Příběhy andělů

Cestou lesa

Předevčírem ke mě promlouvaly stromy.Jak to bylo? 
No už jsem byla utahaná a strašně se mi chtělo spát.Rozhodně jsem neměla chuť na kohokoli z vyšších rozměrů,protože jsem pár hodin před tím zas vyháněla nějakého démona ze svého okolí.Ale co se dá dělat?Najednou jsem cítila, že mě obklopil oblak
nějakých vědomí, se kterými jsem se do té doby nesetkala.Začaly se mi v mém pomyslném výhledovém poli objevovat nazelenalé hezké obličeje s hnědými nebo tmavě zelenými vlasy a velkýma elfskýma ušima.Bylo jich tam tak deset nebo dvacet.Říkali mi, že mě les přijal a že jsem jím zasvěcená.Pak se ozvaly hlasy stromů a byly zase úplně jiné než ty vílí.Mluvili podivným jazykem plným skřípění a praskání. Nějak  " kak skrak kik krtak sktktt " a tak podobně.Pak mi ukazovaly různé obrazy toho, jak se může tělesná energie člověka přelít do stromu a naopak.Byla tam i jakási legenda o léčitelech stromů,ale to už jsem vnímala jen útržkovitě a tak mě s pozdravem víly i stromy opustily.
Faktem ale je, že jsem ten den kolem poledne byla v lese a tam
jsem zažila fakt podivnou věc.Nejdřív když jsem vešla,cítila jsem nějakou nevoli a ta nevole nebyla má.Pak jsem ucítil smrad z blízké skládky odpadů a spolu s ním jsem ucítila zlé vědomí démonu i svoji vlastní nevoli.Kamsi jsem došla a tam jsem postřehla před sebou neviditelnou zeď .Jakýsi hlas mi našeptával, že jestli půjdu dál, zažiju lesní zasvěcení.No, štval mě démon skládky a chtěla jsem pomoct lesu, tak jsem šla jasně dál.Těsně pod naším kopcem jsem se zastavila a zvedla ruce ke
korunám stromů.Soustředila jsem se a použila jsem všechnu sílu vůle,abych ochránila les před démonem..
Moje léčení stromů se mi zobrazilo, jako bych skládku obmotávala igelitovou fólií, kterou jsem na vrchu svázala tak,aby to bylo celý izolovaný.Pak jsem otevřela oči a najednou jsem viděla stromy jinak.Před tím jsem viděla stromy jenom jako stromy,ale teď jsem viděla hromadu smaragdově zelených světel,které obklopovaly každý strom od jeho kmene až po korunu.

Energie byla všude v lese a já jsem dostala hroznou radost.Doslova jsem tam poskakovala jak nějaká srnka a srnku jsem skutečně viděla.A ona se mě nepolekala!Pak jsem došla na vršíček a chvíli jsem se procházela a dva ze stromů se mi zdály divní.Takoví jako by byly nemocní.Nevím,co mě to popadlo,prostě mě to napadlo.Položila jsem na každý kmen ruce a dala jsem mu kousek té svojí skoro nepostřehnutelné energii vůle.Řekla jsem mu ať se snaží dlouho žít a bylo to.Abyste rozuměli, nehonila jsem žádné trpaslíky nebo elfy.Jen jsem viděla aury života v onom lese a mohla se do nich zapojit.

Víly jsem viděla až večer a to před tím usnutím.Myslím, že se mi snažily vysvětlit,co se ten den stalo.A bylo to fajn.

Duch lesa

V hlubinách lesa

se modrá temný stín

na kapkách vřesu

ulpěl hvězdný klín

a jeho třpyt

jak nejhlubší inkoustová modř

do černoty vesmíru odchází

a sleduje ji a dohání nebeský oř

I hle!

Modravý měsíc je již nad strání

Les smaragdy své

do křišťálu jezírka utápí

té noci chvějivé

listoví jeho bolest trápí

a z jeskyní mlha

svěží trávu zkrápí

a bleděmodrého vlhka

žal a smutek krátí

Stromů tmavnoucí zeleň

pod černotou nočního nebe

proti dálnému obzoru se vyjímá

a kouzlo niter jeho se jímá

a jak srdce tlukotem se ozývá

uvnitř něho šumolení hmyzu zpívá

Pohleď tam

na jeho srdce

máš-li odvahu, staň

se součástí něho!

Jemu dítě buď !

Ve svých cévách tlukot vody ciť!

Proudění diamantové jeho krve

pak na svých spáncích uslyšíš. 

…uslyšíš. 

…uslyšíš.