Nejedná se o jakési náboženství, spíše o logické souvislosti vztahů k okolí. I když filozofie má kořeny spíše mezi mexickými šamany, má styčné body např. s budhistickou filozofií (ne náboženstvím). Jeden malý příklad logické souměrnosti energií:

Pokud budete vysílat zlo, bude se vám vracet zlo.
Pokud budete přijímat zlo, budete ho i vysílat.
Když budete vysílat lásku, bude se vám vracet.
Když budete přijímat lásku, budete ji i vysílat.

Tento systém rovnováhy je spojuje všechny energetické nauky a je možno ho analogicky najít všude v přírodě v rozměrech řádů od "skoro nulových" až po fyzikální zákonitosti černých děr ve vesmíru (s tím, že lásku a zlo vyměníme za jiné analogické doplňky). Východní nauky ho označují jako JIN a JANG. Pracuje s ním spousta praktických směrů, jako JÓGA, REIKI, FALUN GONG i bojová umění jako TAIJIQUAN ze kterého vychází další směry.

Na něm je založen i Toltécký filozofický systém. Odkryl mi pohled na důležité souvislosti ve vztazích mezi lidmi, energetické vztahy a další velmi zajímavé skutečnosti, které jsem netušil. Fascinovalo mě, že takto silné vědění souvislostí je tak málo rozšířené a najednou mi připadalo, že většina lidí na tomto světě sebou nechává nějak zacházet místo aby s okolím zacházel sám a málo kdo ví, jak žít. Je to asi tím, že po širším vědění toho, jak to tady všechno funguje, "nikdo netouží". Je to pohodlností, o které si myslíme, že je odměnou za naši práci. Většina lidí je jen hloupé stádo, které se zajímá o svoje materiální zabezpečení a povrchní pobavení, ale zároveň se diví, že nejsou spokojeni, žijí velmi nudným životem a stereotypem. To však vyhovuje těm, kteří chtějí stáda jedinců bez skutečné individuality ovládat - jsou to diktátoři, různé společenské, náboženské organizace. Využívají ke svému prospěchu toho, že slepě uvěříme něčemu, co si nemůžeme sami ověřit.

Tyto knihy mě inspirovaly k nalezení cesty k vlastní individualitě a spokojenosti.

Miguel Ruiz: 4 dohody

 

Don Miguel Ruiz v této knize vysvětluje základní princip toltécké filozofie a psychologie vztahů způsobem, aby to pochopil obyčejný člověk, který žije v moderní společnosti. Jsou to úplné základy pro toho, kdo směřuje cestou poznání - cestou poznání mám na mysli vyšší učení, které obsahuje prvky jako naučit se být skutečně šťastný, ovládat svou mysl a tělo-zdraví v plném rozsahu, naučit se technikám snění a ovládání vůle. Vyšší techniky vůle a vnímání kniha neobsahuje, je jen základem - vyčištěním mysli a vede člověka k přiblížení se ke své podstatě.

Je praktickým průvodcem k dosažení osobní svobody. Pokud namítáte, že svobodní už jste, tak vás tato kniha možná přesvědčí o opaku, a to v tomto smyslu:

Společnost nás od dětství ochočuje a přesvědčuje nás o tom, co je špatné a co je správné. Ne vždy to však je objektivní pravda. Učíme se to, co je dobré pro fungování společnosti jako celku, ale ne to, co je dobré pro nás jako pro jedince. Média, jako televize nás od dětství učí, že šťastný je ten, kdo má auto, dům, krásného partnera, jak je důležité, co si o nás okolí myslí. Pěstuje v nás snahu zalíbit se ostatním, srovnávat se s ostatními. Dětem ukazuje např. v komerčních filmech, jak je dobré někoho jiného ponížit, protože to je údajně správná cesta pro naše sebevědomí.

Na snahu zalíbit se ostatním vůbec nemusíme plýtvat pozorností. Mnoho lidí se cítí být odepsáno, protože nesplňují povrchní ideál krásy, který nám předkládají média jako žádoucí, pohrdají sebou a soudí se. Naprosto zbytečně. Pokud si někdo říká „jsem špatný, ošklivý“, tak tomu uvěří a pohrdá sám sebou, soudí se znovu za nedobré činy, za které již byl potrestán. V hlavě si vytváříme systém oběť - soudce, což je normální v modelu společnosti a jímž se trýzníme a roznášíme tuto nemoc mezi ostatní lidi. Můžete to vidět na lidech dnešní doby všude kolem - na tom jak se k sobě chovají. Dobře je to vidět např. na řidičích aut - „debile, kreténe, krávo“ atd. Největší úpadek vidíme i na politické scéně, což doplňuje logické souvislosti o učení společnosti.

Don Miguel Ruiz nás chce ve své knize naučit, abychom sami se sebou byli opravdu spokojeni (ne falešně). Abychom toho dosáhli, musíme dodržovat 4 základní pravidla - dohody. Slovo dohoda je zde myšleno jako myšlenka, kterou jsme přijali za svoji pravdu, resp. pravidlo, kterým se budeme řídit. Tyto dohody znějí takto:

• 1. nehřešit slovem

• 2. nebrat si nic osobně

• 3. nevytvářet si domněnky

• 4. dělat vše, jak nejlépe dovedu

vysvětlení:

1. Z knihy: Užívejte slovo správným způsobem, užívejte jeho sílu ve jménu pravdy a lásky. Neříkejte to, co si nemyslíte a mluvte jako osobnost. Nepoužívejte slovo k pomluvám a odsuzování, a to ani druhých, ani sebe sama. Užívejte slovo jako „bílou magii“ a začněte sami u sebe. Toto je první dohoda, kterou byste měli sami se sebou uzavřít, pokud se chcete osvobodit, být šťastní... Nehřešit slovem vás dovede k osobní svobodě, k velikému úspěchu a blahobytu. Zbavíte se veškerého strachu a změníte život v radost a lásku.

Nehřešit slovem znamená neposílat nikomu emocionální jed. To znamená zbytečně planě neobviňovat ostatní, a to jen z důvodu, aby se v dané chvíli cítili minimálně o něco hůř. Jeden jednoduchý příklad: Pokud potkám na ulici neznámého člověka a řeknu mu: „jsi špatný člověk“ a odejdu, tak jsem mu poslal emocionální jed a hřešil jsem slovem. Pokud to je slabá osobnost, tak si to vezme osobně a řekne si: to je to tak vidět? a po zbytek dne se bude dívat převážně do země. Nebo se jen naštve a řekne si o mě: to je ale debil, vždyť mě nezná. Ale jisté špatné rozpoložení v něm i přesto zůstane a to pak pošle zase někomu jinému. Takto se zlo šíří mezi lidmi. Na nejúrodnější půdu dopadne, pokud je takticky předáno blízké osobě, která vás má ráda. Ta pak uvěří, že dělá něco špatně, nebo dokonce že je špatná. Rafinované obvinění s cílem útoku na jinou osobnost a její sražení na emocionální dno se dá přirovnat k černé magii. Neposílejte nikomu pocit viny, protože vám to ve skutečnosti nijak nepomůže.

2. Nic z toho, co jiní lidé dělají nedělají kvůli nám, ale kvůli sobě. Kamkoliv jdete, naleznete lidi, kteří vám budou lhát a jak poroste vaše uvědomění, všimnete si, že lžete také sami sobě. Neočekávejte od lidí, že vám budou říkat pravdu, protože oni lžou i sami sobě. Budete-li ostatní vnímat takové, jací jsou, a nebudete vztahovační, nic z toho, co řeknou nebo udělají, vás nezraní. I kdyby vám lhali, nic se neděje. Lžou, protože se bojí, abyste nezjistili, že jsou nedokonalí.

Nebrat si nic osobně - souvisí s první dohodou, viděno ze strany „napadeného“. Někdo mi řekl že jsem úplně blbej. Mám několik možností, jak s tím naložit. Buď to přijmu jako dohodu, nebo si uvědomím, že je to jen cizí hledisko a vychází z čistě subjektivního pohledu někoho jiného a tudíž to vůbec nemusí být pravda (je to jen „sen“ někoho jiného). Je třeba si uvědomit, že ten, kdo nám tohle řekl, k tomu má důvod a ten je pravděpodobně takový, že s ním něco není v pořádku. Má potřebu, aby se někdo jiný cítil stejně špatně nebo hůř než on. Takového člověka můžeme jen politovat, protože v tom, aby byl spokojen sám se sebou mu brání to, že hřeší slovem. Pravděpodobně si i zbytečné věci bere osobně, protože to zkouší na ostatní a předpokládá, že to bude fungovat. Pokud máte příliš velkou osobní důležitost a pocit, že svět se točí jen okolo vás, pak budete mít s touto dohodou problém. Budete zranitelnější, protože pokud Vám někdo řekne něco o Vás, budete to brát jako příliš důležité a vážné. Osobní důležitost nám v ničem nepomůže, je to základ ješitnosti a lidé s ní se pravděpodobně nebudou pouštět do vyššího učení, protože věří, že se sebou jsou a budou spokojeni.

3. nevytvářet si domněnky zde znamená, že neuvěříme myšlenkám, které vyplodila naše fantazie, jako možnou variantu událostí. Nejčastějším příkladem je to, že si myslíme, že nás někdo nemá rád a věříme tomu, i když to není pravda. Může to být člověk uzavřený, kterému dlouho trvá, než někomu začne věřit a třeba neumí vyjadřovat náklonnost. V jiných případech se často jedná o paranoidní představy typu: chce mě potrestat, ublížit, atd. Paranoidních představ se můžeme zbavit, pokud si nevytváříme takovéto nepodložené domněnky, jimž uvěříme a pokud dodržujeme 4 dohody, z nichž poslední je:

4. dělat vše, jak nejlépe dovedu. To je o rozhodování v souvislosti se svědomím odproštěným od učení společnosti. Každý den děláme mnoho drobných rozhodnutí a jde o to naučit se volit správné možnosti tak, aby naše svědomí neutrpělo újmu. Pokud jsem vždy vše dělal podle svého nejlepšího přesvědčení - tak jak jsem nejlépe uměl a někdo mi pak řekne, že jsem něco zvoral, je to záležitost okolností, ne mého svědomí. K tomu je dobré naučit se okolní svět vnímat jako lásku. Tím získáme umění bílé magie.

Zažít si tato pravidla jako vlastní a přijmout je jako dohody, není pro každého snadné. Je to poměrně velká transformace osobnosti, pokud jste odchovaní konzumní společností. Určité taktiky, jak si pravidla zažít, jsou v knize popsány. Je k tomu zapotřebí i několik pravd a uvědomění, jako:

život je tvořen světlem, vše živé z něj pochází tedy i my a všechno živé kolem. Z pohledu tohoto uvědomění nikdo není lepší nebo horší. Ti kdo dělají chyby, je dělají proto, že jsou obětmi kolektivního snu, neboli učení společnosti.

Dál nemusím ani psát, že tuto knihu doporučuji. Je to i v mém zájmu, protože čím víc lidí se naučí být spokojeno samo se sebou, tím se k sobě budeme chovat lépe. V knize je popsáno i mnoho dalších pěkných příkladů. Pokud věříte, že když budete šířit dobro, tak se vám vrátí, je to správná volba.

Don Miguel Ruiz vydal mimo jiné ještě 4 Dohody - Pracovní kniha, která pomáhá zavádět 4 dohody do vaší životní praxe.

Seberealizace

Je o tom, že se začneme věnovat nejen svému tělu fyzickému, ale i tělu energetickému. Seberealizace je částečně sebepoznávání a objevování toho, co vlastně znamená JÁ.

Svoje fyzické tělo ovládáme myšlenkami, nervovým systémem a svaly. Energetické tělo (na kterém je fyzické závislé a obráceně), lze ovládat pozorností a intuicí. Intuice je nám ale otupována potřebami společnosti a jejím učením. Systémovým myšlením a rozumem se intuice odsouvá do pozadí, je také často považována za zbytečnou, což je i proto, že je to spíše neměřitelná, až imaginární složka lidských schopností. Intuice se váže s vědomím v jeho zvýšeném stavu a lze ji tak trénovat. Trénování a posilování intuice je pro člověka přirozená schopnost. Ve společnosti se ale neuznává proto, že její efekt je zdánlivě výhodný spíše pro praktikujícího jednotlivce než pro celou společnost.

Pokud chceme ve vnímání a ovládání pozornosti dosáhnout nějakých výsledků, je třeba nejdříve si vyčistit mysl od balastu, který nás v této společnosti učí okolí, školy, média i náboženské organizace.

jaké jsou výhody seberealizace?

• získání svobody a kontroly na svým životem - přestáváte být obětí "špatných dnů" a špatných myšlenek

• odstranění strachu ze smrti, samozřejmě pud sebezáchovy zůstane :)

• začnete být imunní vůči zlu jiných lidí

• lidé vás budou mít rádi a budou se snažit být s vámi, aby z vás mohli nevědomě čerpat sílu

• zbavíte se zbytečností ve své mysli, jako podezíravost, paranoia, závist či nenávist

• najdete v sobě opravdovost, upřímnost, stěstí (což je forma lásky) a možná i přestanete mít smůlu, pokud myslíte, že nějakou máte

No nezní to lákavě? Začněme tedy realizovat - kráčet po cestě, která má srdce. Takových cest je více a jedna z nich je filozofie toltéckých indiánů.

Ale pozor, každý chápeme a vnímáme věci jinak a proto platí: Co člověk, to životní filozofie - není dobré žádnou filozofii přijímat dogmaticky a doslovně. Pokud to uděláte, znamená to, že jste nic nepochopili.

Absurdita náboženství

Největší absurdita našeho světa je to, že většina lidí si myslí, že je nad námi NĚKDO (resp. něco konečného - entita), kdo to tady řídí. Slovo BŮH je pro jedny modlou a nejvyšší autoritou, pro jiné nesmysl, ke kterému se staví až militantně. Tato nevědomost rozděluje společnost na několik segmentů, které spolu bojují. Každý o svou 'PRAVDU'.

Velkým zlem jsou církve a náboženské organizace, které lidem nutí koncept 'zlobného pánbíčka', který nás potrestá, když nebudeme dodržovat jistá pravidla. Tento koncept je pouze nástrojem moci pro církve. Skutečnost, že mu lidé věří, je degraduje na nízkou inteligenční úroveň.

Slovo BŮH vyvolává u části společnosti pocit strachu a autority, na druhou stranu posměch pobožným lidem a distancováním se od všeho duchovního.

Slovo bůh (tak jak ho chápu-nechápu já) by při tom mělo zahrnovat tyto významy: Komplex energetických polí vesmíru a jejich souvislostí, energie, příroda, vesmír, absolutno, mír, pohyb, záměr, život, já, my, ty, vy, oni :). Každý z nás je s tím všeobsahujícím propojen. Uznání vyšší autority jako svázanost vesmíru se sebou samým je ten správný směr chápání, toho co bůh je. Nelze to však nikdy myšlenkově obsáhnout, protože naše chápání je tak malé, že nemůže pojmout něco tak velkého - nekonečného.

Co vlastně je absolutno a jak s ním jsme propojeni, můžete pochopit, pokud si poslechnete přednášky od nejznámějšího českého jogína a mystika Eduarda Tomáše. Jóga je vlastně praxí propojování s absolutnem - resp. malého já s velkým univerzálním "jástvím". (Pokud máte někdy depresi nebo jiný špatný psychický stav, tak doporučuji si E.Tomáše aspoň poslechnout - když jsem ještě měl podobné stavy, tak mi to fungovalo výborně).

Bůh neexistuje?

Víra v to, že jsme pouze kusy masa, kostí, respektive směs vody, uhlohydrátů a bílkovin je stejně nesmyslná a pomatená, jako rčení 'bůh tě potrestá'. Myslíme si, že víme všechno, ale to je jen pýcha. Je to jako kdybychom žili v dvourozměrném placatém světě a byli bychom schopni před sebou vnímat svět jen lineárně. Tyto čárky, které bychom před sebou viděli bychom považovali za konečné a všeobsahující.

Představte si, že náš 3D svět, tak jak jsme vybaveni k jeho vnímání je pouze podmnožinou 4D, 5D, až nekonečně dimenzionálního prostoru. Je to pravda? To je zásadní otázka. Je to sporné, protože dokazovat něco, co se příliš vymyká našemu chápání světa, je těžké. Je to otázka přesvědčení, VOLBY - CESTY. Je však možno si ověřit, že to skutečně tak je. A to tak, že začneme trénovat svoje vnímání meditací a jinými technikami.

Pokud tuto multidimenzionální teorii přijmeme a zavedeme ji do praxe, má to několik výhod. Budeme se na svět dívat, jako by byl zázračný a plný tajemství, takže nás nemůže nudit. Budete pak moci zjistit, že se tento svět dá využívat - že ho můžete velmi ovlivňovat a že každý čin i myšlenka má nekonečné množství důsledků. To člověka vede k pečlivé volbě toho, co dělá a na co myslí a tím přebírá odpovědnost za svou existenci. Pokud pochopíme část energetických souvislostí, zjistíme, že smrt není konec všeho z nás a tím pádem se jí nebudeme muset bát. V tomto multidimenzionálním světě všichni reprezentujeme část energie - síly, která je součástí komplexu ve kterém se všechno stále mění.

Meditace

Proč meditace?

Z mnoha důvodů. Nejen že má výborný účinek proti stresu a veškerým psychopatologiím, ale vede dokonce k euforii. Je základem - vstupní branou k dalším pokročilejším technikám, jako je snění. Může vás učinit v životě šťastnými, pokud její pomocí pochopíte podstatu skutečnosti.

Cvičení intuice

Po prvních zdařilých pokusech se mi začalo stávat, že jsem vnímal něco, co se zatím nestalo, začal jsem cítit to, co neexistovalo hned, ale za několik minut. Při meditaci totiž můžete zjistit, že není jen teď, ale je tady tak nějak to, co se stalo a to, co se stane. Vnímání času máme totiž poněkud omezené.

Díky tréninku vnímání se můžete naučit "vidět do lidí". Je pak snadnější poznat ty, kterým se dá věřit. Současně ale poznáte, že se to nedá zneužívat, protože by se vám to negativně vrátilo. V komplexu souvislostí je logická rovnováha, takže pokud v sobě budete mít sobeckost nebo osobní důležitost, žádná vaše meditace nebude úspěšná.

Jak meditovat?

Podstatou meditace je dostat se za myšlenky, do oblasti intuice a "propojit se s absolutnem". Je to v podstatě práce s pozorností. Největší problém je slabá vůle a nedostatek nasazení - minutí praxe tím, že o tom jen přemýšlíme bez realizace.

Jak začít:

1.Nejprve je třeba vyčistit si vnější a vnitřní prostředí. Vnější znamená udělat si klid a spíše ticho - málo komu by se povedla meditace např. při poslechu skupiny Audioslave. Hudba má možnost naši pozornost buď rozbouřit nebo uklidnit. Při meditaci vám nesmí sebrat všechnu pozornost, musí být spíše jako něco na okraji, nejlépe ticho nebo meditační hudba :)

Čistota vnitřního prostředí (mysli) je mnohem důležitější - znamená to že nemáme žádnou těžkost, ke které se stále v mysli vracíme a nedokážeme se jí zbavit. Pokud něco takového existuje, tak to nejdříve musíte vyřešit, skamarádit se s tím, nebo to vytěsnit, existují ještě další možnosti, jak s něčím takovým naložit, někdy je to složitější - v takových případech si nejprve přečtěte knihu 4 dohody. Dále je třeba se zbavit balastů, jako je sobeckost, osobní důležitost, sebelítost, chtění a potřeby, závist, nenávist a podobná negativa. Ty vám vždy cestu ke své podstatě zkazí.Podstata je prosta osobních aspektů, spíše je třeba se dostat do pozice nezúčastněného pozorovalete bez vlivu a stát se vším, rozplynout se v nekonečnu. V nekonečnu neexistují žádná chtění a ego. V naší mysli by měla být jen tichá neosobní nekonečná skutečnost. Prázdnota plnosti a plnost prázdnoty.

2. Zaujmeme polohu, ve které nás vlastní tělo nebude rušit, a ve které bude páteř rovná, buď vsedě nebo vleže.

3. Postupně svoji pozornost odklánějte od běžných myšlenek např. tak, že ji rozptylujete v představách prostoru - nejdřív od malé, tak jako by to byla kulička v hlavě, která se postupně rozpíná do všech stran, pomalu do okolí, pak vyplní prostor kolem vás, pak je velká jako dům,... město, země, ...nekonečno. Při tom byste měli být v postoji odevzdanosti a lásky k nekonečnu.

4. Dýchání a pozornost jsou propojeny. Soustředíme se na svůj zpomalený hluboký dech, a to tak, že dýcháme jakoby páteří. S nádechem pomalu vedeme pozornost páteří od spodu nahoru až kousek nad hlavu (do 7. čakry), kde dech nenuceně plynule zastavíme a chvíli vydržíme bez dechu. Pak pomalu vydechujeme a pozornost vedeme opačným směrem páteří, na konci opět zadržíme dech a cyklus opakujeme. Každý by si měl najít svůj správný přirozený rytmus, aby se nezadýchal nebo nedusil :) ze začátku opakujte cyklus cca 7x, později počet zvyšte až na 21. Toto je systém Bhaktijógy, který učí Eduard Tomáš. Je však mnoho jiných způsobů.

Pomáhají mi meditace pod vedením E. Tomáše, můžete si zkusit poslechnout např. tento návod: E. Tomáš - kouzlo mentálního klidu. Toto je jedna z více než 20 přednášek s praktickou částí, výborně vás v ní povede. Pokud chcete ještě jiné přednášky, tak mě kontaktujte.

Překážky

Ego a osobní důležitost

Bezpodmínečně si musíme uvědomit, nebo aspoň představit to, že jsme bytost, která není uplně samostatná, ale je propojena s "univerzálním JÁ" - neosobní skutečností. To, čemu jsme doposud říkali JÁ, je jen ego - iluze, ve které většina z nás doposud fungovala. Myšlenka ega je něco jako kdyby si sluneční paprsek myslel, že je samostatná existence, na ničem nezávislá - ve skutečnosti je vším tak jako slunce, světlo i prostor. Další připodobnění, které používá Eduard Tomáš, je, že náš pocit ega je takový, jako kdybychom byli vlnka na hladině oceánu, která netuší, co je oceán, nebo jako ryba, která slyšela o jakési vodě a neví co ta voda je.

Testování a rovnání ega

Ego můžeme omezit tím, že se učíme pokoře, různými technikami. Můžete zkusit např. toto: sedněte si někde u lesa na louce před malou rostlinku a mluvte na ni, mazlete se s ní, poděkujte jí. Pokud vám tento návod přijde absurdní, nesmyslný, nebo byste dokonce slovně útočili na toho, kdo vám to doporučil, tak jste si právě potvrdili, že vaše ego je velké a bude vám překážet.

Pokud neumíte zpívat, máte jedinečnou příležitost si vyzkoušet velikost ega. Zkuste zazpívat před někým, kdo by to od vás nečekal. Že byste se ztrapnili a tak to radši neuděláte? Zkuste se přemoct a uděláte velký krok.

Omezení ega podle E.Tomáše: soustředíme se na svoji 6. čakru - místo mezi obočím. Tímto místem pomalu prodechujeme představu JÁ s tím, že JÁ nepokládáme za tělo či myšlenky, ale za součást nekonečné energie.

usínání a vracející se myšlenky

jsou nejčastější problémy při meditaci. Jsou v podstatě protichůdné. Pokud jsme příliš unaveni, usínáme a naopak, pokud bychom byli povzbuzeni třeba nějakým silným čajem, bude to mít na mozek stimulační účinky a lavina myšlenek (podle Toltéků má název MITOTE) bude mnohem silnější. Proto je třeba se dostat do rovnováhy a také do správného psychického rozpoložení. Správný je postoj lásky a oddanosti k nekonečné energii. K vedení pozornosti můžeme využít pomůcek, jako je řízené dýchání (pranajáma), nebo opakování jednoduché písně či zvuku (mantry).

Mitote se bude zvětšovat i dalšími vlivy, které plynou z našeho životního stylu. Pokud jsme plní toxinů z nesprávné stravy, má to podobný účinek jako stimulační nebo i sedativní drogy. Pokud máme nedostatek pohybu, naše tělo rychle podléhá únavě, protože nemá rezervy. Proto je pro úspěšnou meditaci třeba i vyrovnaný životní styl.

a závěrem, jak pravil kdysi jeden mudrc: Největší překážka pro jogína je to, že na ni vůbec myslí.