Příběhy andělů

 4

Ty mě inspiruješ !

„Kdyby tě neinspiroval Bůh, kdo by tě, k čertu, mohl inspirovat ?“

Jsi vždycky tak prostořeký ?

„To není prostořekost. Přečti si to ještě jednou.“

Rozumím.

„Ano.

Ale nebude ti vadit, když budu prostořeký, že ne ?“

Nevím. Jsem totiž zvyklý na to, že můj Bůh je trochu vážnější.

„Udělej mi laskavost a nesnaž se omezovat mě. A sobě udělej tutéž laskavost.

Náhodou mám úžasný smysl pro humor. Myslím, že ho mít musím, když se dívám na to, co lidi dělají se životem. Někdy se tomu musím smát.

Je to ale v pořádku, protože vím, že to nakonec všechno dobře skončí.“

Co tím chceš říci ?

„Chci říci, že v této hře nemůžete prohrát. Nemůžete nic zkazit. To není součástí plánu. Není možné, abyste se nedostali tam, kam jdete. Není možné, abyste se chybili cíle. Je-li Bůh vaším cílem, máte štěstí, protože Bůh je tak velký, že se nemůžete chybit.“

To nám samozřejmě dělá starosti. Máme strach, že něco zpackáme a nikdy se k tobě nedostaneme.

„Tím chceš říci, že „se nedostanete do nebe“ ?“

Ano, všichni se bojíme, že půjdeme do pekla.

„A proto jste si udělali peklo ze života, abyste tam nemuseli jít. Hmmm. Zajímavá strategie.“

Už jsi zase uštěpačný.

„Nemohu si pomoci. Zmínka o pekle ve mně probouzí to nejhorší !“

Bože, ty jsi ale komik.

„To ti trvalo tak dlouho, než jsi to poznal ? Díval ses poslední dobou kolem sebe ? Jak se ti líbí váš svět ?“

To mě přivádí k další otázce. Proč tedy svět nenapravíš, proč dovoluješ, aby šel do horoucích pekel ?

„Proč jej nenapravíte vy ?“

Nemáme takovou moc.

„To je nesmysl. Máte moc a schopnosti skoncovat s hladem a vyléčit nemoci v tomto okamžiku. Co kdybych ti řekl, že vaše lékařská obec odmítá alternativní způsoby léčení, protože to ohrožuje strukturu vašeho lékařství ? Co kdybych ti řekl, že vlády nechtějí skoncovat s hladem ? Věřil bys tomu ?“

Těžko. Vím, že to je názor populistů, ale nevěřím, že tomu tak je. Žádný lékař neodmítá léčit. Nikdo nechce, aby lidé umírali.

„Žádný jedinec, to je pravda. Ale lékařství a politika jsou institucionalizované, a právě instituce bojují proti všemu novému... protože pro ně je to otázkou přežití.

Například lékaři na Západě odmítají léčebné metody lékařů z Východu, neboť kdyby je přijali, zničili by strukturu západních lékařských institucí.

Není to ze zlé vůle, nicméně je to nebezpečné. Lékařská obec to nedělá proto, že by byla zlá. Dělá to proto, že má strach.

Každý útok je voláním o pomoc.“

To jsem četl v Kurzu zázraků.

„Já to tam dal.“

Bože, ty máš odpověď na všechno.

„To mi připomíná, že se teprve dostáváme k tvým otázkám. Hovořili jsme o tom, jak to udělat, aby se váš život mohl „rozběhnout“. Hovořil jsem o procesu tvoření.“

Ano, a já jsem tě stále přerušoval.

„To nevadí, ale vraťme se k tomu, protože nechceme ztratit nit důležitého rozhovoru.

Život je tvůrčí činnost, nikoli objevování.

Nežijete každý den proto, abyste objevovali, co vám život přinese, ale proto, abyste jej tvořili. V každém okamžiku tvoříte svou realitu, pravděpodobně aniž si to uvědomujete.

Řeknu ti, proč tomu tak je:

1. Stvořil jsem vás podle obrazu Božího.

2. Bůh je stvořitel.

3. Jste tři bytosti v jedné. Tyto tři aspekty bytí můžete nazývat, jak chcete: Otec, Syn a Duch svatý; mysl, tělo a duch; nadvědomí, vědomí a podvědomí.

4. Tvůrčí akt je proces, který vychází z těchto tři částí vašeho těla. Jinými slovy tvoříte na třech úrovních. K tomu máte tři nástroje: myšlenku, slovo a čin.

5. Každý tvůrčí akt začíná myšlenkou. Každý tvůrčí akt pak přechází ke slovu. Každý tvůrčí akt je naplněn v činu.

6. To, o čem přemýšlíte, ale o čem nemluvíte, tvoří na jedné úrovni. To, o čem přemýšlíte a mluvíte, tvoří na další úrovni. To, o čem přemýšlíte, mluvíte a co děláte, se projeví ve vaší realitě.

7. Myslit, mluvit a dělat něco, čemu nevěříte, je nemožné. Proto musí tvůrčí činnost zahrnovat víru nebo vědění. To je absolutní víra. Je to víc než naděje. Proto činnost vždy zahrnuje vědění. Je to naprostá jistota, naprosté přijetí něčeho.

8. Toto místo vědění je místem intenzívní a neuvěřitelné vděčnosti. Je to vděčnost předem. A to je pravděpodobně hlavním klíčem k jakékoli tvůrčí činnosti: být vděčný předem. Takový přístup je nejen omlouván, ale i povzbuzován. Je nepochybnou známkou mistrovství. Všichni Mistři vědí předem, že skutek byl učiněn.

9. Uctívejte všechno, co jste vytvořili. Odmítnout jakoukoli část je totéž jako odmítnout část sebe. Buďte vděční za všechno, co jste vytvořili. Neodsuzujte to, neboť byste odsoudili sami sebe.

10. Zjistíte-li, že se vám nelíbí něco z toho, co jste vytvořili, žehnejte tomu a změňte to. Učiňte novou volbu. Vytvořte novou realitu. Přemýšlejte o nové myšlence. Vyslovte nové slovo. Udělejte něco nového. Udělejte to nádherně a lidé vás budou následovat. Požádejte je o to. Řekněte, „Já jsem Život a Cesta, následujte mě“.

Tak se projevuje Boží vůle „na Zemi stejně jako v Nebi“.“

Je-li to všechno tak jednoduché, stačí-li nám těchto deset bodů, proč to tak nefunguje pro více

lidí ?

„Tak to funguje pro všechny z vás. Někteří z vás užívají tento systém vědomě, s plným vědomím, a někteří ho užívají nevědomě, aniž vědí, co dělají.

Někteří z vás chodí v bdělém stavu a někteří chodí jako náměsíčníci. A přece všichni vytváříte svou realitu - vytváříte, neobjevujete. Užíváte sílu, kterou jsem vám dal, a proces, který jsem právě popsal.

Ptal ses, kdy se tvůj život „rozběhne“, a já jsem ti odpověděl.

Váš život se „rozběhne“, jakmile o něm začnete jasně přemýšlet. Přemýšlejte o tom, čím chcete být, co chcete dělat a mít. Přemýšlejte o tom často, dokud vám to nebude jasné. A až vám to bude jasné, nepřemýšlejte o ničem jiném. Nepřemýšlejte o žádných jiných možnostech.

Zbavte se všech negativních myšlenek. Zbavte se pesimismu. Zbavte se pochybností. Zažeňte všechny obavy. Ukázněte svou mysl, aby se soustředila jen na původní tvůrčí myšlenku.

Jakmile jsou vaše myšlenky jasné, začněte je hlásat jako pravdu. Vyslovujte je nahlas. Užívejte příkazu, který probouzí tvůrčí sílu: Já jsem. „Já jsem“ je nejsilnějším tvůrčím prohlášením ve vesmíru. Cokoli si myslíte, cokoli říkáte po slovech „já jsem“, uvádí vaše myšlenky do pohybu.

Vesmír neumí fungovat žádným jiným způsobem. Neumí jít žádnou jinou cestou. Vesmír reaguje na slova „já jsem“, jako by na ně reagoval džin z lahve.“

Říkáš, „Zbavte se pochybností, zažeňte obavy, zbavte se pesimismu“, jako bys říkal „přines mi bochník chleba“. To se však lehko říká, ale těžko dělá. „Zbavte se všech negativních myšlenek“ by mohlo znít, „vylezte na Mount Everest - před obědem“. To je poněkud náročný požadavek.

„Ovládat vlastní myšlenky není tak obtížné, jak se může zdát. (Ani zdolání Mount Everestu není tak obtížné.) Všechno je otázkou kázně. Otázkou záměru.

Prvním krokem je naučit se uvědomovat si své myšlenky; přemýšlet o tom, o čem přemýšlíte.

Když se přistihnete, že přemýšlíte o něčem negativním - začněte přemýšlet znovu ! Chci, abyste to dělali doslovně. Když jste sklíčení, když jste v těžkostech, přemýšlejte znovu. Máte-li dojem, že svět je špatný, přemýšlejte znovu. Máte-li dojem, že se váš život hroutí a že ho nikdy nedáte dohromady, přemýšlejte znovu.

Můžete se to naučit. (Podívejte se, jak dobře jste se naučili nedělat to.)“

Děkuji ti. Nikdo mi to ještě nevysvětlil tak jasně. Přál bych si, aby to bylo tak snadné - ale teď tomu alespoň dobře rozumím.

„Potřebujete-li si to zopakovat, máte na to několik životů.“

5

Co je pravá cesta k Bohu ? Je to sebezapírání, jak říkají někteří jogíni ? A co utrpení ? Dovede nás k Bohu utrpení a služby, jak tvrdí mnoho asketů ? Dostaneme se do nebe, když budeme „dobří“, jak říkají různá náboženství ? Nebo si můžeme dělat, co chceme, můžeme porušovat nebo ignorovat všechna pravidla a tradice, můžeme povolovat všem svým zálibám a najít tak nirvánu, jak říkají někteří stoupenci Nového věku ? Co je pravá cesta ? Přísné morální zásady nebo dělání si všeho, co chceme ? Co je to ? Tradiční hodnoty nebo jakékoli hodnoty ? Co je pravá cesta ? Deset přikázání nebo Sedm kroků k osvícení ?

„Zdá se, že máte velkou potřebu, aby to bylo buď jedno, nebo druhé... Nemohlo by to být všechno najednou ?“

Nevím, ptám se.

„Odpovím ti tak, abys mi co možno nejlépe rozuměl - i když ti hned řeknu, že odpovědi najdeš ve své duši. Říkám to všem lidem, kteří hledají mou Pravdu.

Cestu k Bohu ukážu každému, kdo ji upřímně hledá. Každému ukážu Pravdu. Ale musíte ke mně přijít cestou srdce, nikoli cestou mysli. Ve své mysli mě nikdy nenajdete.

Boha nepoznáte racionálním myšlením.

Nicméně tvá otázka volá po odpovědi, a proto ti odpovím.

Začnu poněkud překvapujícím prohlášením - a možná se dotknu cítění mnoha lidí. Nic takového jako Deset přikázání neexistuje.“

Můj Bože, nic takového neexistuje ?

„Ne. Komu bych přikazoval ? Sobě ? A k čemu by byla taková přikázání ? Cokoli chci, to je.

N' est ce pas ?

Proč by tedy bylo nutné někomu něco přikazovat ?

A kdybych nějaká přikázání vydal, nebyla by automaticky nedodržována ? Jak bych si něco mohl přát tak naléhavě, abych to přikázal - a pak jen seděl a díval se, jak se to neděje ?

Jaký král by to udělal ? Jaký vládce ?

A přece vám řeknu tohle: Nejsem ani král, ani vládce. Jsem prostě - a strašně - Stvořitel. Stvořitel nevládne, ale tvoří, tvoří, tvoří - a nikdy nepřestává tvořit.

Stvořil jsem vás podle své podoby. A něco jsem vám slíbil. Jasně jsem vám řekl, jaké to bude, až se se mnou sjednotíte.

Jste upřímní hledači, jako byl Mojžíš. I Mojžíš žádal odpovědi. „Bože mých otců,“ volal. „Bože mého Boha, zjev se mi. Dej mi znamení, abych to mohl oznámit svému lidu. Jak poznáme, že jsme vyvolení ?“

A já jsem přišel k Mojžíšovi, jako teď přicházím k vám, s božskou úmluvou - věčným slibem - naprosto jistým závazkem. „Jak si mohu být jistý ?“ zeptal se Mojžíš smutně. „Protože jsem ti to řekl,“ odpověděl jsem. „Máš slovo Boha.“

A slovo Boha nebylo přikázáním, ale úmluvou. A tohle je tedy...

DESET ZÁVAZKŮ

Poznáš, že jsi na cestě k Bohu, a poznáš, že jsi našel Boha, neboť uvidíš tyto náznaky a tyto změny ve své duši:

1. Budeš milovat Boha z celého srdce, z celé mysli a z celého ducha. Nebudeš dávat přednost jinému Bohu. Nebudeš uctívat lidskou lásku ani úspěch ani peníze ani moc ani jejich symboly. Odložíš to všechno, jako dítě odkládá hračky. Ne proto, že by byly špatné, ale proto, že z nich vyrostlo.

A poznáš, že jsi na cestě k Bohu, protože:

2. Nebudeš užívat Boží jméno nadarmo. Ani ode mne nebudeš žádat nicotné věci. Pochopíš moc slova a myšlenek a nebudeš vzývat Boha bezbožným způsobem. Nebudeš užívat mé jméno nadarmo, protože nemůžeš. Neboť mé jméno - Velké „Já jsem“ - se nikdy neužívá nadarmo (to jest bez výsledků). A až najdeš Boha, poznáš to.

A já ti dám tato další znamení:

3. Zasvětíš mi jeden den a budeš jej nazývat svátkem. To proto, abys nesetrvával ve své iluzi, ale uvědomil si, čím jsi. A pak brzy začneš nazývat každý den svátkem a budeš považovat každý okamžik za posvátný.

4. Budeš ctít svou matku a svého otce - a poznáš, že jsi Synem Božím, když budeš ctít Božího Otce/Matku ve všem, co děláš a o čem přemýšlíš. A tak jako ctíš je, budeš ctít všechny lidi.

5. Poznáš, že jsi našel Boha, až zjistíš, že nechceš vraždit (to jest úmyslně zabíjet). Neboť až pochopíš, že v žádném případě nemůžeš ukončit ničí život (všechen život je věčný), nebudeš chtít ukončit žádnou inkarnaci ani změnit jakoukoli životní energii, pokud nemáš to nejposvátnější ospravedlnění. Tvá nová úcta k životu tě dovede k tomu, že budeš ctít všechny životní formy - včetně rostlin a zvířat.

A tato další znamení ti pošlu, abys poznal, že jsi na správné cestě:

6. Neposkvrníš čistotu lásky nečestným a podvodným jednáním, neboť to je cizoložné. Slibuji ti, že až najdeš Boha, nedopustíš se cizoložství.

7. Nebudeš si brát nic, co není tvé, nebudeš podvádět ani intrikovat ani škodit druhým, abys něco získal, neboť to by znamenalo krást. Slibuji ti, že až najdeš Boha, nebudeš krást.

Nebudeš...

8. Říkat věci, které nejsou pravdivé, a nebudeš křivě svědčit.

Nebudeš...

9. Toužit po manželce souseda, neboť proč bys ji chtěl, když víš, že všechny ostatní jsou tvé manželky ?

10. Toužit po sousedově majetku, neboť proč bys chtěl sousedův majetek, když víš, že všechno může být tvé a že všechen tvůj majetek patří světu ?

Až uvidíš tato znamení, poznáš, že jsi našel cestu k Bohu. Neboť slibuji, že nikdo z těch, kdo skutečně hledají Boha, nebude dělat tyto věci. Bylo by nemožné pokračovat v takovém chování.

To jsou vaše svobody, nikoli vaše omezení. To jsou mé závazky, nikoli má přikázání. Neboť Bůh nepřikazuje těm, které stvořil - Bůh svým dětem pouze říká: tak poznáte, že přicházíte domů.

Mojžíš se ptal: „Jak to poznám ? Dej mi znamení.“ Mojžíš mi položil tutéž otázku, kterou mi teď dáváš ty. Tutéž otázku, kterou mi dávají všichni lidé od počátku času. Moje odpověď je také věčná. Nikdy však nebyla a nikdy nebude přikázáním. Neboť komu bych přikazoval ? A koho bych trestal, kdyby má přikázání nebyla dodržována ?

Existuji jen já.“

Takže nemusíme dodržovat Deset přikázání, abychom se dostali do nebe ?

„Nemusíte se snažit dostat se do nebe. Musíte si jen uvědomit, že tam už jste. Musíte to jen pochopit, nemusíte se o to snažit.

Nemůžete jít tam, kde už jste. Abyste to mohli udělat, museli byste nejdříve odejít z místa, kde už jste, a to by zmařilo smysl cesty.

Je ironické, že si většina lidí myslí, že musí odejít z místa, kde jsou, aby se dostali tam, kde chtějí být. A proto opouštějí nebe, aby se do nebe dostali - a procházejí peklem.

Osvícení je pochopení, že nemusíte nikam jít, že nemusíte nic dělat a že nemusíte být ničím jiným než tím, čím už jste.

Jste na cestě nikam.

Nebe - jak tomu říkáte - není nikde.“

To říká každý ! To říká každý ! Dohání mě to k zuřivosti ! Jestliže už jsem v nebi, jak to že to nevidím ? Proč to necítím ? A proč je svět takový chaos ?

„Chápu tvou nespokojenost. Snažit se to pochopit je skoro stejně obtížné jako se snažit to vysvětlit.“

Moment ! Chceš říci, že i Bůh je nespokojený ?

„Kdo podle tvého názoru vymyslil nespokojenost ? A myslíš si, že můžeš zakusit něco, co já neznám ?

Říkám vám tohle: každou zkušenost, kterou máte vy, mám i já. Copak nechápeš, že poznávám sám sebe skrze vás ? Co si myslíš, že je smyslem toho všeho ?

Nemohl bych poznat sám sebe, kdyby nebylo vás. Stvořil jsem vás proto, abych poznal, kdo jsem.

Nechci v jediné kapitole zničit všechny vaše iluze - a tak vám řeknu, že ve své nejvznešenější podobě, které říkáte Bůh, nejsem nespokojený.“

To už je lepší ! Na okamžik jsi mě vyděsil.

„Není to však proto, že bych nemohl být nespokojený. Je to proto, že nechci. Mimochodem ani vy nemusíte být nespokojení.“

Spokojení nebo nespokojení, stejně by mě zajímalo, proč necítím, že jsem v nebi, když tomu tak

je ?

„Nemůžete cítit něco, co nevíte. A nemůžete vědět, že jste v „nebi“, protože jste to nezakusili. Je to pro vás začarovaný kruh. Nemůžete zakusit něco, co nevíte, a nevíte to, co jste ještě nezakusili.

Osvícení od vás vyžaduje, abyste poznali něco, co jste nezakusili, a tak to zakusili. Poznání otvírá dveře ke zkušenosti - ale vy si myslíte, že tomu je obráceně.

Ve skutečnosti víte mnohem víc, než jste zakusili. Jen nevíte, že víte.

Například víte, že existuje Bůh. Ale nemusíte si uvědomovat, že to víte. A proto čekáte, až to zakusíte. A přitom to neustále zakoušíte. Ale neuvědomujete si to - což je totéž jako byste to nezakoušeli.“

Bože, tady se pohybujeme v kruhu.

„To ano. A místo abychom se pohybovali v kruhu, měli bychom kruhem být. A nemusí to být začarovaný kruh. Může to být posvátný kruh.“

Je reinkarnace součástí opravdu duchovního života ?

„Ano, protože Duch odmítá všechno, co není skutečné, a ve vašem životě není skutečné nic kromě vašeho vztahu ke mně. Ale přesto nemusíte popírat sami sebe.

Skutečný Mistr se ničeho „nezříká“. Skutečný Mistr všechno odkládá stranou, jako by odložil cokoli, co již nepotřebuje.

Někteří lidé říkají, že musíte překonat své touhy. Já říkám, že je musíte změnit. To první od vás vyžaduje tvrdou sebekázeň, to druhé může být radostným cvičením.

Někteří lidé říkají, že abyste poznali Boha, musíte překonat všechny světské vášně. Nicméně stačí, když jim porozumíte a přijmete je. Čemu se bráníte, to přetrvává. Na co se díváte, to zmizí.

Ti, kteří se pokoušejí překonat všechny světské vášně, se snaží tak tvrdě, že se jim to stane vášní. Vášnivě hledají Boha; vášnivě ho chtějí poznat. Ale vášeň je vášeň, a tak se jí nezbavíte tím, že nahradíte jednu vášeň druhou.

Proto neposuzujte to, k čemu máte vášnivý vztah. Prostě si to uvědomte a zamyslete se nad tím, zda vám to pomáhá stát se tím, čím chcete být.

Pamatujte si, že stále vytváříte sami sebe. V každém okamžiku rozhodujete o tom, čím jste. Vaše rozhodování záleží do značné míry na tom, k čemu máte vášnivý vztah.

Často se zdá, že se člověk na duchovní cestě zřekl všech světských vášní, všech lidských tužeb. Ve skutečnosti jim porozuměl, pochopil, že jsou to iluze, odložil ty, které mu neslouží - zatímco je nepřestal milovat za to, co mu přinesly: možnost být naprosto svobodný.

Vášeň je láska, která mění bytí v akci. Vášeň žene motor tvůrčí činnosti. Mění myšlenky ve zkušenost.

Vášeň je oheň, který nás nutí vyjádřit, čím skutečně jsme. Nikdy se nezříkejte vášní, neboť tím byste popřeli to, čím jste a čím chcete být.

Asketa nikdy neodmítá vášeň - odmítá být závislý na jejích výsledcích. Vášeň je láska k činnosti. Činnost je bytí, které zakoušíme. Co je však často součástí činnosti ? Očekávání.

Žít bez očekávání - bez potřeby dosáhnout specifických výsledků - to je svoboda. To je božskost. A tak žiju já.“

Tobě nezáleží na výsledcích ?

„Ani v nejmenším. Mám radost z tvůrčí činnosti, nikoli z výsledků. Odříkání není odmítání činnosti. Odříkání je popření potřeby dosáhnout určitého výsledku. A v tom je velký rozdíl.“

Můžeš mi vysvětlit, co znamená tvrzení „Vášeň je láska, která mění bytí v akci“ ?

„Bytí je nejvyšší stav existence. Je to nejčistší podstata.

Čisté bytí je čistá Boží existence.

A přesto nám nikdy nestačí prostě být. Neustále toužíme prožívat a zakoušet, čím jsme - a to vyžaduje další aspekt božství, který se nazývá činnost.

Řekněme, že jste v hloubi své nádherné duše aspektem Boha, kterému říkáme láska. (Mimochodem tím skutečně jste.)

Být láskou je však něco jiného než dělat něco láskyplného. Duše touží něco udělat, aby skutečně poznala sama sebe. Proto se snaží realizovat svou nejvyšší myšlenku činností.

Tato touha něco dělat se nazývá vášeň. Zabijte vášeň a zabijete Boha. Vášeň je Bůh, který chce říci „ahoj“.

Ale jakmile Bůh (nebo Bůh ve vaší duši) udělá něco láskyplného, realizoval sám sebe a nepotřebuje nic víc.

Na druhé straně člověk si myslí, že za svou činnost potřebuje nějakou odměnu. Jestliže někoho milujete - chcete být také milováni.

To ovšem není vášeň. To je očekávání.

Je to hlavní příčinou lidské nespokojenosti. Právě to odděluje člověka od Boha.

Asketa se snaží překonat toto oddělení skrze zážitek, kterému někteří východní mystikové říkají samadhi. To jest sjednocení s Bohem; splynutí s Bohem.

Proto asketa odmítá výsledky - ale nikdy se nezříká vášně. Každý Mistr si intuitivně uvědomuje, že vášeň je cesta k Bohu. Je to cesta k seberealizaci.

I z hlediska světského života lze říci, že nemáte-li žádnou vášeň, nemáte žádný život.“

Řekl jsi, že to, „čemu se bráníme, přetrvává, a to, na co se díváme, mizí.“ Můžeš mi to vysvětlit ?

„Nemůžete se bránit něčemu, co považujete za neskutečné. Odporovat něčemu znamená přisuzovat tomu život. Čím více se něčemu bráníte, tím skutečnějším to činíte.

Na co se díváte, to zmizí. To jest ztratí to svou iluzorní podobu.

Jestliže se na něco díváte - skutečně díváte prohlédnete povrchní zdání a vidíte jen nejvyšší realitu. V přítomnosti nejvyšší reality nemá vaše zdání nejmenší moc. Jakmile vidíte realitu, realita vás osvobodí.“

Ale co když nechceme, aby to, na co se díváme, zmizelo ?

„To byste však vždycky měli chtít ! Ve vaši realitě není nic, na čem byste měli lpět. Jestliže se však rozhodnete dávat přednost iluzi před realitou, můžete si ji znovu vytvořit - jako jste si ji vytvořili předtím. Tímto způsobem si můžete ve svém životě zachovat to, co chcete, a odstranit to, co už nechcete.

Nikdy se ale ničemu nebraňte. Jestliže si myslíte, že to svým odporem odstraníte, zamyslete se nad tím znovu. Pouze to posilujete. Neřekl jsem vám, že všechny myšlenky jsou tvůrčí ?

I myšlenka, která říká, já něco nechci ?

„Jestliže to nechcete, proč o tom přemýšlíte ? Nemyslete na to. Jestliže však o něčem musíte přemýšlet - to jest, když o tom nemůžete nepřemýšlet - nebraňte se tomu. Raději se na to přímo podívejte - přijměte realitu svého stvoření - a pak se rozhodněte, zda to chcete nebo ne.“

Na čem takové rozhodnutí závisí ?

„Na tom, čím si myslíte, že jste. Na tom, čím chcete být.

Na tom závisí všechna vaše rozhodnutí - každé rozhodnutí, které jste kdy učinili a které kdy učiníte.“

Takže odříkání není správnou cestou ?

„To není realita. Slovo „odříkání“ má nesprávný význam. Ve skutečnosti se nemůžete ničeho zříci - neboť to, čemu se bráníte, přetrvává. Skutečný asketa se ničeho nezříká, pouze volí jiný způsob. Místo aby se od něčeho vzdaloval, přibližuje se k tomu.

Od ničeho se nemůžete vzdálit, protože vás to začne pronásledovat. Proto se nebraňte pokušení - ale odvraťte se od něj. Obraťte se ke mně a odvraťte se od všeho, čím nejsem.

Vězte tohle: neexistuje žádná nesprávná cesta neboť se nemůžete „nedostat“ tam, kam jdete.

Je to jen otázka rychlosti - jen otázka času, kdy se tam dostanete - ale i to je jen iluze, protože není žádné „kdy“ a není žádné „předtím“ ani „potom“. Existuje jen přítomný okamžik; věčný okamžik, ve kterém stále žijete.“

Jaký to má smysl ? Jestliže se k cíli nemůžeme nedostat, co je tedy smyslem života ? Proč bychom se tedy měli zabývat tím, co děláme ?

„Samozřejmě že byste se tím zabývat neměli. Ale měli byste být pozorní. Prostě si uvědomujte, co děláte, co máte a čím jste, a ptejte se, zda vám to slouží.

Smyslem života není někam se dostat - smyslem života je uvědomit si, že tam už jste a že jste tam vždycky byli. Vždycky a v každém okamžiku něco tvoříte. Smyslem života je tvořit to, čím jste, a pak to poznávat a zakoušet.“

6

A co utrpení ? Je utrpení cestou k Bohu ? Někteří lidé říhají, že to je jediná cesta.

„Nemám rád utrpení; a ten, kdo říká opak, mě nezná.

Utrpení je zbytečným aspektem lidského života. Je nejen zbytečné, je také nerozumné, nepohodlné a škodí vašemu zdraví.“

Proč je tedy na světě tolik utrpení ? Proč s ním neskoncuješ, jestliže jsi Bůh a jestliže utrpení tak nesnášíš ?

„Já s ním skoncoval. To vy odmítáte užívat nástroje, které jsem vám dal, abyste to také udělali.

Utrpení nemá nic společného s tím, co se děje, ale vyplývá z toho, jak na události reagujete.

Co se děje, to se děje. Vaše reakce je ovšem něco jiného.

Dal jsem vám nástroje, kterými můžete reagovat na události takovým způsobem, který zmírňuje - ve skutečnosti odstraňuje - bolest a utrpení, ale vy těchto nástrojů neužíváte.“

Ale proč neodstranit bolestné události ?

„Dobrý nápad. Ale naneštěstí nad nimi nemám žádnou kontrolu.“

Ty nemáš žádnou kontrolu nad tím, co se děje ?

„Samozřejmě že ne. To, co se děje, jsou události v čase a prostoru, které produkujete, a já nebudu nikdy zasahovat do vaší volby. Kdybych to dělal, nemělo by bývalo smysl, abych vás vůbec stvořil. Ale to jsem již vysvětlil.

Některé události produkujete úmyslně a některé k sobě přitahujete - více méně nevědomě. Některé události - například přírodní katastrofy - připisujete „osudu“. Ale „osud“ je vědomí naší planety.“

„Kolektivní vědomí“.

„Správně. Přesně.“

Někteří lidé říhají, že svět se řítí do zkázy Naše životní prostředí umírá. Zemi očekává velká geofyzikální katastrofa. Zemětřesení. Sopky. Možná i odchýlení zemské osy Jiní říkají, že naše kolektivní vědomí to vše může změnit; že naše myšlenky mohou Zemi zachránit.

„Myšlenky uvedené v činnost. Bude-li dostatečné množství lidí věřit, že je třeba zlepšit životní prostředí, pak Zemi zachráníte. Ale musíte si pospíšit. Bylo již naděláno mnoho škod. K jejich odstranění bude třeba zásadní změny postoje.“

Chceš říci, že když svůj postoj nezměníme, dočkáme se zničení Země ?

„Zákony vesmíru, které jsem stanovil, jsou tak jasné, že jim každý může rozumět. Vašim vědcům jsem jasně vysvětlil zákon kauzality. Nemusím jej už vysvětlovat.“

Vraťme se k otázce utrpení - jak jsme přišli na to, že utrpení je něčím dobrým ? Ze zbožní lidé trpí mlčky ?

„Je pravda, že zbožní lidé trpí mlčky, ale to neznamená, že utrpení je dobré. Studenti duchovního života trpí mlčky, protože si uvědomují, že utrpení není cestou Boží, ale spíš znamením, že je třeba se o Boží cestě něco naučit.

Skuteční Mistři netrpí vůbec, jen se zdá, že trpí, aniž si stěžují. Skutečný Mistr si nestěžuje, protože skutečný Mistr netrpí, ale pouze prožívá situaci, kterou by druzí považovali za nesnesitelnou.

Mistr nehovoří o utrpení proto, že Mistr si uvědomuje moc Slova - a proto nic neříká.

Činíme reálným to, čemu věnujeme pozornost. Mistři to vědí. Mistři si volí to, co chtějí učinit reálným.

Občas to děláte všichni. Není mezi vámi nikdo, kdo by nikdy nezahnal bolest hlavy svým vlastním rozhodnutím.

Mistři však činí podobná rozhodnuti o důležitějších věcech.“

Ale proč bychom měli vůbec trpět ? Proč by utrpení mělo být vůbec možné ?

„Jak jsem vám už vysvětlil, nemůžete poznat a stát se tím, čím jste, v nepřítomnosti toho, čím nejste.“

Stále nechápu, jak jsme kdy přišli na to, že utrpení je dobré.

„Je moudré, že se na to tak vytrvale ptáš. Původní moudrost kolem utrpení byla tak překroucena, že dnes mnoho lidí věří, že utrpení je dobré a radost špatná. Proto se domníváte, že ten, kdo má rakovinu a kdo o tom nemluví, je světec, zatímco ta, která žije intenzívním sexuálním životem a která o tom otevřeně hovoří, je hříšnice.“

Bože, to je ale dynamit ! A jak chytře jsi uprostřed věty přešel z mužského rodu na ženský ! Chtěl jsi tím něco říci ?

„To tě mělo upozornit na vaše předsudky. Neradi slyšíte o ženách, které žiji intenzívním sexuálním životem, tím méně o ženách, které o tom otevřeně hovoří.

Raději byste viděli muže umírajícího bez fňukání na bojišti než fňukající ženu milující se na ulici.“

A ty ne ?

„Zdržuji se jakéhokoli úsudku. Zato vy jich máte spoustu - a já vám říkám, že právě vaše názory vám brání prožívat radost a vaše očekávání vás činí nešťastnými.

To vše je příčinou vašeho utrpení.“

Jak mohu vědět, že to, co říkáš, je pravda ? Jak mám poznat, že hovořím s Bohem, že to není jen má příliš aktivní představivost ?

„Na to ses již ptal. Moje odpověď je pořád stejná. Co na tom záleží ? I kdyby všechno, co jsem řekl, bylo „nepravdivé“, znáš nějaký lepší způsob, jak žít ?“

Ne.

„Pak je tedy „nepravda“ pravdou a „pravda“ nepravdou !

Abych ti pomohl, řeknu ti tohle: nevěř ničemu z toho, co říkám. Jednoduše to prožívej. Zakoušej to. Pak se snaž žít podle jakéhokoli vzoru, jaký si vymyslíš. A potom se podívej na svou zkušenost, abys našel pravdu.

Jednoho dne, budete-li mít hodně odvahy, budete žít ve světě, kde je milování považováno za lepší než válčení. Toho dne se začnete radovat.“

7

Život je tak děsivý. A tak zmatený. Přál bych si, aby všechno bylo jednodušší.

„Když se nestaráte o výsledky, život není děsivý.“

Chceš říci, když nic nechceme.

„Správně. Volte, ale nic nechtějte.“

To je snadné pro lidi, kteří jsou sami. Ale co ten, kdo má ženu a děti ?

„Cesta ženatého muže byla vždy nejtěžší. Jak už jsi řekl, je snadné „nic nechtít“, když žiješ sám. Je přirozené, že když někoho miluješ, chceš pro něj to nejlepší.“

Člověka bolí, když svým milovaným nemůže dát všechno, co by chtěli. Pěkný dům, pěkné šaty, dostatek jídla. Posledních dvacet let tvrdě pracuji a stejně nic nemám.

„Tím myslíš materiální bohatství ?“

Tím myslím jen základní věci, které bych chtěl dát svým dětem. Pár základních věcí, které bych rád poskytl své ženě.

„Vidím, že považuješ za svou povinnost poskytnout jim tyto věci. Myslíš si, že to je smyslem tvého života ?“

Asi bych to vyjádřil jinak. To není smyslem mého života, ale nevadilo by mi, kdyby to bylo jeho vedlejším produktem.

„Vraťme se tedy zpátky. Co si myslíš, že je smyslem tvého života ?“

To je dobrá otázka. Měl jsem na ni několik různých odpovědí.

„Jakou máš dnes ?“

Zdá se, že mám dvě odpovědi; odpověď, kterou bych chtěl vidět, a odpověď, kterou vidím.

„Jakou odpověď bys chtěl vidět ?“

Chtěl bych, aby smyslem mého života byla evoluce mé duše. Chtěl bych vyjádřit tu část svého já, kterou nejvíce miluji. Chtěl bych vyjádřit svůj soucit a trpělivost a štědrost... a lásku.

„Mluvíš, jako bys četl tuto knihu !“

Ano, je to velmi krásná kniha, na ezoterické úrovni, ale rád bych ji učinil praktickou. Clem života je také přežití.

„A ty si myslíš, že jedno vylučuje druhé ?“

Nevím...

„Myslíš si, že ezoterismus vylučuje přežití ?“

Ve skutečnosti bych chtěl víc než jen přežívat. Přežívám už dlouho. Konec konců pořád tu ještě jsem. Ale chtěl bych, aby ten boj o život skončil. Už jen každodenní život je boj. Chtěl bych víc než jen přežívat. Chtěl bych se mít dobře.

„A jak by sis to představoval ?“

Chtěl bych mít dostatek peněz, abych se nemusel starat, kde seženu na příští nájem nebo na telefon. Nenávidím tyhle světské záležitosti, ale hovoříme tu přece o skutečném životě, ne o duchovně romantizovaném obrázku života, který popisuješ v této knize.

„Neslyším v tvém hlase hněv ?“

Spíš nespokojenost. Této duchovní hře se věnuji už přes dvacet let a podívej se, kam jsem se dostal. Jsem skoro na mizině ! A navíc jsem právě přišel o práci. Už mě to všechno unavuje. Je mi devětačtyřicet let a rád bych měl trochu existenční jistoty, abych se mohl věnovat hledání Boha, evoluci duše atd. To mě skutečně zajímá, ale můj život mi nedává příležitost zabývat se tím...

„Řekl jsi toho dost, a já se domnívám, že hovoříš za spoustu lidí.

Odpovím ti tedy postupně, větu za větou, abychom odpověď mohli analyzovat.

Této „duchovní hře“ se nevěnuješ dvacet let, stěží se pohybuješ po okraji. (To není výčitka, je to jen konstatování faktu.) Připouštím, že s touto hrou už dvacet let flirtuješ... ale teprve nedávno jsem si všiml, že máš opravdový zájem.

Ujasněme si, že „věnovat se duchovní hře“ znamená věnovat celou mysl, celé tělo, celou duši procesu vytváření svého Já podle obrazu Boha.

Právě o tomto procesu seberealizace píšou východní mystikové. Je to tentýž proces osvobození, kterému se věnuje západní teologie.

Je to každodenní akt nejvyššího vědomí. Je to neustálé tvoření. Je to vědomá tvůrčí činnost, která má jasný cíl. Je to vědomé užívání nástrojů, o kterých jsme tu hovořili.

Tohle znamená „hrát tuto duchovní hru“. Jak dlouhou ji hraješ ?“

Stěží jsem začal.

„Nepohybuj se od jednoho extrému k druhému a nebuď na sebe tak tvrdý. Ve skutečnosti se tomuto procesu věnuješ více než přiznáváš. Nevěnuješ se mu však dvacet let. To však není důležité. Věnuješ se tomu nyní ? To je jediné, na čem záleží.

Říkáš, „podívej se, kam jsem se dostal“ a stěžuješ si, že jsi „skoro na mizině“. Když se na tebe dívám, vidím však něco jiného. Vidím člověka, který je velmi blízko bohatství. Velmi blízko nirváně. Hodně však záleží na tom, čeho chceš dosáhnout.

Je-li cílem tvého života dosáhnout existenční jistoty, pak chápu, proč si myslíš, že jsi „skoro na mizině“. Ale i toto hodnocení je třeba opravit. Neboť s mou pomocí dosáhneš všeho - včetně existenční jistoty v materiálním světě.

Má odměna - pracuješ-li pro mě - ti poskytne mnohem víc než duchovní pohodu. Poskytne ti i pohodu tělesnou. Je však zajímavé, že jakmile dosáhneš duchovní pohody, přestaneš se starat o pohodu tělesnou.

Přestane tě zajímat i tělesné pohodlí členů tvé rodiny - neboť jakmile dosáhneš úrovně Božího vědomí, pochopíš, že nejsi odpovědný za žádnou jinou lidskou duši a že každá duše si musí neustále volit svůj osud.

Je jasné, že bys neměl zneužívat nebo ničit druhé. Je jasné, že bys neměl zanedbávat potřeby těch, kteří jsou na tobě závislí.

Tvým úkolem je učinit je nezávislými, naučit je, jak se obejít bez tebe. Neboť pro ně nejsi žádným požehnáním, pokud tě potřebují k tomu, aby přežili; požehnej jim teprve v okamžiku, kdy si uvědomí, že tě nepotřebují.

V tomtéž smyslu je nejkrásnějším okamžikem pro Boha okamžik, kdy si uvědomíš, že žádného Boha nepotřebuješ.

Já vím, vím... tohle je opakem všeho, co vás celý život učili. Vaši učitelé vám říkali o rozhněvaném Bohu, o žárlivém Bohu, o Bohu, který potřebuje, aby ho lidé potřebovali. To však není Bůh, ale neurotická náhražka.

Skutečný Mistr není ten, kdo má nejvíc žáků, ale ten, kdo tvoří nejvíce Mistrů.

Skutečný vůdce není ten, kdo má nejvíc stoupenců, ale ten, kdo tvoří nejvíce vůdců.

Skutečný král není ten, kdo má nejvíc poddaných, ale ten, kdo přivádí nejvíc lidí na trůn.

Skutečný učitel není ten, kdo má největší vědomosti, ale ten, kdo dává vědomosti druhým.

A skutečný Bůh není Bůh, který má nejvíc služebníků, ale Bůh, který slouží největšímu množství lidí a činí tak Bohy z druhých.

Neboť tohle je jak cílem, tak slávou Boha: že přestane mít poddané a že všichni pochopí, že Bůh není nedosažitelný, ale nevyhnutelný.

Rád bych, abyste všichni pochopili tohle: váš šťastný osud je nevyhnutelný. Nemůžete být „nezachráněni“. Peklo je, když si to neuvědomujete.

Jako rodiče, manželé a milenci, nesnažte se dělat ze své lásky pouta, která svazují, dělejte z ní magnet, který nejdříve přitahuje, ale potom se obrátí a odpuzuje, aby ti, kdo jsou přitahováni, nezačali věřit, že se vás musí držet, aby přežili. Nic není vzdálenější pravdě. Nic není druhému škodlivější.

Ať vaše láska vypudí vaše milované do světa - aby si uvědomili, čím jsou. Tak je budete skutečně milovat.

To je váš velký úkol. Je mnoho rušivých vlivů, mnoho světských starostí. Asketa se nenechá vyrušovat ničím. Přinášejí mu chleba a vodu, má rohož, na které leží, a může věnovat každou hodinu modlitbě, meditaci a kontemplaci Boha. Jak snadné je vidět Boha za takových okolností ! Jak jednoduchý úkol ! Ale dejte mu manželku a děti ! Ať vidí Boha v dítěti, které potřebuje vyměnit plenky ve tři hodiny v noci. Ať vidí Boha v nájemném, které je třeba zaplatit každý měsíc. Ať vidí ruku Boží v nemoci manželky, ve ztraceném zaměstnání, v horečce dítěte, v bolesti rodiče. Tady hovoříme o zbožnosti.

Chápu, že vás ten věčný boj unavuje. Ale říkám vám tohle: Budete-li mě následovat, váš boj skončí. Žijte v Božím prostoru a všechno se stane požehnáním.“

Jak se dostanu do Božího prostoru, když jsem ztratil práci, musím platit nájem a moje děti potřebují spravit zuby ? Tím, že budu ve svém vznešeném filozofickém prostoru, stěží vyřeším tyto problémy.

„Neopouštěj mě, když mě potřebuješ nejvíce. Tohle je hodina tvé nejtěžší zkoušky. Tohle je hodina tvé největší příležitosti. Máš pří1ežitost potvrdit všechno, co je tu psáno.

Když říkám, „neopouštěj mě“, vypadám jako onen neurotický Bůh, o kterém jsme právě hovořili. Ale já takový nejsem. Můžeš mě opustit. Nevadí mi to a nic to mezi námi nezmění. Jen odpovídám na tvé otázky. Když přijde do tuhého, často zapomínáš, čím jsi, zapomínáš na nástroje, které jsem ti dal k tomu, abys si vytvořil život, který chceš.

Nyní je čas, abys odešel do svého Božího prostoru. Uklidní to tvou mysl - a z klidné mysli plynou úžasné myšlenky - myšlenky, které mohou být řešením tvých největších problémů.

Ve svém Božím prostoru můžeš realizovat své já. A to je cílem - jediným cílem - lidské duše.

Když jste ve svém Božím prostoru, uvědomujete si, že všechno je dočasné. Říkám vám, že nebe i Země pominou, kdežto vy ne. Tato věčná perspektiva vám pomáhá vidět všechno ze správného hlediska.

Skutečně pochopíte, že vaše současná situace je pouze dočasná. Můžete ji použít jako nástroje - neboť tím je - k vytvoření svého života.

Co si myslíš, že jsi ? Vzhledem k tomu, že jsi ztratil zaměstnání, co si myslíš, že jsi ? A co si myslíš, že jsem já ? Myslíš si, že je to příliš velký problém, abych jej vyřešil ? Myslíš si, že by to byl příliš velký zázrak dostat tě z této bryndy ? Chápu, že si myslíš, že je to příliš těžké pro tebe, dokonce i se všemi nástroji, které jsem ti dal - ale opravdu si myslíš, že je to příliš obtížné pro mě ?“

Rozumově si uvědomuji, že pro Boha není žádný úkol příliš obtížný. Ale citově si nejsem tak jistý. Nepochybuji o tom, zda něco můžeš zvládnout, ale o tom, zda chceš.

„Rozumím, takže to je otázka víry.“

Ano.

„Nepochybuješ o mé schopnosti, pochybuješ o mém přání.“

Stále věřím teologii, která říká, že v tom všem pro mě může být nějaké ponaučení. Nejsem si jistý, zda mám najít nějaké řešení. Možná mám mít problémy. Možná že to je zkouška, o které mi říká má teologie. Proto se obávám, že tento problém nemusí být vyřešen.

„Možná že bych ti měl znovu vysvětlit, jak s lidmi spolupracuji, protože si myslíš, že to je otázka mého přání, ale já ti říkám, že je to otázka vašeho přání.

Chci, abyste měli, co chcete vy. Nic víc a nic míň. Nesedím tu a neposuzuji, zda by vám něco mělo být zaručeno.

Můj zákon je zákon příčiny a následku, nikoli zákon náhody. Není nic, co byste nemohli mít, jestliže to chcete. Dám vám to ještě dříve, než o to požádáte. Věříš tomu ?“

Ne, lituji. Příliš mnoho mých modliteb bylo nevyslyšeno.

„Ničeho nelituj. Buď věrný své zkušenosti. To chápu. Vážím si toho. A je to v pořádku.“

Dobře, nevěřím, že dostanu všechno, o co požádám. Mám jinou zkušenost. Ve skutečnosti jen zřídkakdy dostanu to, o co požádám. Když se to náhodou stane, považuji to za zatracené štěstí.

„To je zajímavý výběr slov. Zdá se, že máš volbu. Buď máš zatracené štěstí, nebo máš požehnané štěstí. Přál bych ti, abys měl požehnané štěstí - ale samozřejmě se ti nepletu do tvého rozhodování.

Říkám vám tohle: Vždycky dostanete to, co vytvoříte, a vy stále něco tvoříte.

Neodsuzujte to, co uděláte, dávám vám sílu, abyste udělali víc - a víc a víc a víc. Jestliže se vám nelíbí, co jste právě vytvořili, začněte znovu. Úkolem Boha je dát vám vždy příležitost.

Říkáš, že zřídkakdy dostaneš, co chceš. Ale já ti říkám, že jsi vždycky dostal to, co jsi přivolal.

Tvůj život je vždycky výsledkem tvých myšlenek - včetně tvé myšlenky, že málokdy dostaneš to, co chceš.

Považuješ se za oběť situace, ve které jsi přišel o práci. Ve skutečnosti jsi tu práci už nechtěl. Každé ráno jsi vstával s hrůzou. Začal jsi svou práci nenávidět. Začal sis dokonce představovat, že děláš něco jiného.

Myslíš, že to nic neznamená ? Nechápeš svou moc. Říkám vám tohle:

Váš život vychází z vašich úmyslů.

Jaké máš teď úmysly ? Chceš dokázat svou teorii, že ti život zřídkakdy dává to, co chceš ? Nebo chceš projevit, čím skutečně jsi a čím jsem já ?“

Jsem v rozpacích. Cítím se pokořen.

„Pomáhá ti to ? Proč to nepřiznáš ? Nemusíš se obviňovat. Prostě si uvědom, co jsi chtěl, a zvol si něco jiného.“

Proč si vždycky zvolím něco negativního ? A pak si to vyčítám ?

„Co bys očekával ? Od narození vám říkali, že jste „špatní“. Uvěřili jste, že jste se narodili v „hříchu“. Špatné svědomí je naučená reakce. Učili vás, abyste se cítili vinní za to, co jste dělali před tím, než jste o tom mohli rozhodovat. Učili vás, abyste se styděli za to, že jste se nenarodili dokonalí.

Některá vaše náboženství jsou založena na tomto nepochopení. A jde tu o skutečné nepochopení. Neboť všechno, co stvořím, je dokonalé; je to dokonalý obraz dokonalosti samé, stvořené podle obrazu Božího.

Aby vaše náboženství ospravedlnilo myšlenku trestajícího Boha, muselo vytvořit něco, co by mě rozhněvalo. Takže i lidé, kteří žijí vzorným životem, potřebují být zachráněni. Jestliže nepotřebují být zachráněni před sebou, potřebují být zachráněni před svými nedokonalostmi. A tak vás vaše náboženství nabádají, abyste s tím něco dělali - a to rychle - nebo se dostanete do pekla.

To nakonec nemusí uchlácholit výstředního, mstivého a rozhněvaného Boha, ale může to oživit výstřední, mstivé a rozhněvané náboženství. Tak se náboženství zachovávají při životě. Tak zůstává moc soustředěna v rukou několika mocných jedinců, místo aby byla rozdělena mezi většinu.

Není divu, že podceňujete sebe a svou moc, nemluvě o mně. Naučili jste se to.“

Bože, jak se to můžeme odnaučit ?

„Dobrá otázka, a navíc adresována správné osobě !

Můžete se to odnaučit tím, že budete znovu a znovu číst tuto knihu. Dokud neporozumíte každé větě. Dokud nepochopíte každé slovo. Až budete schopni citovat jednotlivé věty druhým lidem, až si je budete pamatovat i v nejtěžších chvílích, pak se odnaučíte, co vás naučilo vaše náboženství.“

Chci se na tolik zeptat, chci se toho tolik dovědět.

„Opravdu jsi začal velmi dlouhým seznamem otázek. Neměli bychom se k nim vrátit ?“

 zdroj:www.skola-ezoteriky.cz