Příběhy andělů

Dnešní člověk je propojen s organismem celé společnosti tisícerými vlákny! Vězí v systému dnešní společnosti lapen jako moucha v pavoučí síti ohromných rozměrů. Tato síť je mu však kupodivu z největší části příjemnou a pohodlnou. Ovšem to jen do té doby, dokud se on sám nechce vnitřně probudit a hledat opravdový smysl svého života na Zemi. Tu pak vlákna, jimiž je ovázán a obetkán, ukáží svoji vysokou pevnost a lepkavost tím nejbezohlednějším způsobem.

Síť paragrafů a tupých povinností z jejich litery vyplývajících zhoustne okamžitě, jakmile člověk začne hledat cestu výše nad hranice nastavené stávajícím společenským systémem, jakmile touží po vlastním rozletu, jakmile chce začít žít prostě a čistě v souladu se Zákony Stvoření, které přirozeně stojí z duchovního - morálního hlediska nad zákony pozemskými. Tak mnohý již zkusil vydat se tímto směrem, aby byl v zápětí stržen neproniknutelnou vrstvou materialismu, jenž obklopuje dnes všechno počínání lidí na prvním místě. Obchod, zábava, školství, věda, kultura, společenské vztahy, to vše je poznamenáno úzce materiálním pohledem člověka na život. Co leží nad hranicí tohoto hmatatelného světa, je pro dnešní společnost ničím! Nemá to hodnotu, je to vedlejší záležitostí, je to k smíchu!

Kolik lidí bolestně raněných ve svém nitru již toto vše okusilo, aby nakonec odevzdaně a beznadějně vrátili se do stísňujícího proudu každodenní monotónnosti života v dnešní společnosti, do toho života, jenž obírá o síly každého, kdo přijme pohled na svět tak, jak je společenským míněním účelově i bezmyšlenkovitě vytvářen a propagován. Do proudu myšlenkové lenosti, která tvrdí, že žijeme jenom jednou a snaží si urvat v momentální přítomnosti pro sebe co nejvíce bez ohledu na to, co bude dál.

Svět je takový jaký je - nelze ho změnit! Princip konkurence jednoho člověka s druhým je dán přírodou - s tím se nedá nic dělat! Konkurence a boj jsou součástí lidské společnosti odjakživa! Lidé se nezmění!

Takovéto argumenty dávají ti, kteří se domnívají, že jejich vlastní zkušenosti je dovedly na vrcholek pochopení světa a tím jim bylo dáno pochopit celý smysl lidského života. Zároveň se domnívají, že oni sami jsou již nějakým zvláštním způsobem vyvázáni z lepkavé pavučiny společnosti tím, že pochopili principy, z nichž je formována!

To je však velký omyl! Jedno ani druhé neplatí a nikdy neplatilo, neboť smysl lidského života na Zemi má jiný význam! Žel, to těmto lidem nevadí v tom, aby své vlastní „moudrosti“ nešířili slovně, písemně i v myšlenkách mezi ostatní lidi.

Kdyby se přitom tito „chytří“ lidé jen trochu více zajímali o principy a účinky zákonů Stvoření, zjistili by snadno, že domnělý boj, tedy principy konkurence a soutěže, jsou jen tím nejnižším druhem principu v působení sil ve vesmíru i v přírodě. Kdyby se jen trochu zajímali o to, na jakých principech ve skutečnosti vznikl vesmír i tato Země a život na ní, pak nalezli by, že nade vším tlakem sil a bojem v přírodě stojí harmonie. Harmonie je trvalé souznění s účinky zákona pohybu, zákona zvratného vyrovnání, zákona tíže a zákona stejnorodosti.

Zjistili by tedy, že i veškerá spolupráce lidí má se správně odvíjet od pochopení tohoto základu působení velkých Zákonů Stvoření.

Jistě, pohyb musí existovat, bez pohybu není ani Světlo, ani teplo, a tedy ani život!

Zákon nutného vyrovnání je principem vedoucím všechen život k respektování proudění sil. Jakékoliv nemírné městnání a hromadění přináší zastavení pohybu, onemocnění, kolaps! To platí i pro proudění majetkových energií mezi lidmi. Zákon vracení všeho stejnorodého přitažlivou silou ke svému východisku, k původu, pak vede člověka k uvědomění si zodpovědnosti, plynoucí z veškerého jeho počínání, a to vždy v dlouhodobém rozměru jeho bytí, tedy v rozměru, jenž zasahuje daleko za hranice tohoto našeho života.

Teprve splňováním těchto základních principů soužití lidí ve společnosti může nadejít harmonie. Tato harmonie je také současně to, co každý z nás v nitru touží prožívat. Je to něco neoddělitelného od našeho lidského základu. Byť je to skryto v tom nejhlubším místě v nás, přesto je z principu duchovního původu člověka v každém z lidí uložena dávná touha po prožívání harmonie, za jejímž záchvěvem vyslovení každý z nás vnímá v tušení blaženou radost, štěstí, Světlo, důvěru, bezpečí, lásku.

Svět takový, jaký dnes je, je světem, jenž zapomněl na potřebu harmonie soužití! Zapomněli jsme jako lidé i zde na Zemi hledat principy, v nichž se zachvívá naplňování harmonie, po níž přitom palčivě toužíme, jedno zda to ještě chceme navenek zakrývat, či zda již otevřeně o hledání harmonie hovoříme s druhými.

Svět - společenský systém dnešní doby zapomněl na harmonii, na možnost jejího oprávněného místa na Zemi, jako na dávnou nádhernou báji o existenci dávných civilizací. Ve svém zahledění se do materiálních cílů šlapou lidé po štěstí a radosti druhých v bláhovém domnění, že to mohou tak dělat a že se jim v zákonech Stvoření nic z toho nikdy nevrátí, protože oni ve svém rozhledu nic takového viditelně nepoznávají.

Bláhoví nešťastní lidé! Největší část z nich již podlehla také klamu, že svět nelze změnit, že svět zde na Zemi nemůže být jiný a už vůbec ne lepší! To tvrdí sobě i druhým, přestože jejich nitro současně bolestně volá po harmonii, ustavičně volá po nalezení radosti a štěstí.

Touhu po harmonii nelze vymazat z lidského ducha - z člověka. Nelze ji umlčet. Vždy znovu a znovu i z toho největšího utrpení a bídy, ať již hmotného či jen psychického druhu, vytryskne v nitru člověka, volajíc k němu samému, aby napjal všechny své síly k tomu, aby dosáhl míruplné harmonie a navždy s ní splynul.

To vyžaduje ale současně rozhodného přijmutí zodpovědnosti respektovat spravedlnost a čisté jednání ve svém životě. Jedině touto cestou je možné nastoupit směr k nalezení harmonie. Lze s tím ale začít kdykoliv. Je možné to naplňovat ihned každým z nás bezprostředně na místě, kde se právě nacházíme, kde žijeme a setkáváme se s druhými lidmi.

Harmonie je všude tam, kde spolu s radostí a optimismem vládne spravedlivé a čisté jednání všech, kdo se spolu setkávají. Nečistota myšlenek je přitom také rušící harmonii, a to i přesto, že není viditelnou pozemským očím. V záchvěvech okolo lidí vždy působí jen zatěžujícím rušivým účinkem. Radost a nadšení, touha pomáhat musí tak přejít nejprve do krve člověka jako něco, co je od něho neoddělitelné. Teprve pak přiblíží se do jeho blízkosti ono nádherné zachvívání přivádějící harmonii k němu i do jeho okolí. Spolu s tím změní se pak také postupně nakonec i všechny jeho doposud zažité formy jednání. Nakonec mohou se touto přirozenou cestou změnit i formy na celém světě k lepšímu.

Svět může být jiným! Dokonce má být jiným - lepším! Síla doposud působící pavučiny společenského systému se odvíjí jen od vlažnosti a nedůvěry všech, kdo tvrdí, že změnit svět k lepšímu je nemožné.

Jenom jejich nedůslednost a slabost v přesvědčení společně umožňují to, že vnější formy společenského systému jeví se jako nepřekonatelné a nezměnitelné.

Ve skutečnosti je veškerá výbava, umožňující změnu společenského ovzduší k lepšímu, stále zde na Zemi k dispozici - přímo v každém z nás! Je to vůle a síla chtění duchovně samostatně a svobodně žijících lidí. Síla chtění a jednání lidí, kteří poznávají Zákony Stvoření, s nimi souzní a působí v životě tak, aby Harmonie a Světlo směly se stále viditelněji stávat součástí zdejšího pozemského světa.