Jdi na obsah Jdi na menu
 


Hodnoty současného světa

1. 1. 2009
Hodnoty současného světa
Prof. Delia S. Guzmán
Publikace: Nová Akropolis - Zrcadlo kultury č. 2  
ODPOVĚDNOST
Tato nádherná ctnost, jež může být vyjádřena těmi nejlepšími slovy, která však souhrnem zdůrazňuje naši schopnost jednat s probuzeným vědomím, poznat, jaké jsou naše závazky, a zároveň radostně uskutečňovat své materiální a duchovní povinnosti, se stává nezbytnou, protože ji lidé postrádají.
Nazýváme „civilizací“ styl života, který nás řídí, a zvláště ve světě tak různobarevném, jako je ten náš, nikdy nevíme, o které formě civilizace mluvíme. V každém případě ta, která zahrnuje větší část nás, je špatně nazývána „západní“ a je také tou, která převládá ve velkých městech států „rozvinutých“ a méně rozvinutých. Je to čistě materialistický vzorec, v němž představují syndromy vlastnictví, spotřeby, věčného tělesného mládí a nedostatku zájmu ty nejvyšší touhy.
V našich uznaných „konzumních společnostech“ děti rostou, učíce se, že jejich hodnota závisí na tom, co mají (oni nebo jejich rodiče), a ne na tom, čím jsou. Morální hodnoty nepatří do toho „konzumního“: nikdo je nepoužívá, nikdo je nevyžaduje, nikdo je neoceňuje. Otázka tedy zní, zda je lépe mít drahé hmotné věci, široce propagované, nebo se těšit ze situací osobní prestiže, která se koneckonců také opírá o hmotné vlastnictví: titul, funkce, významné postavení ve vztahu k ostatním.
Nedávno jsem četla jednu z oněch statistických prací, které se obvykle objevují v časopisech a novinách, z níž jsem se dozvěděla, že současní rodiče se cítí být v pokušení obětovat všechno tomu, aby poskytli svým dětem maximální pohodlí. Zčásti tak jednají proto, aby ušetřili své děti některých bolestí, které oni museli vytrpět, a zčásti proto, že mají nevyhnutelný pocit viny, který je ovládá, jelikož na celý den opouštějí své děti, aby mohli více pracovat a vydělat více peněz.
Jak vypadají nové generace vychované podobnými kritérii? Pohodlní mladí lidé, kteří si oblíbili klid, jejž nacházejí ve svých domech, jak bylo zjištěno ze statistik: pokaždé je více mladých lidí, kteří chtějí žít společně se svými rodiči, ne kvůli pocitu rodinné jednoty, nýbrž kvůli pohodlí, jež toto představuje. Máme co činit s mladými, kteří jsou slabí ve vztahu k životu, kteří jsou zvyklí, že se jim všechno naservíruje, nečelí žádným potížím, a co je ještě horší, jsou zvyklí pečlivě prostudovat cokoli, jen aby se vyhnuli jakékoli těžkosti.
Nacházíme se v době nevědomé neodpovědnosti.
Vím, že toto tvrzení by mohlo vypadat rozporuplně, neboť se zdá, že část lidí vědomě hledá, jak uniknout odpovědnosti. Jako filosofové však nemůžeme připustit, že by vědomí, opravdové lidské vědomí, bylo to, co klepe na dveře úniku před jakoukoli odpovědností.
Závazky se považují za nejhorší „nemoc“, kterou lze trpět, a děti, dospívající a mladí jsou připravováni, aby „byli svobodní“, aby se nesvazovali nepotřebnými závazky. Škoda, že ty, které jsou považovány za nepotřebné, jsou právě těmi jedinými závazky, jež nám udělují čestný titul Lidé. Zavázat se, že se bude dodržovat rozvrh ve škole, v práci nebo na fakultě, nechybět na společenských setkáních nebo na schůzkách pro zkrácení dlouhé chvíle, to nejsou opravdové závazky pro ty, kteří se snaží otevřít oči své duši, poznat sebe sama, umět najít smysl Života a roli, kterou musí každý z nás hrát na světě, roli, jež musí vést k vlastnímu morálnímu a duchovnímu prospěchu a ke zřejmému pokroku civilizace.
Stačí se podívat na Přírodu, abychom dostali opravdovou lekci z odpovědnosti. Nic v ní, ani kámen, ani strom, ani zvíře, ani hvězda, ani galaxie se nevyhýbá svému Osudu. Právě naopak, uskutečňují ho s tak obdivuhodnou pravidelností, že pokud je toto pravidlo porušeno, považuje se to za „fenomén“ a zaznamenávají to všichni vědečtí pozorovatelé a dychtivé zprávy.
Může se tedy člověk vyhnout odpovědnosti? Právě naopak. Bylo by správné, aby děti od začátku věděly, že přišly na svět, který od nich mnoho očekává, a že musí začít plnit menší úkoly, své vlastní, zázračně vlastní, které jim nikdo nemůže vzít a které nikdo nemůže splnit místo nich. Takto se stane skutečností existence mladých, zdravých tělem a duší, a zralých dospělých, vyrovnaných a schopných prožívat civilizaci, místo aby se na ni pohodlně dívali, jak pomíjí na obrazovce televizorů.
Závazky? Přesto je lze získat, i když na nižší úrovni, silou nebo nevědomě. Je tisíckrát lépe mít odvahu zavázat se k tomu, k čemu chceme a co jsme si sami zvolili, přestože tisíce nevědomců horlí proti tomu. Dříve či později zazpívají nevědomci píseň odpovědnosti, když ji uslyší z úst velkých, velké většiny.
FILOSOFICKÉ PŘÁTELSTVÍ
Po staletí se tím či oním způsobem pronášely nejvznešenější chvály přátelství. Dělali to filosofové a spisovatelé, básníci a lidé všeho druhu až po naši dobu, ve které my i nadále posloucháme nebo čteme o přátelství jako o posvátném spojení.
Podívejme se však, co opravdu prožíváme ve jménu tak uctívaného přátelství.
Dnes se všeobecně, až na výjimky, šíří povrchní a nestálé „velké přátelství“ odpovídající okolnostem, jakoby bylo ještě jedním heslem navíc z těch mnoha, které konzumujeme. Anebo, což je ještě horší, jakoby bylo nevratným obalem spotřebního zboží.
Člověk se přibližuje druhému člověku kvůli ziskům, které může obdržet, a snaží se co možná nejvíce rozšířit hranice těchto zisků, jež sahají od toho, jak zabít samotu v něčí společnosti nebo sdílet s někým okamžiky rozptýlení, po možnost počítat s někým ve chvílích nouze. Když však nouze, potřeba nebo nutná osamocenost pominou, zmizí také přítel a přátelství.
Dnes se mluví o „velkých přátelích“, o kamarádech, s nimiž bychom společně vykouřili zakázanou cigaretu, dali si skleničku navíc, podívali se na „pornofilm“ nebo podnikli nějaký nekalý uličnický kousek, což smutně nahrazuje to, čemu se dříve říkalo hrdinský čin.
Ano, existují kamarádi ze studií, kteří spolu tráví měsíce a roky ve stejných úzkostech a radostech. Existují kamarádi ze zaměstnání, kteří si zvykli na denní rutinu setkávání a rozcházení se ve stejnou hodinu. Existují příležitostní kamarádi, s nimiž si popovídáme o starostech a příhodách, trápeních a problémech, a ceníme si jich tím více, čím více nám naslouchají a čím méně mluví. Toto jsou však pouta, která se lehce přetrhnou a jsou zapomenuta v okamžiku, kdy život způsobí nečekaný obrat.
Existují také romantická přátelství, která ve skutečnosti ukrývají jiný druh pocitů, neboť obvykle směřují k zamilovanosti, jež bohužel netrvá o nic déle než přechodná přátelství, o nichž jsme už mluvili.
To, co nám chybí a co chceme znovu získat, neboť víme, že to nikdy nepřestalo existovat, je filosofické přátelství, které zahrnuje lásku k vzájemnému poznání, jež přetrvává navzdory času a těžkostem, jež vytváří pouta opravdového bratrství, přestože to nejsou pouta pokrevní.
Proto ho definujeme jako filosofické, přestože mu takto v běžném životě neříkáme. Je filosofické, neboť obsahuje lásku a potřebu poznávat. Je tím, co způsobuje, že dvě nebo více osob se snaží navzájem poznat, pochopit se, začínajíce poznáváním sebe sama. Je tím, co rodí úctu, trpělivost a stálost, je tím, co odpouští, aniž by se stalo lhostejným k chybám, a tím, co dává impulsy, aby se každý stával stále lepším a takto si zasloužil přítele. Je tím, co probouzí smysl solidarity, vzájemné opory v každém okamžiku, tím, co umí snášet vzdálenosti a bolesti, nemoci a strádání.
Definujeme ho jako filosofické, protože věříme, že pouze sdílením společných idejí, podobných životních cílů, identického ducha překonávání se a sloužení se může zrodit toto přátelství, které není jen na jeden den ani není jarní přeháňkou, jež rychle pomine.
Proto my, kteří usilujeme o Moudrost a hledáme ji s nezlomnou vůlí, dokud neobjevíme její náznaky, můžeme a musíme pěstovat tento vznešený pocit, předávajíce ho těm, kteří se snaží stejným způsobem projít svým životem.
Přátelství je neustálý úsměv, vždy podaná ruka, pohled plný pochopení, jistá opora, věrnost, která neselhává. Znamená více dávat než dostávat. Je to velkorysost a opravdovost. Je to poklad, který stojí za to, aby byl hledán a jednou nalezen, který stojí za to, aby byl udržován po celý život jako předzvěst znovuobjevení duší blíženců a jako příznivý stín věčnosti.

 

Komentáře

Přidat komentář

Přehled komentářů

Zatím nebyl vložen žádný komentář