Příběhy andělů

Mysl je stavební kámen našich životů. Je tak mocná, že bez její kontroly a bez její ovládnutí  se stává život nevyrovnaným a v některých případech i tragickým.

Vše co se děje a neděje okolo nás, záleží jen na naši vyrovnané mysli.

Řekněme si příklad. Určitě jste již slyšeli o slovu PLACEBO. Placebo se používá hlavně v lékařství. Tak zvaný placebo efekt není nic jiného než takový malý podfuk. Lékař dá pacientovi prášek, o kterém mu předem sdělí, že je velmi silný a rychle zabírá. Pacient po spolknutí začne přesně reagovat na účinky prášku, který v podstatě v sobě žádné účinky nemá a nikdy neměl. Prášek je třeba obyčejný hroznový cukr. Pacient o tom však nevěděl a uvěřil lékaři, že se díky prášku zbaví potíží. Potíže jsou pryč a přesto k žádné chemické léčbě nedošlo. Pacient odchází domů zdráv.

O co tedy jde? O síle naší mysli. Člověk je sám sobě největším pomocníkem v životě. Pokud má vyrovnanou mysl a je v harmonii, tedy v harmonii nejen v materiálním světě, ale také v astrálním a mentálním světě, je doslova čarodějem, který mávne proutkem.

Pacientova víra v silný a rychle uzdravující prášek, byla větší než fakt, že byl nemocný.

Takto se to děje i v běžném životě. Jde tu především o to, co si myslíme. Každá myšlenka je energie, která mění celý svět. Lidé se často mýlí v tom , že nezáleží na tom, co si myslí. Ba naopak. Mysl je tichá zbraň,  která když je negativní, hromadí se s ostatními negativními energiemi, které pak vybuchnou (materiálně neboli hmotně) jako jaderná bomba. K typu jaderných bomb, můžeme přirovnat katastrofy, jako jsou tsunami, zemětřesení, povodně, hromadné autohavárie, pád letadla atd.

Optimista je člověk, který stále věří v dobro. I v té nejtěžší životní chvilce, nepodlehne tlaku negativa na svoji mysl a stále pevně věří v pozitivum. Takovíto lidé jsou pro celou planetu zemi, a samozřejmě i pro nás všechny, požehnáním. Svojí myslí vyrábějí pozitivní energie, které pak slouží nám všem. Za to pesimisti jsou úplný opak. Jsou jako bacilonosiči, vyrábějící negativní bacily pro celou planetu a pro všechny lidi. Skeptici zase vyrábějí svojí myslí strach. Strach z toho, aby náhodou nevyjeli ze svých kolejí a tak poznali a také se přesvědčili+ o tom, že to je trochu jinak než si myslí. Skeptik má strach žít, proto si vytvoří pouze svůj svět a ostatní světy nepřipouští. V tomto ohledu je mi jich líto, protože se sami okrádají o životní zkušenosti, které potřebují k tomu, aby se dál rozvíjeli a aby tak učinili další kroky ve svém životě. Radši zvolí stagnaci než poznání. A proč? Protože, co když je to pravda!

 Svojí mysl používáme neustále. Většinou nás ovládá. Nadiktuje nám co máme a nemáme dělat.

Začátek každého uvědomování si vyšších hodnot a pravd, se projevuje jakousi určitou rozpolceností osobnosti. To je dobrý začátek, neboť se tak člověk ocitá již na cestě poznání sebe sama. Už není před cestou, ale je již na cestě. Tomuto stavu rozpolcenosti, kdy se názory rychle mění a vstupují nové myšlenky, se v některých kulturách říká STAV POŽEHNANÉ MYSLI. Na skalních malbách je vyobrazen člověk, vystupující z jakési černé vody, tzv. vody nevědomosti. Vystupuje na souš, kde leží kniha. Samotná cesta, než se člověk vůbec dostane alespoň hlavou nad hladinu této černé vody nevědomosti, trvá několik set životů. Někdy míň a někdy víc. Ale to, že se člověk již dívá nad hladinu nevědomosti, mu dává určitý rozhled, ve kterém spatřuje mnohem víc než dosud vůbec prožil. Přestává být skeptikem a začíná si do života pouštět i jiné vyšší myšlenky a vjemy. Jelikož nyní vidí nad hladinou dál do obzoru, chce ho přirozeně prozkoumat. Uvědomuje si, jak doposavad žil v zajetí iluze, kdy se ještě nacházel pod hladinou. Protože si teď uvědomuje široký obzor nepoznaného moudra, touží po pravdě, tak jako nikdy. ( V tom se lidé navzájem podobají, že se nadchnou prozkoumat vše o  duchovním životě a kupují si knihy s duchovní tématikou. Učí se meditovat, zkoušejí různá zaříkávadla, navštěvují přednášky o duchovní tématice, chodí na různá zasvěcení atd.) Již se nechtějí vracet zpět do temných lživých vod. Každým namáhavým krokem, se blíží více ke souši.( Čím více člověk nabere svých duchovních zkušenosti, tím více je znalý a moudřejší a tak se pro něj kroky zdají být čím dál lehčí a rychlejší). Když už je pouze po kotníky v temné vodě nevědomosti a iluzí, již nepociťuje z ničeho strach, natož strach ze smrti, ale pociťuje určitou všudypřítomnost všeho. Jakoby on sám byl vším. ( V této fázi si lidé plně uvědomují, že vše je spojeno se vším, že vše je součástí všeho a jedno neexistuje bez druhého. V tomto stavu uvědomění si sebe sama člověk  na sebe plně bere veškerou zodpovědnost. Nejen za sebe, ale také za lidi, za zvířata, a rostliny, za celou planetu zemi a nakonec za celý vesmír). Po té co vystoupil na souš a již se nedotýká temné vody nevědomosti, bere do rukou knihu, která tam ležela ( V této fázi si člověk uvědomuje a nejen uvědomuje, ale také to tak prožívá a cítí, že se stal vesmírem. Má na výběr. Může se vrátit s knihou do temných vod a působit v tomto světě iluzí jako mistr hlásající pravdu, a nebo může pokračovat dál po souši, kde prožívá další stupeň vývoje, již bez hmotného těla v energetické podobě ( Zde se člověk rozhodne, zdali chce pomáhat zemi jako mistr nesoucí si s sebou knihu poznání, neboli knihu pravdy a moudrosti jako Ježíš, Budha, Český mág František Bardon atd. a nebo se již nechce dále na tomto podílet a tak si zvolí jinou sféru pro jeho vývoj dostačující).

Základem všeho byla mysl. Tu je na začátek vhodné utišit a vytrénovat. Klasické trénování zná každý a to v podobě MEDITACE. Meditace je v podstatě o nepřemýšlení. Je to stav, kdy se neprojevují žádné myšlenky a tak si tímto stavem člověk neblokuje cesty energií, které mu dávají vyšší poznání moudrosti a celého smyslu samotného bytí. Samozřejmě jsou i jiné meditační techniky, ale technika o nepřemýšlení je nejvhodnější, ale také nejtěžší.

Aby člověk dospěl do tohoto stavu, přikládáme zde návod jak svoji mysl vytrénovat.

1. Udělejte si tzv. vnitřní introspekci. To znamená sledovat svoji mysl. Sledovat svoji mysl v každé situaci, ať jsme v práci, doma, nebo když  uleháme ke spaní. Ukažme si příklad: Ráno se probudím a začnu vzpomínat na sny. Uvědomím si, co se mi zdálo a zároveň si uvědomím, že na ně vzpomínám (pokud si nevzpomenete nic se neděje). Při ranní hygieně sleduji svoji mysl na co myslí. Např. na práci. Pokud myslím negativně ve stylu: zase do té práce, změním v tu chvíli myšlení na pozitivní a řeknu si: jsem rád že tu práci mám, protože kdyby nebyla, neměl bych na jídlo, na nájem a už vůbec ne na moje koníčky. Vychválím si ji jako dar, který mi zde slouží k tomu, abych vůbec mohl zde a v této době vůbec fungovat. Najdu si něco, co mě v té práci zas tak nevadí nebo co mě přímo v ní baví.Těším se, že to jdu prožívat. Negativní myšlenky přeměním na pozitivní. Tím se učím svoji mysl ovládat a přeměňovat na vyšší ideje. Cestou do práce jsou lidé trochu nevrlí, jelikož být nacpaný v ranní tramvaji nebo trnout v zácpě není příjemné a také myšlenky zhrzených cestujících zvláště po ránu mají svoji sílu, která působí na všechny okolo. Snažím se moc nemyslet a beru s radostí to, že se mohu vůbec do práce svézt a že nemusím chodit pěšky. I při tomto se přichytím, jak jsem to bravurně zvládl a pochválím se. Jak vidíte stále se pozoruji, jak myslím, jak měním v pozitiva své myšlenky i to, že jsem schopen se vnitřně pochválit) Když dojedu do práce, neříkám si koho pozdravím a zda mě některý z kolegů odpoví, ale pozdravím všechny kolegy a nečekám odpověď. Není důležitá jejich odpověď, ale je důležitý váš pozdrav. Tímto vnášíte světlo do vašeho pracoviště a pokud to někdo z vašich kolegů ještě neumí, přijde doba, kdy se to naučí. Také si uvědomte, jak jste báječní, když dokážete pozdravit i ty, co na pozdrav neodpovídají. Je to známka vašeho vyššího vědomí a proto se zase pochvalte a přejte těmto kolegům, aby také začali z té temné vody vykukovat, tak jako vy. Na práci, kterou provádím si všimnu, že slouží nejen mě jako výdělečná činnost, ale také, že to, co dělám nebo děláte je i pro ostatní k službě. Pokud vyrábím a nebo jsem součástí výroby, vím, že to poslouží mnoha lidem. Pokud nic nevyrábím a dělám kancelářské záležitosti opět jsem součástí něčeho co poslouží nejenom mému šéfovi, ale také i ostatním lidem. Pokud jsem obyčejný vrátný, jsem na to hrdý, protože opět sloužím lidem a sobě. A tak je to s každou prací či zaměstnáním. Jak, všichni víte, každá práce má své pro a proti. Od teď moje práce má jen PRO. To co bylo proti, jsem zpozitivnil a našel pouze plus. Během celé práce se sleduji, jak jednám, co říkám a hlavně na co myslím. Pokud se přistihnu, že jsem myslel negativně, hned to přeměním, například se v duchu zasměji a řeknu si vždyť se to učím. Je důležité, abyste veškerý svůj nezdar nepokládali za zmar, ale za součást svého tréninku. Takže se na sebe vůbec nezlobte a také hned neočekávejte, že své myšlení trvající spousty let nezměníte za jeden den. Buďte na sebe spravedliví a hodní. Tím je myšleno, abyste se nezačali kárat, ale uvědomili si, že žádný učený z nebe nespadl a že vše má svůj začátek. Bez začátku by jste nikdy nedošli na konec. Po práci si cestou domů začnu vzpomínat, jak jsem se v určitých situacích zachoval. Pokud správně a pozitivně, hned se pochválím a pokud negativně, představím si celou situaci znovu a v hlavě ji pozměním do pozitivna. Tak to pokračujete až do ulehnutí ke spánku. A druhý den jdu znovu do toho s radostí.

2. Napište si doma do sloupečku na papír, ( možná budete potřebovat více papíru) co vám na sobě vadí. Až to uděláte, do druhého sloupečku si napište proč vám to vadí.

Pak se na to koukněte a hledejte pravou příčinu. Položte si otázku proč vám zrovna tato daná určitá věc, tak vadí. Můžete se také postavit, nebo sednout před zrcadlo a svůj odraz brát jako sebe a vy sám se berte jako cizí člověk. Zeptejte se toho odrazu, co si o sobě myslí, jak o sobě uvažuje, jaké má představy o svém životě, co bych chtěl v tomto životě dokázat a také se ho zeptejte, jestli to, co chce, je pro něj opravdu tak důležité. Také se ho můžete zeptat, co všechno už v tomto životě pozitivního udělal a kolik už také dal lásky. Také ho za to pochvalte.

3. Každý člověk je naprosto dokonalý. To jenom móda, která vládne dnešní společnosti vytvořila žebříčky hodnot, které člověka pouze někam zařazují, hodnotí a samozřejmě také diskriminují. Lidé podle nejnovějších průzkumů hledí na to, kdo je bohatý, jak se obléká a čím jezdí. To je samozřejmě věc pudová a každé takovéto pudy zadržují a zdržují lidi v klamné iluzi temných vod. Takový člověk je ve spáru těchto pudů a dokud se jich nezbaví a dokud nepochopí, že svět je naprosto o něčem jiném, nemá šanci se ani hlavou vynořit a podívat se nad hladinu do dáli. Jak jsme již říkali: každý člověk je naprosto dokonalá bytost. Ať je úspěšná ve světě obchodu nebo je naprosto chudá, nevzdělaná a mentálně postižená, stále je každá bytost dokonalá. Vesmír nebo chcete-li Bůh, nikoho neškatulkuje tak, jako to děláme my lidé. Pro něj jsme pouze součástí jeho samotného. A nejen my lidé, ale také všechno v celém vesmíru.

Proto si opět sedněte před zrcadlo a vnímejte dokonalý tvar svého těla. Vnímejte dokonalost svých rukou, které vám dávají možnost dělat věci, které děláte. Podívejte se na své oči jak jsou krásné, svůj nos a ústa, svá ouška, podívejte se také na svou hruď, pochvalte ji, že vám chrání srdce, které nepřestává pracovat i když spíte.

Pochvalte své nohy, které jsou schopny vás odnést kam potřebujete. Takto vnímejte celé své tělo a také své vnítřní orgány a pochvalte je, protože pro vaše orgány není snadné pracovat, když je krmíme nezdravým jídlem, není to pro ně snadná práce, když jim dáváme otrávený vzduch atd. Poděkujte jim.

Tímto sledováním svých myšlenek a činů již přestáváte žít vedle sebe, ale začínáte žít sami v sobě. A to je pravá cesta k poznání a moudrosti. Nejdříve se věnujte sobě, abyste se na základě svých vlastních zkušeností mohli věnovat i jiným.

Bohužel lidé to dělají naopak. Nejdříve se starají o druhé a skrze ně, si pak všímají sebe.

Tato cvičení jsou náročná. Ale je to nejrychlejší cesta a také jedna z nejlepších. Dodržujte v klidu tato pozorování sama sebe a možná už po týdnu uvidíte rozdíly v tom, v jaké iluzi jste do posavad žili. Možná se budete divit, čemu jste věřili.

Zkuste to. Za zkoušku nic nedáte. Za to můžete jen získat.