Příběhy andělů

Má svěřenkyně se jmenovala Nataly. Toho dne šla černočernou nocí. V tuhle noční hodinu chodila domů jednou týdně už pět let. Líně jsem poletoval nad ní a těšil se, až přijde domů, uloží se do postele a usne. Chtěl jsem jí poslat dlouhý sladký sen a jít si zahrát s karty s Césiem, strážcem jejího bratra.

Jeden muž, stejně jako každý jiný měsíc šel k holiči. Začali spolu hovořit o různých věcech…a najednou…hovořili o Bohu. Holič řekl: „Víte, já nevěřím, že Bůh existuje.“ „Proč si to myslíte?“ zeptal se klient? „Je to velmi prosté, stačí vyjít na ulici, abych se přesvědčil, že Bůh není. Kdyby byl Bůh, myslíte, že by bylo tolik nemocných? Existovaly by opuštěné děti? Kdyby Bůh byl, nebylo by bolesti a utrpení…Prostě, nemůžu si představit Boha, který tohle všechno dovolí…“  

Kája byl tichý a stydlivý chlapec. . .

Zuřila strašná bouře. . .

Jak rozsvítit své světlo...

Sedm Malé Duše chodí nahoře do Boží školy… Poznávají nové spolužačky a Boží Učitel. Boží Učitel se usmívá na Malé Duši. Vysvětluje a naučí se jak rozsvítit v sobě Světlo.
Dá své úkoly na procvičení jak rozsvítit Světlo. Pak odejdou dolů na Zemi.