Pokud někdy špatně přijímáte duchovní pravdy kvůli všemu tomu přeslazenému, heboučkému, andílkovskému balení, je tato kniha právě pro vás. M. Norbekov svá zjištění prezentuje obyčejným a velmi vtipným způsobem, takže nejenom, že se budete dobře bavit ale také se něco dozvíte. Prioritně je kniha zaměřena na "léčbu" zraku, ale stejné návody a cvičení se dají použít takřka na cokoliv. Pokud vám vadí, když je k vám někdo upřímný a přímý, kniha se vám příliš zamlouvat nebude ale pokud toužíte něco se o sobě dozvědět, tato kniha je ideální příležitost. Schválně vybírám úryvek bez obhroublostí, aby se na tento web díky fulltextovému vyhledávání nedostaly nějaké pochybné existence. LF.
Tělo je nádoba, ve které se nachází rozum, duše a duch.
Rozum sestává z vědomostí a životních zkušeností. Přijímá je do úschovy s obrovským úsilím a odporem. Ale když už něco bere, pak to okamžitě pohltí. Když se to pokoušíte vzít zpátky, vracíte se a říkáte: "Dej mi to zpátky, já si to rozmyslel," - požene vás: - "Jdi k čertu, už je to v mé databance."
Nejvyšším cílem rozumu je snaha o absolutní pořádek. Jeho cílem je chránit život, uspořádat a uchovat informace a zkušenosti. To je vzor konzervativce. Hypertrofovaný rozum vede k zástavě všech pohybů, tedy ke smrti.
Duše je vzletná a romantická, impulzivní a chaotická. Je schopná obětovat pro lásku úplně všechno, všechno, co rozum chrání. Duše žije citem, kdežto rozum logikou. Duše nepřetržitě sní, plánuje, tvoří. Rozum nikdy. On touží po klidu a pořádku, když duše mu v tom překáží. Rozum a duše jsou dva antagonisté, jež spolu věčně bojují.
Třetí silou je duch. Duch žije poznáním, jeho nejvyšším cílem je poznání Absolutna. Smrt rozumu nebo duše nevyhnutelně vede ke smrti ducha.
Jednota a harmonie všech třech sil spočívá v rovnováze celého systému. Když se rovnováha narušuje, děje se to na úkor jedné složky z nich. Rozum se brání všemu novému. On se snaží zachovat v původním stavu všechno, co do své databáze uložil - zvyky, myšlenky, zážitky, zkušenosti, atd.
Nemoc je jako zlozvyk, přijatý rozumem na žádost duše a těla. Je zapotřebí změnit zvyk a způsob života, který k jeho vzniku vede. Kolik času je k tomu zapotřebí? Od dvaceti do čtyřiceti dnů. Za tuto dobu bude nový zvyk osvojen rozumem a se stane nedílnou součástí psychiky a organismu jako celku. Ze začátku rozum bude klást odpor jakékoliv změně. Jako důvod poslouží dřívější zkušenosti, neúspěchy, pochybnosti, nedůvěra.
Ale houževnatost duše a síla ducha budou tento odpor s každým dnem zmenšovat, zmenšovat, zmenšovat a přibližně za čtyřicet dní se rozum vzdá, přijme nový zvyk, novou informaci, nalepí visačku a postaví ji do poličky. A pak, i když duše poprosí:
- Poslyš, rozume, vzpomínáš, jak jsem za tebou každý den chodila a tys mě čtyřicet dní trápil a odmítal to, co jsem ti nabízela? Teď jsi to přijal, ale já si to rozmyslela, nelíbí se mi to a chtěla bych se vrátit k původnímu. Prosím, vyměň to.
Rozum odpoví:
- Kšá odsud! Nedám.
Teď musí duše znovu čtyřicet dní chodit a prosit:
- No tak, změň prosím ten zvyk.
Za čtyřicet dní rozum konečně souhlasí:
- Nu což, tak si to vezmi.
Duše udělá deset kroků zpátky:
- Já si to zase rozmyslela.
A znova bude muset čtyřicet dní dřít, aby zlomila konzervativní Rozum. Ne náhodou jsou v našem životě čtyřicetidenní cykly, například po narození nebo smrti člověka.
Mirzakarim Norbekov
Jak se zbavit brýlí - Zkušenosti hlupáka aneb klíč k prozření
str. 94-95
Přepis: probuzeni.blogspot.com
Vtipné?
Kočkavločka,11. 10. 2021 22:28