Příběhy andělů

Mezi anděly

Byl jednou jeden král a ve své zemi vládl dál, jak mocnářů věčně zachovaný rod. A bylo ho víc než plno, toho krále. Vládl moudře a spravedlivě,ale chtělo to něco víc.To království strnulé bylo jako časů sten a jeho den stal se obtížným a vážným jen.Však proto bylo třeba něco víc.Něco, co ho obohatí, něco co ho pohltí a zvedne zas z letargie jeho let.

Však tu byl též ON.Oh jak krásný květ se skvěl v hlubinách vesmírného prázdna.Oh krásný byl, jak med, co sladkým nektarem je plný jen.Oh, jak byl milovaný za těch let, Belafon sám v sobě se skvoucí.

I řekl jen ten král k sobě sám.Půjdu tam a promluvím na něho jen.Však uvidím, zdali mě uslyší v tom hluku vesmírných jmen.Však uvidím, zdali mě povšimne si, zdali mě uvidí skrze zlatobílou zář svých jmenovců.Zdali mě uzří jen!

A rysk to byl, ten krok. I rysk to byl, neb král ten byl by spálen v ohni toho světla, ze zářícího anděla, jenž proudilo do okolí.Však král ten nevzdával se hned.Chtěl ho vidět, chtěl s ním mluvit jen. Jen to jen!

Však když přišel blíž a zlatoskvoucí zář ho objala, změnil se svět v něm, změnila se celá řada jeho jmen! A stačilo přitom jen, že na něj pohlédlo to božstvo z vyšších sfér. Že na něj shlédlo ze svých výšin hvězdného sloupu světla v Něm.

I započalo se tak to, jenž láskou lidi zvou, avšak láskou jen to není.To jak spojení dvou jmen, jak spjatí dvou navzájem střežících se jemných pavučin.Ach, někdy zdálo se, že oba neví, kdo je kým. Ach někdy zdálo se, že mluví jen srdcem svým. Jen světem v něm.Však ačkoli by byli daleko na tisíc mil i tisíc světů od sebe vzdálení, oni naleznou se znovu zas a budou spolu všechen věčný čas a budou spolu spojení,jak stín i světlo v něm, jak žal i smích...ve věčný den.

zdroj: Silvie Valková...Samael