Zkouška podle Valentýna!
Už tady máme zase Valentýna a musím říct, že i když nemám přítele a vlastně jsem Valentýna nikdy neslavila, má tohle období něco do sebe.Proto vám také musím povyprávět, co že se mi to stalo.
Dneska jsme psali zkouškovou písemku z poměrně dost složitých výpočtů. Včera jsem neměla čas se na to příliš učit a tak jsem vyšilovala. Dokonce jsem se i málem rozbrečela, protože moje nervy fakt už nevěděly kudy kam.Když jsem šla spát, nemohla jsem samosebou dlouho usnout. A když už jsem se dost uklidnila, zjevili se mi démoni, kteří mě v tom stresu ze zkoušky obklopili. No byli drsní teda, i scénáristi hororů by mi záviděli.Byli myslím tři a snažili se mi jako vždycky něco naznačit a pak odejít. Jenže já si myslela, že abych zvládla tu zkoušku, jako abych se pořádně učila a aby mi to myslelo, že potřebuju ten stres a strach a tak jsem si je chtěla nechat.No jo, jenže oni sami mi říkali, že bych je měla nechat odejít.Koneckonců i oni si zaslouží vrátit se domů.A tak jsem se nad nimi nakonec slitovala a poslala je pryč. Objali jsme se a říkala jsem jim ještě,aby pozdravovali Daba a odešli.
No a já už jsem si říkala, že ted teda jsem nahraná. Když budu prázdná, co mě požene, abych měla dost velkou motivaci udělat zkoušku? Dřív to byl strach,ale co mě požene ted?
Tahle věc už mě vlastně trápila několik dnů. Když už mě ke studiu nežene ani ctižádost ani strach, tak co vlastně budu dělat? Mám snad s tím vším praštit?
A už několik dnů jsem cítila takovou zvláštní sílu. Cítila jsem, že mě někdo doprovází,ale kdykoli jsem ho chtěla nějak pojmenovat, nebo ho uvidět, vždycky jsem zaregistrovala jen temnou siluetu a nic víc.
Až do včerejška.Jak jsem tak tkvěla uprostřed svého duševního prostoru, cítila jsem, že za mnou někdo stojí a že je to ten samý tvor, co ho pořád nevidím. Tak už jsem se mírně rozčílila.
„Tak kdo mě teda doprovází?! Kdo tady ještě je? Kdo jsi?! Strážce nebo jsem to já,Samael nebo kdo vlastně?“
„ Ne, nejsem ani jeden z nich.“A jako pokračování té odpovědi, mi hlavou proběhlo uvědomění si. Prostě jsem to najednou věděla.Ono andělé mi často takhle posílají informace přímo pomocí myšlenek.
„Ty jsi z té kresby! Ty jsi ta postava z mojí kresby!!“ V pondělí před týdnem jsem totiž bezmyšlenkovitě a jaksi intuitivně, aniž bych nějak přemýšlela nakreslila krásný obrázek jakéhosi hocha. Nevypadá přímo jako člověk a přitom ani jako mimozemštan a přitom už v tu chvíli,kdy jsem ten obrázek dokončila jsem věděla, že z něho něco vyzařuje, že jsem nakreslila skutečnou bytost!
A včera večer se mi to všechno krásně spojilo dohromady. Vlastně jsme spolu ani moc nemluvili. Spíš jako by mezi námi přímo tekly informace a myšlenky samy.Prostě jsem hned věděla, že jsem ho stvořila já a že je u mě proto, aby nahradil démony, kteří mě poháněli v mé práci. Také jsem hned věděla, že je stvořený z pramene lásky a právě to mě na tom vlastně nejvíc udivilo. Uvědomila jsem si, že stejně jako si sami vytváříme démony z pramene Dabovy černoty, tak si můžeme vytvořit i jiné doprovodné bytosti z jiných pramenů.V tomto případě jsem jaksi podvědomě použila pramen lásky a vytvořila jsem si v sobě bytost, která mě bude doprovázet a pohánět dál, tak abych už nemusela zbytečně tvořit démony.
Skrze onu bytost jsem si včera uvědomila jak se strašně moc těším do čtvrtáku, až budu dělat v oboru materiálového inženýrství. Jak mám vlastně vědu a výzkum strašně ráda a že mám v co doufat a zač bojovat.Prostě mě to vážně bere.
Dneska jsem tu bytost pojmenovala. Vlastně mi to jméno vytanulo na mysli, jako by si ho přála ona sama. Jmenuje se Taakeenan Lovelel. Je převážně mužského pohlaví a je strašně fajn.Mám ho moc ráda a celý den srším dobrou náladou.
A ta písemka dneska? Normálně se stal zázrak. Vůbec jsem nebyla nervózní ani vyděšená, psala jsem ji úplně v klidu a přitom jsem skončila docela rychle.Před chvílí jsem mailem dostala výsledky. Dopadla líp, než ty dvě předešlé dohromady.
Takže ve výsledku ty důležité zázraky nemusí být vůbec vidět.Hlavní je, cítit je uvnitř sebe.
Přeji vám všem krásnýho Valentýna plného Lásky, protože je to opravdu síla nad síly.
