Jdi na obsah Jdi na menu
 


Pro tebe

8. 6. 2008

Ptáš se?

Ptáš-li se mě, kým já jsem, Obrazek

pak odpovím ti, jenom jeden sen.

Ptáš-li se mě, kým se stát,

 pak řeknu ti jen: Co máš rád?

Sám sebe ptej se v tento čas,

Kým býti máš a co jsi zač.

Sám sebe ptej se, co tu chceš

Jen ty sám víš, kam to jdeš.

A nevíš-li, pak já jsem tu,

Podej mi ruku, svým srdcem buď

Jsem stínu čas a času sten

Jsem světlo v nás a jeho den

Jsem síla snů, co v sobě máš

Jsem tvým průvodcem a věrný snář.

Ke mně přijď, do času dlouhých dnů

Jak to že nevíš, kým se stát, když vlastníš tolik snů?

 Jak to, že nevíš, co máš rád,

 když já jsem tu, tvůj kamarád?

Jak to, že nevíš, kým jsi dnes

Vždyť odpovědí jsi ty sám v sobě, tvoje čest!

Jak to, že nevíš, kým jsem já,

Když věrně po boku ti jsem po celý čas?

Přijď ke mně zlato z jarních luk

Staň se mnou a budeš-li chtít, uzdravím tě z tvojích muk

Přijď ke mně, lásko nehlubší a nejkrásnější z nás.

Ano, k tobě mluvím, co čteš můj rukopis a sílu máš

Ano, s tebou rozmlouvati chci.

Nemysli si, vím, co říkám, vím, co vím.

Myslíš si, že nemůžeš být zlatem v nás?

Myslíš si, že láska vyjde dráž a dráž?

Že ty ji býti nemůžeš?

Že tohle je jen velká lež?

Nemysli si, vím, co píší teď

Jen pozorně si čti můj slovosled

Já píšu k tobě, já tě znám,

Nezávisle na tom, jaké jméno máš.

Já v tobě jsem, to pamatuj.

Jsem tvůj čas, neodporuj.

Vždyť jako živá bytost na Zemi,

Ty čas mít musíš, tak je to se všemi.

Vždyť jako živé světlo, jenž obývá ten světakraj

Ty jedním z nás jsi, andělský zpravodaj.

A znovu zase lekáš se těch slov.

Proč, ptám se tě, co odvrací tě od mých slok?

Já věřím v tobě, ty věř mně.

Jsi světlo překrásné, miluji tě.

Úžasná bytost 

Vždyt ty jsi tak úžasná bytost, cítím to z tebe na hony daleko.
Jsi jako jarní slunce na obloze světa
jsi jako ranní rosa na lístkách květu
jsi jako šťastná hvězda ze stříbrného světla
jsi jako svítíci slunce za zářného svitu
jsi jako měsíc v úplnku,
jenž brouzdá se nocí
jsi jako štatný život v snítku
diamantu z rosy se pnoucí
jsi jako úžaslého svitu zář
jako jeho tón a jeho snář
jako svitek starých cest
 a jejích měst
co v tobě zakódovanou moudrost tají
ach oni tě tak velmi znají!
Přid ke mě za svitu hvězd a noci jasné
přid ty mládě v sobě jsouce štastné
přijd a nehledej tu jiných cest,
nežli sám v sobě
Přijd a otevři brány zlatých měst,
pak uvidíš, co andělů se tají v tobě.
Kolik z nás jsi našel
kolika z nás jsi prošel
komu všemu sám jsi ruku na pomoc podal
když on sám ve zmatku kosti své jen hlodal
Přijd, my uvítali jsme tě mezi sebe dávno již.
Přijd, proč se jen tolika stydíš?
Proč se stydět máš?
Nač a zač, vždyt ty se přece znáš!
Zmatek ten at nezostudí tvoji tvář.
Já v tobě jsem ,
jsem tvůj snář
tvá cesta ven, já v tobě jsem,
tvá cesta k nám,
vždyt já ji znám.
Přijd k nám, nám se vzdej
a starosti nech plavat
do našich rukou všechno odevzdej
my v pravý čas ti odpovědi dáme znát
My v pravý čas,
tu budem s tebou zas.
my přijdem stůj co stůj,
když zavoláš nás, hlas je tvůj.
My bránu v tobě otevřem,
jen volej nás
jen volej jen...

 

 

 

 

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář