Tak trochu o prvním a posledním z nás
1. 1. 2009
Na mnoha místech světa je možné nalézt lidi, kteří se připravují na příchod dění, jež je stále častěji ohlašováno viditelnými projevy v přírodě i ve společnosti. Veliký je počet těch, kteří sledují příchod blížících se událostí z pozice pozorovatelů v jistotě svého přesvědčení, že oni náleží k těm, kteří budou zachráněni - spaseni a převedeni svým Spasitelem do nové doby. Tito lidé, ačkoliv tuší z dávných zpráv a prorokování zvěstovatelů, že přelomová doba, k níž se nezadržitelně blížíme, bude dobou těžkou, naplněnou nelehkým prožíváním zástupů, tito lidé se často ve stávajícím prožívaném čase neklidu a zmatku těší na ohlašovaný příchod ještě těžších událostí. Hledí vstříc k těmto událostem jako k mezníku, jenž je zbaví všech těžkostí, a to především tím, že je zbaví ... okolo žijících lidí, kteří jsou z jejich pohledu nehodnými toho, aby jejich noha vstoupila do zaslíbené doby míru a spravedlnosti.
Mnozí lidé hledí vstříc k blížícím se časům s očekáváním zadostiučinění vůči všem, o nichž se domnívají, že pro své propadnutí temnu budou Boží silou odvrženi z tohoto světa.
Takto hledí vstříc blížícím se měsícům a rokům velmi početné skupiny různorodých věřících.
Bláhoví jsou všichni tito, žijící dnes ve svém poblouzněném přání, aby všemohoucí trestal anebo odměňoval podle jejich představ o světě. Lidské chtění u těchto lidí chce se tak vědomě i nevědomě povýšit nad moudré a spravedlivé působení Božích Zákonů ve Stvoření.
Tito lidé tak nutně ve svých soudech již docela zapomněli na jedno důležité varování - a to, že stále platí: první budou posledními a poslední prvními! Již jen správné pochopení tohoto Ježíšova poukazu mělo by vést každého z lidí k zamyšlení, zda právě jeho domnělé prvenství nebude nakonec ve spravedlivém účinkování Zákonů Stvoření muset být označeno jako místo poslední, poznamenané duchovní pýchou a ješitností, jen dovedně zahalené do obalů vnější zištně vyumělkované pokory a poníženosti. Tak mnoha lidem, čekajícím na blížící se dění, hrozí právě toto nejvyšší nebezpečí - duchovní pád vyvolaný pýchou na své vědění a poznání.
Duchovní pýcha přináší současně strnulost, a v uspokojení se sebou samým se u takového člověka zcela ztrácí vnitřní zdravá sebereflexe, jinými slovy řečeno, vytrácí se čistá duchovní bdělost člověka, který přitom již nastoupil cestu ke Světlu!
Proč lidé nechtějí pochopit, že až přijdou ohlašované události, že teprve pak se ukáže opravdovost čistoty nitra každého z lidí. Tak mnohý bude přitom zcela jistě nečekaně otřesen právě ve směru, kde se ještě dnes domnívá stát pevně a jistě. Ano, bude zaskočen tam, kde se pouze on domnívá, že stojí si s jistotou správně ve své povýšenosti, přitom nedbaje na to, že z pohledu živoucích Zákonů Stvoření tomu může být ale úplně jinak!
Spravedlnost Boží měří každému člověku zcela neosobním univerzálním způsobem podle vyzařování čistoty či nečistoty vystupující z jeho nitra pozemským, ale také i jasnovidným očím na nezachytitelné rovině.
Nikdo z nás lidí nemůže si tak být jist sám sebou v žádném směru natolik, aby si mohl říci: "Já jsem již hotov, jsem čistým a spravedlivým podle Vůle Stvořitele!"
Jediný správný postup vpřed vstříc blížící se době převratných událostí je tedy takový: žít tím nejopravdovějším, nejčistším způsobem, jakého je člověk ve své duchovní zralosti - v nejvyšším úsilí schopen. Ušlechtilost a vznešenost ve všem, co člověk koná, myslí a cítí - to je jediný směr, který dává každému z lidí naději na to, aby obstál v čase velikých hmotných, bytostných i duchovních přeměn, které se již zanedlouho projeví i ve viditelném světě okolo nás. Každý člověk musí se tak naučit prožívat jedině přítomnost v nejryzejším úsilí o čistotu jednání s druhými lidmi! Toho je přitom také každý z lidí zcela jistě schopen, jestliže jen bude opravdově chtít tohoto dosáhnout! Raději se naučte ve svém každodenním životě dvakráte odpustit křivdu svým bližním a raději dvakráte déle mlčte, než začnete někoho soudit! Odpouštět druhým a více vše zvažovat a odciťovat, to dokáže přece každý z nás lidí! To je dosažitelné pro každého!
Není to přitom opravdu nijak nemožným - jen je potřeba jednou provždy odsunout své přepěstované ego - své já na vedlejší místo.
Kdo se poníží, bude povýšen! K dosažení tohoto stavu musí tak každý z nás lidí nejprve v sobě objevit pokoru před účinkující moudrostí Pravěčných Božích Zákonů. Aby toto dokázal, musí se je nejprve naučit poznávat všude a ve všem okolo sebe. Znalost a souznění s nimi je to, co se musí naučit dnešní lidstvo jako celek, a také především právě každý jednotlivý člověk jakožto samostatný lidský duch - jako samostatná duchovní osobnost, putující Stvořením za nádherným, nejvyšším cílem lidského ducha - za cílem smět žít ve věčných duchovních úrovních Světla, které jsou od pradávna nazývány blaženým Rájem - zářivými zahradami lidského ducha ve Stvoření.
Opravdová znalost Zákonů Stvoření, která člověku přešla do krve jako jeho trvalé vlastnictví, jež je od něho ničím neoddělitelné, tato skutečná znalost přináší vždy jen radostné souznění s celým Stvořením, se všemi bytostmi v něm přebývajícími.
Tam, kde se člověk naučí respektu vůči těmto velkým Zákonům, tam nakonec bude mu moci vytrysknout nečekané požehnání ve všem, čeho se v čistém úsilí svého ducha dotkne.
Ten, kdo čeká na nadcházející ohlašovaný soud lidského pokolení v lenosti a pohodlnosti, ba dokonce s povýšeným zadostiučiněním, takový má se právě nejvíce co obávat! Staraje se většinu času o druhé lidi, na kterých pozoruje trvale jen nedostatky, může se mu stát, že promešká sám u sebe milostiplný čas své vlastní proměny k lepšímu. Jeho duch nestihne v sobě nakonec nabrat síly k plnému probuzení, které je přitom tou nejdůležitější podmínkou pro vstup do nového období Země, jež přijde po mnohých očišťujících ranách v přírodním i vesmírném dění.
Hrozí mu, že bude shledán pošetilým, stejně tak jako ony panny, které měly vyhlížet ženicha s planoucími lampami v temné duchovní noci - tedy v této ještě trvající současnosti. Bude shledán líným a bláhovým, neboť ve své spokojenosti se sebou samým zapomněl ve skutečnosti udržovat svit svého ducha v bdělosti, v domnění, že oproti druhým stojí si jednoznačně lépe. To však nebude měřítkem pro blížící se dění.
Včerejší den má člověk nahlížet jako den, jenž je již pryč, a jedině přítomnost - prožívání jsoucí teď, v tomto okamžiku, může mu přivodit změnu k lepšímu jako začátek cesty k odčinění všech vin, jako počátek nové cesty, přinášející probuzení a povznesení jeho vlastní ušlechtilosti, v naplňování úsilí nést na prvním místě na sobě vybělený šat přirozené pokory a ochoty pomáhat druhým. Pomoc druhým lidem - čistá a bezvýhradná pomoc - toto záchranné lano Boží milosti otevře cestu k záchraně nakonec ještě mnoha lidem, které je dnes možné nahlížet jako ty, co jsou posledními. A ti, kteří se již nyní nazývají prvními, musí také učinit vše pro to, aby nikdo z nich nemusel slyšet hrozivé označení poslední! V Boží moudrosti platí, že na rozdíl od lidských soudů, nemusí být ve skutečnosti nikdo z lidí poslední! Jen pro to musíme všichni ještě mnoho, mnoho učinit!
Převzato z: AO Institut (6/2008, Lidská společnost XIII. - To, co bude následovat)
Komentáře
Přehled komentářů
Zatím nebyl vložen žádný komentář
