Jdi na obsah Jdi na menu
 


Touha strážných andělů

29. 12. 2008

"Proč? Proč požádal jsi mne, abych přišel za tebou? Proč? Nepotřebuješ mne vidět, ani slyšet. Vždyť cítíš mě hluboko ve svém nitru. Já obklopuju tě ze všech stran. Jsem kolem tebe, kdykoli si o to řekneš. Jsem s tebou vždy a napořád. Tak proč potřebuješ moji radu? V čem ti můžu pomoci?"

"V čem? Ty se mně ptáš? Jsi můj strážce, tak proč? Proč?"

Jemná bílá silueta k němu sletěla blíž a roztáhla bílé roucho v širokém objetí, jímž ho obklopila.

"Já vím."ozval se vedle jeho ucha jemný šepot. "Já vím. Divíš se, proč tě vůbec miluji že? Divíš se, co vlastně na tobě vidím tak úžasného, že tě můžu milovat. Ale já tě vnímám jiným pohledem, než ty a jiní. Já vnímá tvůj sen, tvůj příběh. Vnímám tě, jako nikdo jiný, koho znáš. Znám tě mnohem líp, než tušíš a proto tě miluji z celého srdce takový, jaký jsi. Jsi ve mně a já v tobě jsem. Jsme jedno jediné a proto jsem vždycky s tebou... a jsem rád."

"Nechápu tě, nemůžu tě pochopit. Možná, možná, že je příliš pozdě, mě zachránit. Možná bych měl jít... do hlubin nicoty..."

Anděl se pousmál. "A ty myslíš, že to lze? Že můžeš být zatracen v nicotě? Jsi Jedním v nás. Ty jsi něcota, jak se chceš stát nicotou, když budeš napořád součástí mne samotného? Jak chceš být zatracen, když budeš se mnou neustále spojený?"

"A proč? Proč mě nenecháš být? Proč mne nenecháš upadnout a zmizet a jít tam, odkud není návratu? Proč jsi neustále se mnou?"

"Už jsem ti to řekl, ale zdá se, že ti to budu muset trochu přiblížit. Vzpomínáš si na ten seriál a statečném bojovníkovi, který prožil mnoho neuvěřitelných dobrodružství? Díval ses na něho každý večer, pokud vím. Oblíbil sis jeho hlavního hrdinu, že?"

"No to jo, ale co to s tím má co dělat? Já nejsem hrdina a ty možná taky ne, to nevím."

"Ale já ano. Protože ty jsi můj hrdina a tvůj příběh je seriál, který sleduje mnoho bytostí. To jsi nechtěl být s tím hrdinou alespoň jednou? Doprovázet ho na jeho cestách a pomoct mu se vším, co bude třeba? Chtěl jsi to, že? Přál sis to a máš toho hrdinu pořád rád, i když ten seriál skončil."

"No ale.. to přece... já nejsem statečný a nejsem hezký a vůbec, co ty o tom víš?"

"Vím jen to, že ty jsi mým oblíbeným hrdinou. Jsem tu s tebou, protože tě miluji a chci ti pomoct. Je to pro mě čest i radost. A že nejsi statečný? Proč? Máš dost odvahy žít v téhle šílené době a přitom si nepřipadáš dost statečný? Pro mě jsi statečný a zajímavý a jsem nesmírně šťastný, že se můžu zůčastnit dobrodružství tvého života."

"Ale můj život je úplně obyčejný. Nejsem sportovní šampion, ani filmová hvězda. Co je na mě tak hezkého, že mě musíš milovat?"

"Ale já tě nemiluji proto, že musím. Já tě miluji, protože chci, protože se mi to líbí, protože mě baví tě milovat. A tvůj život mi přijde zábavný až až. Třeba jak jsi loni v létě zachránil to štěně, když ho matka odhodila a nechtěla ho krmit mlíkem. Naléval jsi to do něho kapátkem každých několik hodin a nakonec z něj vyrostl krásný pes. Nebo jak jsi udělal maturitu. Měl jsi tenkrát pěkně nahnáno a podařilo se ti to jen tak tak.

Cožpak nechápeš, že ti neustále držím palce? Čekám na tvůj každý další krok s napětím a vytrvalostí televizního maniaka. Jsem nesmírně vděčný za tu šanci, že tě teď můžu obejmout a říct ti do očí. Jsi můj oblíbený hrdina a tvůj život mě baví. Dokážeš mnohem víc, než si umíš představit. Stačí jen chtít a nevzdat se."

Mladík se zavrtěl na kolečkovém křesle a zpříma se na anděla podíval. "Myslíš si, že někdy dokážu chodit?"

"Máš úžasnou hlavu, tak studuj. Třeba jednou nebudeš mít nohy z masa a krve, ale tvá chytrá hlava, tvá vůle bojovat i tvoje neutuchající touha dovedou vytvořit nové technologie, nové cesty pohybu pro tebe i pro každého, kdo to bude potřebovat. Já vím, že to zvládneš."

Mladík opřel na svého společníka pohled plný naděje i otazníků. "A ty? Ty budeš se mnou? Zůstaneš u mě? Pomůžeš mi?"

Anděl se usmál a všechen prostor okolo jako by se rozzářil. "Ani za nic bych si nenechal ujít nejlepší část tvého příběhu."pak jako by ho napadlo něco nového. "Ačkoli jsem si jistý, že tě čekají další mnohem hezčí věci." a jako by se mírně začervenal.

V tu chvíli se z mladíkových úst ozval srdečný smích a jako tisícero zvonků se odrazil od všech neviditelných rozměrů univerza, aby je zaplnil svým štěstím a radostí.

Nezapomeňte, že my andělé máme slabost pro vaše příběhy. Budeme vás sledovat až na konec všech cest, protože jsme se za ta léta staly vašimi věrnými fanoušky. Budeme vás podporovat a chránit i proti vám samotným a naše láska nezná mezí, protože ani vaše neutuchající touha nezná žádných mezí. Proto vás milujeme... za to, jakými doopravdy jste.

Milujeme vás.                    Vaši strážní andělé.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář