pravdě.

Tak se vždy chovej.Toto je ustanovení, toto je učení, toto je příkaz písem.“

„Uvnitř každé bytosti sídlí jeho Pravé Já a toto je totožné s Bohem, toto jest Brahman. Kdo by žil, kdo by dýchal, kdyby toto blažené Já nesídlilo uvnitř srdce? Je to ono jež dává radost, je to ono jež dává život!

Jaká je to radost?

Zvaž osud mladého muže, urozeného, bohatého , zdravého silného, nadaného,který má všechno bohatství světa ve svých rukou.Předpokládej, že je šťastný a představ si jeho radost jako jeden měrný díl.

Stonásobek této radosti je jeden měrný díl radosti milenců. Avšak nemenší blaženost pociťuje mudrc, jemuž se odkrylo Já a který je prost tužeb.

Stonásobek blaženosti těchto milenců tvoří jeden díly radosti Andělů, avšak o nic menší radost pociťuje mudrc, jemuž se odkrylo Já a je prost tužeb.

Stonásobek blaženosti všech nebeských tvorů tvoří jeden díl blaženosti Brahmy. Avšak o nic menší blaženost, než je blaženost Brahmova pociťuje mudrc, jemuž se odkrylo Já a který je prost tužeb.

Ten, kdo je Já v člověku a ten, kdo je Já ve slunci jsou jedno. Vskutku, ten, kdo pozná tuto pravdu, zdolává svět, překračuje tělesnou schránku, překračuje vitální schránku, překračuje schránku intelektu, překračuje schránku vlastního ega.

Mudrc, který poznal své Já, miluje i sám sebe takový, jaký je a netoužíce po ničem dalším.“