Příběhy andělů

Vzkaz pro všechny  Vždyť ty jsi tak úžasná bytost, cítím to z tebe na hony daleko.
Jsi jako jarní slunce na obloze světa
jsi jako ranní rosa na lístkách květu
jsi jako šťastná hvězda ze stříbrného světla
jsi jako svítící slunce za zářného svitu
jsi jako měsíc v úplňku,
jenž brouzdá se nocí
jsi jako šťastný život v snítku
diamantu z rosy se pnoucí
jsi jako užaslého svitu zář
jako jeho tón a jeho snář
jako svitek starých cest
 a jejích měst
co v tobě zakódovanou moudrost tají
ach oni tě tak velmi znají!
Přid ke mě za svitu hvězd a noci jasné
přid ty mládě v sobě jsouce šťastné
přijd a nehledej tu jiných cest,
nežli sám v sobě
Přijd a otevři brány zlatých měst,
pak uvidíš, co andělů se tají v tobě.
Kolik z nás jsi našel
kolika z nás jsi prošel
komu všemu sám jsi ruku na pomoc podal
když on sám ve zmatku kosti své jen hlodal
Přijd, my uvítali jsme tě mezi sebe dávno již.
Přijd, proč se jen tolika stydíš?
Proč se stydět máš?
Nač a zač, vždyt ty se přece znáš!
Zmatek ten at nezostudí tvoji tvář.
Já v tobě jsem ,
jsem tvůj snář
tvá cesta ven,